Obouvala jsem si boty a u toho se přidržovala stěny. