Zkontrolovala jsem si na mobilu rychle platnost svojí jízdenky, kterou jsem si ještě dnes ráno kupovala, a po zjištění, že je platná, jsem nastoupila do autobusu.
Boston. Výhled na moře. Toto město mě už vychovává měsíc. Při východu slunce, které vychází u pobřeží, si vždycky ráno vzpomenu na domov, na moji mladší sestru, která takové štěstí - odcestovat, alespoň na chvíli - neměla.
Zamilovaně jsem se do sluníčka koukala. Pomáhalo mi to aspoň na chvíli překousnout ten fakt, že se někdo v zadní části autobusu posral.
Amerika a hromadná doprava.
Před příjezdem do Bostonu jsem o zdejší kultuře věděla jen z filmů. Orel bělohlavý, make America great again, mekáč na každém rohu a na každém druhém rohu týpek s fentanylem a pistolkou.
Možná to tak ale opravdu je, jen jsem měla štěstí poznat tu Ameriku trochu jinak. Milí lidé, velký výběr dobrot v obchodě a strašně moc příležitostí.
Platy jsou tu oproti Česku astronomický. O to dražší je ale bydlení a celkové zboží.
Po chvilce jsem z autobusu vystoupila na Wonderland a šla k metru. Odtud jezdím modrou trasou asi čtyři minuty na zastávku Suffolk Downs.
A po nepříjemné cestě metrem mě čekala dvacetiminutová procházka. Takto brzo ráno, je totiž šest, se po městě vyskytují podivíni, navátí z předchozí noci. Mám pocit, že město ožívá až okolo deváté hodiny.
Po výstupu z metra jsem si koupila v automatu ledovou starbucks kávu v kelímku, abych se trochu nakopla. Stojí tu dva dolary, oproti osmdesáti korun v Česku.
Klidným krokem jsem za srkání kávy přišla až ke stájím Suffolk Downs. Tady pracuju. Každý den, od 6:30 do tří. Náplní práce je kydání hnoje, přesouvání koní z boxů na pastvu, příprava krmení, úklid a pokud mám ten den opravdu štěstí, beru koně na vyjíždky.
Suffolk Downs je prestižní dostihová stáj, u které je i dostihové závodiště. Koně odtud vyhrávají hlavní ceny. Proto tu na kvalitu péče hodně dbají. Pracovníci jsou tu velmi dobře placení, o tom žádná.
Až na mě. Já jsem levná pracovní síla a nedostávám ani polovinu toho, co ostatní. Jsem totiž z výměnného pobytu, nejsem tu na stálo. Nedokázala jsem prokázat praxi, kterou mám z Česka, takže kydám hnůj.
,,Hello, Suzie," zavolala na mě s úsměvem moje nadřízená.
,,Hi, Julia. So what's the plan for today?" usmála jsem se na ni a odložila si věci v jejím kanclíku.
,,So you'll be taking care of the horse manure again and the boxes of Star and Sprint need to be cleaned. Can you do that? I'll show you how to do that."
,,Yeah, yeah, of course," přikývla jsem a vytáhla si z tašky oblečení na převleční. ,,I'm gonna go change."
Převlékla jsem se v koupelně a došla za Julií. Dotáhla hadici a ukázala mi jak ji připojit a jak přesně boxy vymýt. Tohle jsem ještě teda nedělala, ale je pravda že to tam bylo dost zaprasený.
Potom jsem se vrhla na kydání. Chodím sem pětkrát týdně, volno mám v pátek a v neděli, celkem nepříjemně postavený rozvrh.
Čas dneska vůbec neubíhal. Byla jsem tu, jelikož je zrovna ta sobota, prakticky sama. Všední dny je nás tu hodně, ale jelikož je poměrná část zdejších koní na soutěžích, není jich tolik na obstarání a zaměstnanců je potřeba míň.
Při vypouštění mých oblíbených klisniček Caviar a Avalanche na pastvu za mnou přišla Julia, která zrovna telefonovala. Je dost časově vytížená, to se projevuje i na její náladě.
Tady, u koní, ji najdete každý den. Kdybyste jí zavolali o půlnoci, že se něco stalo, bude tady za pět minut.
Zastavila jsem a zvídavě se na ni koukala, co mi chce říct.
,,Just to let you know, we are hosting a mare race next weekend. Caviar will have the opportunity to show off," zazubila se.
,,Oh, that's great! Can I help out?" zeptala jsem se nadšeně. Ještě jsem tuhle příležitost neměla, ale vždycky mě zajímalo, jak to probíhá v zákulisí. Určitě se dostanu do kontaktu i s prestižníma veterinářema. Já chtěla být vždycky veterinářkou, ale skončila jsem na Zoologii v Brně. Na veterinu mě nevzali.
,,Co děláš magore, stůj," pohrozila jsem Avalanche, která se už nedočkavě chtěla vrhnout na pastvinu.
,,Of course you can, you've proven yourself enough. But we'll talk about the details next time, I have work to do," pokrčila rameny. Rozloučily jsme se a já mohla holky konečně vypustit.
Na chvilku jsem se šla ještě v ohradě projít. Byl tu klid. Nebyl tu slyšet ruch velkoměsta. Koníci tu pobíhali, radovali se ze života, netušíc, co za hrůzostrašný věci se na světě dějí.
Tady tihle koně ale vidí jediné. Buďto hříbata, když se bavíme o chovu, nebo cílovou rovinku. Někdy mi jich je tady líto.
Při čištění si s nimi hodně povídám, ale v češtině. Jazyk, který podle mě předím nikdy neslyšeli. Ale stejně mi přijde, že mi rozumí.
Za ten měsíc, co tu jsem, jsem zažila i případ, kdy koně uhnali k smrti. Vše se ale snažili ututlat, bylo nám pracovníkům vysvětlováno, že to v žádném případě nebyla chyba stáje.
Druhý den jsem si s koníkama, co byli prakticky jeho kolegové v práci, povídala. Říkala jsem jim, že mě jejich osud mrzí. Není tajemstvím, že část z nich podlehne vášni.
Ale čí je to vášeň? Lidí? Nebo vášeň koní, kteří běh milují?
Tito lidé, majitelé těch dostihových koní, nebo i část trenérů, v tom vidí jen peníze. Čtyři rychlý nohy a místo hlavy balík peněz. Kdybych takovým charakterům vyprávěla, jak si s tím jejich "pytlem peněz" povídám, asi by mě nechali zavřít do blázince.
,,Jednou si vás holky vezmu k sobě domů a budeme jezdit na vyjíždky. O dostizích uslyšíte jen z vyprávění," řekla jsem směrem ke klisnám v tichosti.
Jednou snad jo.
-
Tak, začínáme nanovo. Dejte vědět, jak se příběh zatím líbí<3
Překlad anglických pasáží bude vždy v komentářích u odstavce, pro ty, kteří by tomu případně nerozuměli.
ČTEŠ
Mr. Pastrnak | David Pastrňák
Fanfiction,,Pane Pastrňáku, je pravda, že je štěstí v penězích?" - Váš sociální status se odvíjí podle velikosti čísla na účtě, peníze jsou ve všem, co máte rádi. Pokud je nemáte, jste zranitelní. Zkorumpovaný systém státu není to jediné, co vás může nevidite...
