DOSTÁL / Lukáš Dostál

-1-

Jeho teplej dech na mém krku, ruce, které se pohybovaly v souladu s mým tělem. Jakoby se okolní svět, který byl momentálně plný hudby a hlasů, zastavil, ale my dva běželi sprint.

Pálily mě oči, proto jsem je měla většinu času zavřený. Celým tělem jsem cítila, jak mi rychle buší srdce a probíhaj myšlenky. Držel mě pevně a různě vlnil mé tělo. Nohy se mi v tom chaosu motaly, ale vždy mě chytil, když jsem padala. Měla jsem na tváři takový úsměv, že mi koutky praskaly a děsně pálily.

A chtělo se mi zvracet.

Koukla jsem se na něj a motavě se odpotácela k záchodům. Opřela jsem se o zeď a nahlas vydechovala. Zůstala jsem tu sama. Jen na chvilku.

,,Děje se něco?" ozvalo se ze dveří dámských záchodů.

,,Sem nesmíš," zamumlala jsem, opět rozesmátá. Smíchem jsem oddalovala nevolnost. Až teď pod světlem dámských hajzlů jsem viděla, jak pohlednej tenhle muž je.

,,Udělal jsem něco špatně, nebo... tak?" řekl ustaraně. Na to jsem se začala zase smát. To byla chyba. Sehla jsem se k nejbližšímu záchodu a zvracela. Nic překvapivýho. Děje se to každej víkend.

Chytl mi vlasy a já si toaleťákem utřela pusu. Pokračuje se. Zvedla jsem se a šla si rty důkladněji u umyvadel umýt. Koukal na mě dost vyjeveně, ale tohle pro mě není nic novýho. Otočila jsem se k němu a na rtech mi zase pohrával úsměv.

,,Potřebuju to zapít. Long island na mě?" mrkla jsem na něj a za ruku ho zase táhnula ven. Měla jsem pocit, že mi patří svět. Že jsem tu jen já a on. A to jsem ho znala sotva pár hodin. Na baru jsem nám objednala pití a koukala se mu do očí.

,,Hele a není ti špatně?" přiblížil se víc ke mně a pošeptal. Kousla jsem ho do ucha, využila jeho sklonu ke mně a zmáčkla mu nenápadně rozkrok. To ho asi trochu zaskočilo, ale nijak nepohoršilo. Tělem se na mě víc natiskl a já se začínala ještě víc těšit na to, až budeme v jeho posteli.

Protože tam to rozhodně dnes skončí.

Dostali jsme pití a já se hned napila. Po extázi by se chlastat nemělo, ale já mám vždycky sucho v puse a na baru si vodu objednávat nebudu. Hořkost mi projela jícnem a pití jsem zase odložila. Kolenem jsem mu přejela po vnitřním stehnu a zase se usmála. V jeho přítomnosti jsem se nemohla dívat jinam, než na něj.

,,A co třeba ráda děláš?" zeptal se po chvilce.

,,Prosimtě nedělej, že tě to zajímá," plácla jsem ho po ramenu. Chce jen šukat. Opít mě v baru, vzít na byt, ráno poslat domů. A já jsem s tím úplně v pohodě.

,,Mě by to fakt reálně zajímalo, víš, třeba já, já hraju hokej-"

,,Tak hokejka jo?" zasmála jsem se. ,,S tímhle radši drž hubu, jestli nechceš abych teď odešla."

Jen se trochu usmál a konverzaci zapil dalším lokem alkoholu. Byl opilej, nebo bych to z toho zkonzumovaného množství alespoň očekávala.

,,Nevím, ráda sjíždím čáry," zasmála jsem se, nacož se zasmál i on. Možná to bral jako vtip...

,,Pojď ještě tancovat," zaškemral a já se hned vydala do prostoru. Tělem si mě opět držel velmi blízko sebe a mnohem agresivněji a majetničtěji, než předtím. Zavěsila jsem se mu rukama kolem krku a začala ho líbat. Asi jsem ale byla až moc mimo na to, aby to fungovalo.

,,Jak se vlastně jmenuješ?" zamumlal mezi polibkama.

,,Rozálie, jak vlastně ty?" opětovala jsem mu stejnou otázku. Nemám ponětí. Možná to už říkal, možná úplně zapomněl.

,,Lukáš," odpověděl mi. ,,Hrozně basic jméno," pomyslela jsem si. Takových je na světě spousta.

A ne snad?

-

První díl jupi. Berte s rezervou, po dlouhý době píšu zase pro radost:) jenom upozorňuji, nemá Lukáše Dostála nijak ponížit, čistě moje fantazie. Příběh bude o problematice drog, bude nejspíš obsahovat i sexuální a násilné scény. Budu se těšit na ohlasy:) tak ahoj!