Mr. Pastrnak | David Pastrňák

9 - Otázky jak při výslechu

Po chvilce odpočívání u tiktoku se přihnal David s kávou v kelímku.

,,Je ledový?" ujistila jsem se.

,,Je to skoro jako frappé," mrkl na mě a já si velkej plastovej kelímek s brčkem přebrala. Napila jsem se a s úsměvem přikyvovala.

,,Výborný, asi místo starbucksu budu chodit na kafe k tobě," zasmála jsem se tomu a brčkem pití promíchala. Davidovi na tváři pohrával vřelý úsměv.

,,Chceš si ještě chvilku odpočinout? Klidně tě tady nechám osamotě."

,,Ne ježiš, jela jsem k tobě, abych byla s tebou," plácla jsem ho po rameni. ,,Ale děkuju, že na tohle myslíš."

,,Tak odchytl jsem si tě hned po práci, já po práci jsem rád aspoň chvilku sám. Nechceš si tu ruku ještě ošetřit?" starostlivě se zadíval na mou paži. Ajo, skoro bych zapomněla.

,,Teď je to ještě dobrý, až za hodinu třeba," pohladila jsem se po paži.

,,Dobře teda, chceš se kouknout na nějakej film?"

,,Na film nee, došli jsme sem na víno a pokec ne? Se skoro neznáme," zasmála jsem se a zvedla se. ,,Do obýváku?"

,,Jo, dobře," zavedl mě do obýváku, kterej jsem viděla už při vstupu. Za televizí bylo velký okno, ze kterého byl výhled na moře.

,,Tohle musí bejt fakt vysněnej byt, že?" špitla jsem, když jsem se koukala ven. Byla jsem z toho uchvácena. Je to velkej kontrast oproti malému bytu s rodiči na kraji Brna.

,,Je, no, mám ještě jeden byt v centru, kterej pronajímám," pousmál se.

,,Jaký to je bejt zajištěnej do konce života?" koukla jsem se zamyšleně na něj. ,,Já to totiž asi nikdy nepoznám."

,,Asi je to pocit jako každej jinej..."

,,Chtěla jsem, abys ke mně byl upřímnej," přerušila jsem ho a sedla si na gauč.

,,Je to fajn," s kamennou tváří se na mě díval. ,,Asi člověk nemůže zažít něco víc... komfortního."

,,Ale tys byl zajištěnej celej život, ne? Když hraješ hokej, ještě v takový míře."

,,To se mýlíš," zasmál se. ,,Jsem z celkem chudý rodiny. Rodiče dávali všechny peníze do mě. Já jim to teď postupně vracím."

Lehce jsem přikyvovala a popíjela kafe. Už tam byla jen polovina.

,,A co ty studuješ? Jak to máš s penězma ty?"

,,No-"

,,A upřímně," se škádlivým úsměvem mě přerušil.

,,Jo," zasmála jsem se. ,,Studuju zoologii, v Brně. Jsem teď v druhém ročníku. Já to s penězma nemám nijak. Tady si vydělám fakt tak akorát na vyžití, v Brně při škole brigádu nemám a rodiče mi opět přispívaj tak, abych měla na vyžití."

,,A co bys chtěla v budoucnu dělat?" zakoukal se na mě. Byla jsem skoro jak při výslechu.

,,Chtěla bych pracovat s koňmi. Ale určitě ne kydat hnůj, jako tady. Chtěla bych bejt nějaká profi jezdkyně, asi ne žokejka, ale jezdit ty dostihový koně, jako jsem třeba dělala dneska."

,,A když vystuduješ zoologii, to z tebe toto bude?"

,,Nebude, moc ani netuším, co bude. Možná bych mohla asistovat veterinářovi. Jo, to jsem taky chtěla studovat."

,,A proč nestuduješ?" zvedl se a sehl se k malé ledničce, odkud vytáhl to víno.

,,Nedostala jsem se," špitla jsem zklamaně.

,,V Bostonu je veterinární univerzita, na to by sis netroufla?"

