DOSTÁL / Lukáš Dostál

-4-

Bylo okolo oběda a já lila do vaničky uvařenou tapioku. Dneska tu nebylo ani zas tak rušno, měla jsem čas si všechno podle sebe urovnat a ochutnat novinky, ať vím, co doporučit. Opřela jsem se o linku a přemýšlela, co si dám o obědové přestávce. Mohla bych si připravit bubble tea, který mám na směnu zdarma, nebo koupím další levný pečivo z albertu.

,,Rozálie!" slyšela jsem křik mým směrem. Kdyby šlo ty vrata od prodejny zavřít instantně, hned sahám po tlačítku. Šokem jsem byla opařená, ale mozek mi nepřemýšlel a jediný co jsem zvládla je se sehnout pod pult.

K čemu mi to ale bylo? Tady a teď se fakt neschovám.

,,Rozálie!" ozvalo se znovu doprovázený smíchem. Tím tak sladkým smíchem, že z toho zuby bolí. A srdce mi to drásá.

Pomalu jsem se zvedla a zapřela se o pult rukama. Co teď.

,,Co si dáš? Na můj účet," povzdychla jsem si. To je v řiti. Ohlídnul se a trochu se ušklebil.

,,Jako nejradši bych si dal tebe, ale to tady v nabídce nevidím," zašeptal.

Otočila jsem se a zasmála se tomu. Ježiš tak to bylo něco. Balící hláška hodná titulu, jako má on.

,,Co mi doporučíš?"

,,Na tohle holky nebalit," zasmála jsem se. ,,Něco si vyber, je to tu dobrý všechno, zajdeme ven, mám pauzu," promnula jsem si oči, abych se ujistila, že vidím vlastně správně. Mně trefí.

,,Tak já bych si prosil ten jahodovej s kuličkamaaa... liči."

,,Vyber si kuliček klidně víc. Jak moc to chceš sladký a kolik chceš ledu?" vzala jsem velkej kelímek a přešla ke kuličkám.

,,Tyjo tak to je super, já to nikdy neměl, tak mi tam nahaž co uznáš za vhodný."

Dala jsem mu tam liči, kiwi a třešňový.

,,Chceš do toho i plivnout? Taky fajn přísada," pousmála jsem se. Tohle mi přišlo teda celkem vtipný.

,,Jo prosim," zasmál se a já to brala jako nesouhlas. Připravila jsem mu tam i čaj a zatavila fólii. Píšeme tady na kelímky fixou jména, to byl původně můj nápad.

Tak jsem přes kelímek napsala velkým "LUKÁŠ".

,,Tady to máte pane, přeji pěkný den," zasmála jsem se a odešla od baru. ,,Musím to tady na pauzu zamknout, tak vylez ven," poručila jsem mu a naťukala bezpečnostní kód, na výlohu přilepila papírek s nápisem "pauza" a zavřela bránu.

Jak bych teď radši obsluhovala deset turistů z Číny.

Bezeslov jsem nás odvedla ven, nebylo to přímo na ulici, ale spíš místo pro dodávky a zaměstnance nákupáku. Opřela jsem se o zeď a z kapsy si vytáhla vapík.

,,Jak do toho bodnu to brčko?" zeptal se zmateně. Pořádně jsem mu kelímek naplnila, aby to na něj při nejlepším vystříklo.

,,Prostě probodneš."

Tak to probodl a bohužel to jen vyteklo. ,,Jak ti chutná?" optala jsem se.

Přikývl a nabídl mi. Tak jsem se napila taky a zapřela se ramenem o zeď. Bylo chvilku ticho, jen posrkával čaj a já vydechovala oblaky dýmu.

,,Já nevím jak začít," prolomil ticho.

,,No já taky ne, ale já ani začínat nechtěla."

Co kurva týpek z Holešovic dělá na Chodově? Vždyť se tu kradou peněženky a mlátěj děcka.

,,Já jsem tě chtěl najít, asi, abych byl upřímný, jsi mi chyběla a já nechtěl, aby to skončilo. Proč jsi utekla a nedala o sobě vědět?" řekl vcelku smutně. Povzdychla jsem si a v hlavě si rovnala myšlenky.

