DOSTÁL / Lukáš Dostál

-30-

Dlouho jsem se tak kvalitně nevyspala, jako dneska. Lukáš mě vzbudil se snídaní, avokádovými tousty, asi ve dvanáct.

Spala jsem třeba pět hodin, možná ani to ne, ale cítila jsem se odpočatá, jako kdybych spala dvacet hodin.

Když jsem dojídala druhej toust, přisedl si ke mně Lukáš.

,,Broučku, já musím jet na fyzio, domluvil jsem, že přijde David, ano?" pohladil mě po ruce a já přikývla.

,,A kdy dojde?"

,,Tak za hoďku, těsně před tím, než budu odcházet."

Povzdychla jsem si. Nechtěla jsem tu být sama ani jednu minutu. Nechtěla jsem, aby vůbec někam jezdil. Bála jsem se, že když budu mít chvilku šanci přemýšlet, ponořit se do myšlenek, tak to se mnou bude špatný.

Já jsem ještě včerejšek nevstřebala. Přišlo mi, jak kdyby se to vůbec nestalo. Ale na druhou stranu ta bolest všude po těle tvrdila něco jinýho.

Dojedla jsem a s jednou berlí došla opatrně do koupelny. Tam jsem se namalovala, abych vypadala trochu k světu.

,,A Zálí, přemýšlel jsem, ty to dítě fakt nechceš?" houkl na mě z ložnice.

,,Nechci. Proč?"

,,Kdybys totiž chtěla, já bych se o vás postarat dokázal. Peníze máme..."

,,A nepřijde ti, že jsme na to oba moc mladí? Mně je dvacet dva, tobě dvacet čtyři. Ještě času dost," argumentovala jsem. Navíc teď nejsem ve stavu, kdy bych těhotenství zvládla jak psychicky, tak i fyzicky.

,,Jestli jsi rozhodnutá tak dobře, nic proti potratu nemám, jen je to tvoje tělo a chci aby ses rozhodla tak, jak to cítíš. Já tě budu podporovat jakkoli se rozhodneš," usmál se na mě.

,,Lukáši, fakt to teď nechci. Ani jsem o tom nevěděla, ani nevím jak a kdy se to stalo."

,,To mi je taky záhadou," zasmál se.

Lehla jsem si zase do postele a zachumlala se do peřin. Tady teď budu pobývat většinu času.

,,A Davidovi jsi říkal, co se stalo?" špitla jsem.

,,Ne, nestihl jsem to, ví, že se něco stalo, ale co ne. Je na tobě, jestli mu to řekneš, ale poručil jsem mu, ať nic nevytahuje, když ty nebudeš chtít mluvit."

A to už někdo klepal.

,,My o vlku," zasmál se Lukáš a šel otevřít. David do pokoje přišel s kytkou a úsměvem, ten mu ale spadl po tom, co viděl vedle mě ležet berle a moje zalepený čelo.

,,Ahoj, Zálinko," řekl polohlasem a já se usmála. Zamávala jsem na něj, čehož se hned chytl.

,,Tak já jedu, za pár hodin mě tady čekejte. Zálí, kdyžtak něco objednej, jo?" kývl na mě a já jednoslovně souhlasila.

Dal mi pusu na rty a s mávnutím odešel.

David si sedl na křeslo vedle postele a koukal na mě.

,,Zeptal bych se, co se stalo, ale mám to zakázaný," řekl se smíchem.

,,Já nevím, jestli to chceš vědět. Můžu tě ale obejmout?" špitla jsem.

,,Jo, jasně," rychle přikývl. Odhrnula jsem si peřinu a rukou se o postel zapřela, abych se mohla zvednout. Měla jsem na noze ortézu, která pěkně tlačila.

David mě pevně objal a přidržoval mě, abych nespadla. Pod vlivem adrenalinu jsem včera ještě chodit mohla, dneska je to mnohem horší.

Pomohl mi se posadit zpátky na postel a sedl si vedle mě.

,,Mám pro tebe ještě jedno překvapení," vytáhl z kapsy náplň do vapíku. ,,Nechtěl jsem ti to dávat před Dostym, aby náhodou neměl kecy, ale tohle jsem viděl u kámoše a říkal jsem si, že by ti to chutnalo. Dovezl to z Ameriky. Jablečnej štrůdl," usmál se.

