Vešla jsem do baráku a šla přivítat ostatní.
,,Hi, I'm back," řekla jsem se smíchem, když jsem přišla do obýváku. Seděla tam jenom Paula a vyjeveně na mě koukala.
,,What is going on?" řekla jsem zmateně. Ona se začala smát a já pořád nechápala, o co jde.
,,You're incredibly lucky," zavrtěla s úsměvem hlavou.
,,What? I don't understand."
,,How did it all happen? How did you catch him?" ukázala mi fotku, co jsem jí posílala, aby věděla, s kým jedu.
,,He offered me a ride, is it unusual or?" vysvětlila jsem. ,,He's a nice guy."
,,Yeah of course he is. Do you have any idea who he is?" znovu se zasmála.
,,Should I?" nadzvedla jsem obočí.
,,Girl, this is so messed up. This guy is David Pastrnak, the biggest hockey star in Boston. He didn't mention it?"
,,No, he didn't. And honestly I don't really care about his title, or whatever. But yeah, this is a plot twist," zasmála jsem se a přisedla si k ní.
,,Befriend him and invite him for a dinner, Suzie. Justin is gonna go crazy about it," řekla s nadsázkou.
,,Oh, is he a fan?"
,,Pastrnak is like his role model or something. He's a huge fan of Boston Bruins, that's the hockey team."
,,Cool, maybe I could put in a good word and get a ticket to the next game," mrkla jsem na ni.
,,That would be great, honestly, but don't bother. Anyways, that's crazy."
Potom jsme se s Paulou už jenom koukaly na nějakej pořad, kterej ráda sleduje.
Asi se mnou toto zjištění ani moc nehlo. Práce jako každá jiná, v dnešní době. Aspoň jsem Paulu pobavila a mám zase co výprávět.
Měla jsem teď ale pocit, že rozhodně Davidovi musím napsat.
"Zdravim, David Pastrnak, nejlepsi hokejisto za Boston;)"
Tak trochu poškádlím, žejo.
Odpověď jsem na zprávu dostala ale až po hodině, asi byl opravdu provoz.
"ajajaj, uz znas mou identitu, nebo jsi ji znala celou dobu?"
"Haha vubec neznala. Ja posilala ty pani u ktery bydlim fotku toho tvyho auta a byl jsi tam videt i ty, takze mi to propalila hned u vstupu domu."
"tak jsem to ja, David Pastrnak, a to jsem doufal ze zustanu v anonymite jeste chvili, no nic:D"
"Tim se netrap, me to nezajima, ja znala jenom nejaky hokejisty z Brna z Komety, ale tento svet jde hodne mimo me"
"uf dobre, nebudes se se mnou chtit bavit o hokeji ze ne?"
"Nene, ale bavit bych se s tebou chtela;) takze kdy kde jak proc na jak dlouho?"
"hmm pozitri po tvoji praci, u tvoji prace, prijedu autem, abychom se lip poznali, na tri hodinky?"
Nad zprávou jsem se trochu pousmála. Je to asi víc urychlený, než je u mě zvykem. Ale bylo to tak nějak... přirozený?
"To zni dobre. A jeste dotaz, kam?"
"vemem nekde nejaky jidlo a zajedem nekam autem? znam nejaky mista kde je vyhled na Boston, kdybys chtela:)"
"Jasne, beru, tak si dame jeste vedet, uz si pujdu lehnout"
"jasne, dobrou"
Samozřejmě že jsem spát nešla, ale chtěla jsem tu konverzaci nějak mile zakončit. Potřebovala jsem totiž napsat druhému chlapovi, se kterým se stýkám.
Před pár měsíci o ně byla nouze a dnes jako by se o mě chtěli poprat. Vtip, samozřejmě.
"Cau Martas, jak se mas? Doufam ze jeste nespis."
"Ahooj Zuzanko, jasně že nespím, myslím na tebe:*"
"Haha hezky, co jsi delal dneska? Ja mela dneska spesl praci, vodila jsem kone v paddocku pred dostihama"
"To je super, já se dneska samozřejmě ještě učil na poslední zkoušku, všem nám tady chybíš"
To jsem se ještě nezmínila, Martin je můj spolužák, jakoby. Studujeme na stejné fakultě a oboru, ale na přednáškách se kvůli jinak zapsanejm rozvrhům nepotkáváme.
"Tak at ti dobre dopadne:) ja dneska potkala celebritu oooo"
Chtěla jsem se pochlubit kde se dalo, když už se tak stalo.
"Jakou?"
"Davida Pastrnaka xD jsme si i pokecali a zajdem na kafe pry nekdy"
"Jo aha... no, hezký. Tak užívej. Mně taky psala jedna holka jestli někam nezajdeme, tak to asi taky přijmu."
Že já něco říkala...
"Jezis Martine nehrot to, wtf?"
"Já něco hrotím? Víš co, čau."
Je přehnaně žárlivej. Na cokoli, co na mě promluví, nebo se hejbne, nebo dýchne. Oficiálně spolu nejsme, vlastně ani neoficiálně, ale z těchto náznaků úplně chápu, o co jde.
Jen u něj mi prostě něco chybí. Něco, co by mě nadchlo, šokovalo, pobavilo. Pitvat s ním zvířata na cvičení je sice fajn, ale po škole... co s ním?
A do toho ještě toto. Ještě před odletem mi říkal, jak jsou muži v Americe zlí, že se s žádným nemám radši ani bavit, před nástupem do práce mi do telefonu brečel, že nezvládne pokud budu pracovat mezi muži a skoro neudejchal, když jsem mu řekla, že tu bydlím v rodině, kde je kluk mého věku.
Ale jinak je milej. Choval se ke mně vždycky hezky, což byla příjemná změna po těch rádoby vztazích předtím.
Jen tomu něco chybí.
ČTEŠ
Mr. Pastrnak | David Pastrňák
Fanfiction,,Pane Pastrňáku, je pravda, že je štěstí v penězích?" - Váš sociální status se odvíjí podle velikosti čísla na účtě, peníze jsou ve všem, co máte rádi. Pokud je nemáte, jste zranitelní. Zkorumpovaný systém státu není to jediné, co vás může nevidite...
