Druhé ráno už tak příjemné nebylo. Vzbudila jsem se až ve dvanáct, kdy bylo opět v domě hrobové ticho. Co ale naopak řvalo, byl můj telefon a hlasy v hlavě. Přemítala jsem si, co se dělo včera a do toho mě bolela hlava.
Mobil byl ale přednější.
Pět zmeškaných hovorů od Davida. Ani jsem si nepřečetla zprávy a rovnou mu volala nazpět.
,,Coje? Teď jsem vstala," rozespale jsem se zasmála. To je mi probuzení.
,,Ahoj, já teď dojel z tréninku. Četla sis zprávy?" řekl docela sklesle.
,,Ne? O co jde? A jak jsi zvládl vstát tak brzo?" opět jsem se zasmála. K smíchu to ale koneckonců nebylo.
,,No stala se taková věc, celkem nepříjemná věc, aspoň pro mě."
,,Co se děje?" zeptala jsem se už vážně. Naháněl mi strach.
,,Víš jak jsme poslali tu fotku Martinovi?"
,,No? Viděl to?"
,,Viděl. Ale s ním i spoustu jiných lidí. Poslal to někam v Česku do bulváru, asi za to dostal i dobře zaplaceno," vydechl. Plácla jsem se dočela, přičemž mě v hlavě ještě víc zabolelo.
,,Panebože, promiň..." zašeptala jsem.
,,Ty se neomlouvej, byl to můj nápad. Ale ty se nestrachuj, ty nejsi pro bulvár zajímavá. Všude to teď lítá, pořád na mě někde vyskakujou články s názvem "Takto si David Pastrňák užívá léto" a podobný píčoviny."
,,A co s tím budeš dělat?" obávavala jsem se. Nevrhlo to na něj špatný světlo? A koneckonců... i na mě?
,,Nic, to vyšumí, nejsem v Severní Koreji, aby to třeba v týmu řešili. Dneska jsem se s nima o tom bavil, jenom se tomu smějou, protože znaj kontext. A taky jim to přišlo jako dobrej způsob pomsty," zasmál se. Já pořád ale nenacházela slov.
,,A Martin nic?"
,,Nene, ten si to vyscreenoval, zablokoval si mě a poslal to do světa. Už ti ale určitě dá pokoj."
V tom telefonu jako bych ho nejen slyšela, ale i viděla. Jeho řeč těla se mi do hlavy po včerejšku skoro zaryla.
,,A můžu pro tebe něco udělat? Cítím se teď blbě," povzdychla jsem si.
,,Ty nic, neřeš to, kdyby se tě kdokoli ptal, jak to bylo, odkaž je ke mně, řeknu jim, že to je stará fotka nebo tak. Pošlu třeba i upravenej screenshot s jiným datem pořízení, jo?"
Zase jsem do telefonu povzdychla. Taková hloupost, opravdu takový detail. Mohla jsem čekat, že i z tohoto bude chtít Martin nějak profitovat.
,,A něco jinýho třeba? Jsem ti za včerejšek dlužná, určitě."
,,Odpočívej, máš day off. Venku je stejně hnusně, tak se najez, prospi, ať seš fit. Naopak, kdybys ty cokoli potřebovala, ozvi se, můžu ti něco dovézt, nebo si můžeš na moje náklady něco objednat. To já tě včera tak opil," zasmál se.
,,To vůbec, jídla je tady dost. Ale děkuju, fakt."
,,Neboj se ozvat, mně se kvůli počasí dneska zrušil golf, takže celej den budu na telefonu, jo?"
Golf... takovej zvláštní sport. A k němu absolutně nesedí.
,,A můžu ti kdyžtak zavolat, kdyby mi bylo smutno? To mi někdy po alkoholu bývá," řekla jsem citlivě a opatrně.
,,Rozhodně, kdybys chtěla abych přijel, přijedu. I kdybys chtěla sedět jen v tichosti v autě, jo? Ale teď už musím, potřebuju na záchod," rozesmál mě.
,,Jasně, ahoj," s úsměvem jsem se rozloučila a položila telefon. Cejtila jsem skoro až v krku, jak mi bouchalo srdíčko. Celé tělo mě hřálo, nejspíš z kocoviny, ale chtěla jsem to přisoudit k Davidovi.
Nepobírala jsem, co se vlastně děje. Kdo David je a co dělám ja. Ale opět, vlastně mi to bylo jedno. Život plyne dál, je nevyzpytatelnej a krátkej. Není moc času se zamýšlet nad tím, co se vlastně děje.
Všimla jsem si, že mi na mobilu svítila, krom zpráv od Davida, ještě jedna zpráva od neznámého čísla. Přišla v šest ráno.
"Tak ty couro, proč nevyužít příležitosti pošpinit toho tvýho novýho kamarádíčka a nevydělat na tom balík peněz?"
Trochu jsem se tomu zasmála. Balík peněz. To je pro Martina i dvoustovka. Ale na takovou perlu jsem musela odpovědět.
"Jo dobre martas, snad sis na tom BALIK PENEZ vydelal lol, na fotce cizi zensky z roku 2018"
Screenshot chatu i s mojí odpovědí jsem poslala Davidovi.
"dobra odpoved, typek bude beze slov"
"On je fakt nemocnej na hlavu, by me ten jeho novej balik penez zajimal"
"za ten jeho balik penez si muze ted koupit tak maximalne kilovy baleni moji kavy"
"Kolik stoji?"
"nevim asi tisicovku"
"Jo tak to nanejvys, ale jeste by musel z penezenky dotahnout zbytek"
"haha to jo. tyvole ale takova blbost ne, to napadne rozeslat jenom debila"
"No vime do priste"
Ups, co jsem to napsala?
ČTEŠ
Mr. Pastrnak | David Pastrňák
Fanfiction,,Pane Pastrňáku, je pravda, že je štěstí v penězích?" - Váš sociální status se odvíjí podle velikosti čísla na účtě, peníze jsou ve všem, co máte rádi. Pokud je nemáte, jste zranitelní. Zkorumpovaný systém státu není to jediné, co vás může nevidite...
