DOSTÁL / Lukáš Dostál

-18-

Po návštěvě plul život zase dál. Přijeli jsme domů, objednali si jídlo a snědli ho u výměny manželek.

,,Zálí, já se nemůžu přestat usmívat," řekl, když se zrovna probírala změna režimu. Nemám ráda, když do něčeho člověk mluví. Stopla jsem výměnu a otočila se k němu.

,,Proč?" zeptala jsem se otrávně.

,,Udělala jsi fakt dobrej dojem. Jsem šťastnej, že tě mám," koukal se mi, samozřejmě s úsměvem, zapřeně do očí. Taky jsem se trochu pousmála a zase výměnu pustila.

Ty máš mě... ale mám já tebe? Omotanýho kolem prstu, to možná jo, ale mám tě?

Dokoukali jsme výměnu a šli jsme si lehnout. Zítra má Lukáš zase trénink, potom mám ale trénink i já, protože mám domluvený další bruslení. Už čekám jen na to, kdy ze mě udělá dalšího Pastrňáka - to je prej frajer, toho bych možná i poznat chtěla.

Leželi jsme vedle sebe, tmou se linulo příjemný ticho.

,,Fakt jsem strašně šťastnej." A zase ticho nebylo.

,,Jo, Lukáši, já taky," vyměkla jsem. Asi... jo? Asi mi je líp. Mám co jíst, kde bydlet a on... se o mě vlastně taky hezky stará. Dává mi komplimenty, dělá mi radost, nekritizuje mě.

Možná si uděláme výlet i za mojí mamkou.

~

Tak jsme zase přicházeli do útrob zimního stadionu. Už jsem se chystala, že si vyběhnu schody a sednu si, ale Lukáš mě zastavil. Dojeli jsme pozdě, tak proč ještě zdržuje?

,,Počkej..." zašeptal a zakoukal se do země. ,,Pojď za klukama," usmál se na mě. Bez testu na drogy? Bez prohledání kapes? Včera máma, dneska toto?

,,Poojď," překecával mě v uzké uličce, která k šatně vedla. Za jejími dveřmi byl slyšet docela povyk. Když dostal můj souhlas, pootevřel dveře a nakoukl do nich.

,,Čauu Dosty," ozývalo se.

,,Dneska nejdu sám, koukejte koho vám představuju," zvolal se značným nadšením v hlase.

Achjo.

Přišla jsem ke dveřím a najednou se spustil jásot a křik a já jenom myslela na to, jak trapně mi bylo včera u focení. Toto bylo stokrát horší.

,,Tak paní Dostálová," přišel k nám nějakej týpek, dlouhý vlasy, vousy, nevím, oni si jsou všichni tak nějak podobní.

,,To ještě ne," zasmála jsem se a dokonce nabídla potřesení ruky. Už se měním... ,,Rozálie."

,,David," pousmál se. Hezký, ale David kdo? Já ty jeho kamarády znám jenom podle příjmení.

,,Budeš se dneska koukat? Já tě už někdy někde zahlíd, tys tady už byla ne?" zaraženě se zeptal.

,,Jo, už jsem se byla parkrát koukat," špitla jsem a koukla na Lukáše, jestli s touto informací souhlasí.

,,To ti to trvalo, než jsi nám ji představil," koukl se David na Lukáše a rozcuchal mu vlasy. Oni jsou to fakt koneckonců malý děcka.

Já si před nedávnem dělala srandu, že mě poznal, pak bydlení a za měsíc prstýnek, ale s tím, jak je to rychlý, bych možná ani nebyla překvapená, kdyby mě zítra o ruku požádal.

Lukáš se bezhlavě zamiloval a úplně se vysral na nějaký čekání nebo poznávání. A ptal se na to, jestli to není moc rychlý, někdy mě?

,,Nojo," zavrtěl Lukáš hlavou a David šel zpátky se připravovat. Pomalu k nám pro změnu nakráčel ale ten Radko, nebo Radek, pořád nevím.