,,Proč jsi mě ale hledal? Lukáši, takto to chodí..."

,,Ne pro mě. Já si fakt přijdu jak malej kluk," zavrtěl hlavou a zasmál se. ,,Já jsem fakt doufal, že těch večerů bude s tebou víc. Už když jsem tě viděl poprvý."

Jak mě viděl poprvý? Totálně pod vlivem vyzívajíc k tanci všechny chlapy u baru.

,,A jak jsi mě našel?"

,,Když ti odpovím, budeš odpovídat na otázky už ty mně?" koukl na mě a já poraženě přikývla. ,,Vypadla ti u mě doma kartička výhod pro zaměstnance tý kavárny, nebo co to je. Já jsem fakt objížděl všechny možný pobočky, ptal jsem se, jestli tam pracuješ. Před asi týdnem jsem se stavil i tady, ale řekli mi, že na směně jsi dlouho nebyla a žádný ani napsaný ještě nemáš. Tak jsem zkoušel štěstí, no."

Nestačila jsem se divit. Kam až mohl zajít, aby našel fetku z klubu. Přesně takto se o mně totiž mluví.

,,Nezahltil jsem tě tím nějak?"

,,Jakoby, koho by to nějak nezaskočilo, no," zasmála jsem se, ale přitom jsem se stejně snažila zadržet slzy. A já se fakt snažila před tím vším utýct.

,,Můžu tě obejmout? Prosím," zašeptal a já se na něj přísně podívala. Teď zrovna fakt ne. Další otázky jsem na něj neměla. Ale zároveň jsem na ty jeho odpovídat nechtěla.

,,Proč jsi teda odešla?"

,,Chceš pravdu, která bolí, nebo pravdu, která štípne míň?"

,,Buď ke mně vždycky stoprocentně upřímná. Chtěla sis jenom zapsat že ses vyspala s hokejistou? Nebo jsi doufala že z toho něco dostaneš? Já to vemu všechno."

,,Ne, Lukáši, to fakt ne. Jsem dost bezcharakterní, ale bezpáteřní zas ne. Odešla jsem, protože se to tak prostě dělá, ožereš se, vychrápeš se a druhej den jdeš dál. No a taky jsem se až ráno dozvěděla, kdo vlastně seš," povzdychla jsem si a zakoukala se do dálky. Teď bych se fakt nejradši rozplynula jak ten dým.

,,Počkej, tys nevěděla, kdo jsem?" řekl zaskočeně, skoro mu na rtech pohrával úsměv.

,,Ne, neměla jsem tušení, hokej nesleduju, nezajímám se a fakt nerozumím tomu vnucování se slavnejm lidem," zavrtěla jsem hlavou. Teď jsem už to objetí schytala. A připravená jsem na to nebyla.

,,Proboha já se bál, že seš další z těch, který zajímá jenom moje jméno," zamumlal.

,,To se děje?" podivila jsem se. Jak říkám, nevyznám se v tom...

,,Jo to bys byla překvapená jak často," odtáhl se ode mě a koukal mi do očí. ,,Jak často?" popíchla jsem ho.

,,Někdy ti o tom povím, to ale znamená, že se musíme ještě vidět," zazubil se na mě a já bych mu do těch zubů v tento moment nejradši dala pěstí, ať jak opravdovej hokejista vypadá.

,,Dej mi na sebe číslo, já tě fakt chci poznat."

Nechceš, Lukáši. Nechceš. I přesto jsem mu číslo nadiktovala a zavázala se, že tohle není naše poslední setkání.

Vytáhl z peněženky dvoustovku a já na ni koukala, jako kdybych takový peníze viděla poprvý.

,,Co děláš?"

,,Za ten čaj a za to číslo. Taky jsi mě pozvala na drink, tak..."

,,Takovýhle úplatky si strč do prdele," zasmála jsem se a plácla ho po tý ruce.

,,Ne fakt, vem si to, počkej," zamumlal a strčil mi to do podprsenky. Super. Povzdychla jsem si a peníze si schovala k sobě.

Dneska bude k večeři fancy rohlík s pomazánkou.

-
Delší kapitola juchu. Hrozně jsem se na tenhle zvrat těšila. Nezapomeňte psát komentáře a vaše tipy, co bude dál!