DOSTÁL / Lukáš Dostál

-41-

Po mojí narozeninový oslavě se mi zpátky nechtělo. Byl to nejlepší večer v mým životě nejspíš.

Za celej můj život jsem se nenasmála tolik, co tenkrát. A to bez kapky alkoholu. Všichni mi nějak naznačovali, že vidí, že se mi daří.

A já to tak viděla taky.

Se sladkýma vzpomínkama, mikinou a bolestmi při sezení, asi chápete, jsem odjela zpátky na léčení

Polibek v autě trval věčnost. Na recepci ale jsem se hlásila s nadějí, že dnes započnu poslední měsíc tady. Byla sobota, personál na víkend zase prořídl a já si na pokoji lehla a projížděla si fotky z večera.

Lukáš mi neřekl přesný datum odletu do Dánska na mistrovství, ale dělala jsem si v hlavě výpočet.

Bude to začínat nejspíš desátého května. Předtím jsou přípravný zápasy, ty začínají už někdy v dubnu.

Musela bych se dostat odtud do konce března. Ví Lukáš snad něco, co nevím ani já?

Nezbývalo mi nic jinýho, než čekat. Dál chodit na terapie, dál si hrát s hlínou v keramice, dál koukat na televizi a s Lukášem se dorozumívat přes zprávy.

To jsem ale nemohla vědět, že to bude jediná forma komunikace.

Stavil se za mnou na dvě hodiny až po dvou týdnech. Vypadal dost utahaně, zničeně, ale formu měl lepší, než kdy dřív.

Byl dost namakanej. To mi bylo ale fakt jedno. S úsměvěm na tu konverzaci vzpomínám.

,,A dívej, mám dobrý bicáky, co?" zaflexil.

,,Mmm," zamumlala jsem.

,,A stehna mám teď velký, všimla sis? Hodně jsem na sebe pro tebe zamakal."

,,Lukáši... hezký," povzdychla jsem si.

,,Coje? Přijde ti to málo nebo..?"

,,Ne, to fakt ne," zasmála jsem se.

,,Tak... se ti nelíbím takto?"

,,Mně je to fakt jedno, jak vypadáš. Na svalech mi opravdu nezáleží."

I kdybys byl kulturista, nebo vypadal jak vyschlej klacek, nejvíc si na tobě, Lukáši, budu vážit toho, cos pro mě všechno udělal.

,,Já myslel že ti to přijde atraktivní, jako, když muž dobře vypadá."

,,Jasně, atraktivní to asi je, ale ty pro mě vypadáš dobře kdykoli," pousmála jsem se a pohladila ho po stehnu. No... fakt pevný. ,,Se podívej na mě, nejsem bůhví něco."

Celkem jsem tu přibrala. Na drogách a dojezdech jsem toho moc nesnědla a tady vaří fakt dobře. Na břiše a rukou se mi udělaly strie a místo žeber jsou vidět faldíky.

Jednou jsem si tady v posilovně byla máknout. Vychovatelky si toho všimly a poslaly mě na terapii, kde se můj vztah ke svému tělu probíral.

A odnesla jsem si z toho to, že je jedno jak vypadám. Ale vedle Lukáše jsem si najednou přišla tak... nereprezentativně.

,,Počkej, jak to myslíš?" hned se toho chytnul, starostlivě na mě koukal.

,,No, vypadám jinak. Přijdu si celkem tlustá."

Tvářil se šokovaně.

,,O čem to mluvíš?"

Plácla jsem se do čela.

Položila jsem mu ruku na moje břicho a vykulila na něj oči. ,,O tomto?"

,,Ale však s tím není nic špatně. Nebo měl bych bejt s něčím nespokojenej?"