,,A jak bych se tu uživila?" zasmála jsem se a sledovala, jak rozlévá víno do skleničky. Pro sebe měl už nachystanou skleničku na whiskey.

,,No," zašeptal a jen na moment se na mě podíval. ,,Okoštuj, za mě nejlepší červené."

Koukla jsem se na lahev a napila se. ,,Hmm, hodně dobrý. Pinot noir?" ujistila jsem se, nacož David přikývl.

Usmála jsem se a skleničku položila na stůl. Mezitím vrátil víno do ledničky a sám si nalil whiskey do skleničky a přidal k ní kostku ledu.

,,Tohle děláš často?" prolomila jsem ticho.

,,Co? Piju? Nee..."

,,To nemyslím. Jestli si zveš takhle holky k sobě na dobrý víno?" zarazila jsem ho.

,,A ty chodíš často na dobrý víno k týpkům na byt?" natočil hlavu a napil se ze skleničky.

,,Stěr možná dobrej, ale ráda bych měla odpověď na otázku," zasmála jsem se.

,,Nedělám to často, jsi první co ke mně na víno přišla. Odpovíš teď mně?"

,,Jsi první ke kterýmu jsem na víno přišla," usmála jsem se na jeden koutek. Letmo přikývl a protáhl se.

,,Neptal bych se tě, kdybych už dopředu nevěděl, jak odpovíš," zašeptal.

,,Já takovou jistotu u tebe teda neměla."

,,A to proč?" zamračil se.

,,Chceš si monolog o tom, jak seš hokejista, poslechnout ještě jednou?"

,,Jo tak," zasmál se a jeho mimika v tváři zase pozvolnila. ,,Asi dobrý. Ty mě fakt vnímáš asi jako nějakou superstar, že? Jak mě vnímáš, povídej," pobídl mě.

,,Já te znám jako Davida, ne jako Pastrňáka. Ale z toho co jsem si poslechla, nebo našla, řekla bych si o tobě, že žiješ celkem na vysoké noze. Samé parties, červenej koberec, alkohol, drogy, ženský..."

,,A opravdu si to o mně jako o Davidovi myslíš?" nadzvedl obočí.

,,Nevím toho o Davidovi tolik," zasmála jsem se. ,,Asi ale ne, viď? Alespoň ty drogy mi k tobě nesedí."

,,Pokud nebereš marihuanu jako drogu," zasmál se. ,,Tak opravdu ne."

Dopila jsem víno, nacož se jak na povel David zvedl a šel mi dolít další. Poloplnou mi ji položil na stůl.

,,A jakej teda David je?" koukala jsem na něj s přivřenýma očima.

,,Řekl bych o sobě že jsem dobrosrdečnej, mám rád lidi," vydechl.

,,Charakteristika jako do slohovky," zkousla jsem si ret a zasmála se.

,,A jaká je Zuzana?" koukal na mě stejně, jako doposud já na něj. Vyzvídavě, se zájmem v očích.

,,Zuzana je..." zamyslela jsem se. ,,Klidnej člověk. Asi celkem tolerantní, a... upřímná."

,,Tak mi upřímně pověz, jak to máš se vztahy?" zeptal se rychle.

Na chvilku jsem se odmlčela. Napila jsem se vína a trochu se zasmála.

,,Různě," řekla jsem polohlasem.

,,Ty seš mistryně v nejasných odpovědí, víš o tom?"

,,Tak když se ptáš na vlezlý otázky..." zase jsem se na něj na chvíli zakoukala. David je někdo, koho potkáš jednou za život. A jednou to stačí.

,,Jsem myslel, že se chceme poznat," zasmál se.

,,Dobrá, jak dlouhý máš péro?" plácla jsem ironicky.

,,To bys chtěla vědět?" nadzvedl obočí. Bylo na něm vidět, že by mi to po ujištění klidně řekl.

,,Ne proboha, já si z tebe dělám prdel," zakryla jsem si jednou rukou obličej.

,,Zjistit to můžeš sama."