,,Ježiš děkuju," zasmála jsem se a prohlídla si to. Otevřela jsem ji a fakt, vonělo to dobře. ,,Já mám pro tebe taky překvápko, ale nesmíš vyšilovat!" pohrozila jsem mu prstem.

,,No, o co jde?"

,,Jsem těhotná. A je to možná s tebou, ale klid! Půjdu na potrat, tak či tak."

,,Do prdele tak teď jsem se lekl," vyděšeně se na mě koukal. ,,Já myslel že bereš prášky."

,,Jo to jsme si mysleli všichni," zasmála jsem se. ,,Asi prostě nějakej omyl se stal, fakt nevím jak. Lukáš o tom ví, ale neví, že to může bejt tvoje."

,,Tak já ti na to dám peníze..."

,,Ne to ne," přerušila jsem ho. ,,Nic si z toho nedělej, asi to musela bejt nějak moje chyba, to je teď, v tom co se děje, opravdu maličkost."

Povzdychla jsem si a koukla se smutně na něj.

,,Mě včera znásilnil ten týpek, co napsal ten komentář, že si mě najde, ten co stál pod barákem."

David vypadal, že nevěřil vlastním uším. Ono se tomu blbě věří, i mně samotný.

,,To snad ne... to mě hrozně moc mrzí, Zálí. To bych fakt nečekal," zboku mě lehce objal.

,,A to ti ten hajzl tohle všechno udělal?" zašeptal.

,,Jo... měl zbraň, tak jsem se bála i cokoli říct. Dole to bylo na šití, fakt to bylo strašný. Ale mám fotku, jak jsem přišla domů. Snažím se nad tím smát, protože to vypadá jak z nějakýho trapnýho hororu. A smích léčí."

Našla jsem na mobilu fotku, jak jsem byla oblečená a podala mu mobil.

,,Dál ale nescrolluj, to jsou už explicitní fotky, pro policii."

Znechuceně na to koukal. Ale nebyl znechucenej ze mě, ale z toho člověka, co mi to proved.

,,Je to fakt strašný..." vrátil mi telefon. ,,Nejradši bych se zeptal, jestli jsi v pořádku, ale, no, vidím sám," zasmáli jsme se.

,,Je to hrozný, no, nikdy jsem neviděla tak dlouhou lékařskou zprávu, jako z tohoto vyšetření."

,,A byli jste s tím už na policii?"

,,Jo, asi do pěti do rána, prý ho ale už znají, ví o koho jde. Udělal to ještě někomu předemnou."

,,Parchant, nemůžu najít slovo, kterým bych ho popsal," zavrtěl hlavou. ,,Já, Lukáš a i celej tým, pokud budeš chtít, aby to věděli, tady pro tebe budeme, ano? S čímkoli, jakkoli budeš potřebovat," chytl mě za ruku a já s úsměvem přikývla.

,,Děkuju, fakt."

Objednali jsme si jídlo, i když jsem před chvilkou dojedla a v obýváku se dívali na televizi.

Jenže... David po chvilce usnul.

A mě přepadla panika. Strach. Šílená úzkost, ale k slzám jsem se dohnat nedokázala. A budit Davida... na to jsem srdce neměla.

Schoulela jsem se do klubíčka a ze stresu si kousala nehty. Klepala jsem se a vystrašeně se koukala kolem.

Jako by to na mě všechno až teprve teď dolehlo. Rozbolela mě hlava, měla jsem pocit, že se mi rozletí a že zkolabuju.

Sjela jsem potichu z gauče na zem a začala se plazit po čtyřech do ložnice. Měla jsem jedinej cíl.

Utišit to.

V batohu jsem vyhrabala rivotrilový platíčko a plazila se do koupelny. Zavřela jsem si dveře. Zámek z těchto dveří Lukáš preventivně dřív odebral.

Vysypala jsem si dva prášky na zem, vzala do ruky dávkovač mýdla, který byl kovovej, a začala prášky drtit. Celou dobu jsem se klepala.

Chtěla jsem to zastavit, ale nevěděla jak. Sáhla jaem po jistotě. Nadrcenej prach jsem vyšňupala a spadla bokem na podlahu.

Tohle hitlo hodně rychle. Koukala jsem se do zdi a cítila, jak se mi zpomaluje tep. Jak se zpomaluje celej svět.

Jak je najednou v mojí hlavě ticho.