DOSTÁL / Lukáš Dostál

-48-

Po výhře s Kazachstánem 4:0 se slavilo, ale v rámci možností. Kluci měli druhej den volno, kdy stejně museli probírat taktiku, takže Lukáš byl opět půl dne nedostupnej.

Herning jsem měla už projítej skrz na skrz. S Niky jsme zapojily xbox, kterej s Martinem přivezli, a hrály celej den hry. Moc jich tam neměl, takže Niky fikaně zaplatila přes jeho kartu game pass. Co jinýho bychom měly přece dělat?

Začala jsem mít ale v těch prázdných chvilkách sklony k recidivě. Dřív jsem tuto nudu zaháněla drogama. Niky jsem se o tom svěřila, ale neměla jsem srdce zatěžovat s tímto Lukáše. Taky jsem se za to styděla.

Tři měsíce v léčení, aby mě z chutě svědil nos na mistrovství světa.

Věděla jsem, že k návratu k drogám ale nedojde. Tady to není kde sehnat a Lukáše by to ranilo nejvíc.

Další zápasy probíhaly tak nějak... různě. Výhry se slavily, po prohře se mlčelo. Lukáš za mě podával výkon dobrej, nebo se tak aspoň o něm mluvilo v médiích.

Čechů tady tolik nebylo, Dánsko není levná země a hlavně to je dál, než byla před rokem Praha, samozřejmě.

Na zápas proti domácímu Dánsku šel do brány Mrázek. To jsme opět na prodloužení prohráli. Proti Americe to Lukáš nevychytal a skončilo to 5:3. Zbytek zápasů jsme vyhráli, i když někdy hodně o fous.

Z přednášek Lukáše, které mi po každé výhře před spaním dával, to vypadalo, že tento rok to tak slavný nebude. A hlavně mi přikázal, ať držím hubu o zlatu, že ho to už sere.

To mě trochu ranilo. A když jsem to řekla Niky, taky stála na mojí straně. Co je na tom špatnýho? Podporovat je k výhře?

V tabulce jsme skončili čtvrtí a šlo se na playoff. V druhé skupině ve Švédsku postoupila Kanada, domácí Švédsko, Slovensko a Finsko. Prakticky ti nejlepší ze skupiny.

Lukáš nebyl nadšenej především z Finska. Na moje otázky neodpovídal, tak jsem musela zajít za někým, kdo by mi tuto tajnost prozradil.

,,Davide," zašeptala jsem. Byli jsme zrovna v nějaký společný místnosti. Kluci slavili o dvoudenním volnu postup, sami vtipkovali o zlaté medaili, což mně bylo zakázáno.

,,Ano Zálí?" zašeptal nazpět. Využila jsem chvilky, kdy Lukáš probíral něco s brankářema.

,,Pojď prosím na chvilku vedle," zatahala jsem ho za rukáv a on se spřikývnutím začal plazit ven.

Stáli jsme na chodbě.

,,Co tě trápí? Všechno v pohodě?" rozcuchal mi vlasy.

,,Jo, asi jo, ale chci se zeptat, proč je Lukáš tak vysazenej na to Finsko teď?"

David se na to zasmál a zavrtěl hlavou.

,,Já ti to řeknu, ale musíš bejt potichu, jasný? Lukáš nám přikázal, ať ti to nikdo neřekne."

,,Ježiš to je tak tajný? O co jde?" zasmála jsem se.

,,V týmu Finska hraje týpek, kterej teď randí s jeho ex. Je to fakt píčovina, on má z toho asi mindráky, nechce, aby viděla, jak mu to její novej nandá."

,,A ta jeho ex mu leží v žaludku dlouho?" zamumlala jsem. Asi trochu žárlím? Myslí na ni víc, jak na mě?

,,Ne, to jako zase ne. Někdy se rozjede v kabině o tom, jak seš v mnoha ohledech lepší, přirovnává ji k tobě, ale vyjdeš z toho jako ta dobrá, vždycky, to se neboj."

Tak třeba o ní mi toho tolik neřekl. O těch předtím jo, mě to drama zajímalo.

,,Já o ní skoro nic nevím," zasmála jsem se.

,,Taková blondýna, ono není potřeba vědět víc. Ale neboj, nic se neděje. Fini to s náma projedou a Lukáš bude spokojenej," mrkl na mě. ,,Tak poď už zpátky, ať si kluci něco nemyslej."

Věc byla vysvětlena, já mohla v klidu spát. V hlavě jsem ale měla scénář, který se mi moc nelíbil. Co když to prohrajou? Co když tady bude cesta končit? Co když se z toho Lukáš složí?

Nemohla jsem ten večer usnout. Asi jsem koneckonců ten mistrák prožívala víc, jak Lukáš.

Druhý den jsem opravdu vstala polámaná. V noci jsem se budila a dokonce se mi zdálo, že jsme jeli domů.

Lukáš vstal ale s úsměvem na tváři. Dlouho jsem ho takto neviděla, jako by se přes noc nevyspal, ale úplně proměnil.

,,Mrzí mě, že spolu netrávíme tolik času," špitla jsem do éteru, když jsme se převlíkali.

,,To mě taky, Zálí, ale třeba to zítra bude poslední zápas a pak už budeme spolu." Na to jsem si jen povzdychla. Mluví furt o prohře. O tom, jak to skončí.

,,Já vám ale věřím, dopadne to všechno dobře," přišla jsem k němu a objala ho.

,,Jen nechci, abys odcházel, nejradši bych tu s tebou byla celej den," zamumlala jsem mu do ramene.

,,Budeme, brzo, jenom spolu, jo? Jsem moc hrdej na tebe, jak to zvládáš. A jak moc nám s Niky fandíte. Koukám se na vás vždycky s úsměvem, i když to asi nevidíš," zasmál se.

Jo, otáčí se za náma. A když tak nad tím přemýšlím, s Niky bude potřeba udělat novej banner na zápas s Finskem.

Té to drama s jeho ex taky povím, ona to ven nedostane.

,,Nerozejdeme se, že ne?" zašeptala jsem úplně mimo téma.

,,Neboj, to vážně ne. Po mistrovství si odletíme na nějakou hezkou dovolenou, užijeme si léto a celej svět se bude točit jenom okolo nás, ano?"

Na druhou stranu se na konec tohoto stresu opravdu těším.

S Lukášem jsme se domazlili, šla jsem s ním na snídani, kde jsem si udělala do krabičky tousty a vydala se o ulici dál za Niky, která na mě na pokoji už čekala.

Drby na jeho ex jsem jí řekla, vymyslely jsme novej údernej banner a pak se snažily jen přijít na to, jak zabít čas dneska.

-
pardon za nevydávání, snažím se ty kapitoly promyslet, ať stojej za to;) a ještě detail, kvůli playoff se kluci nebudou přesouvat do Švédska, jak by se asi normálně stalo, ale skupina A dorazí do Dánska
zatím!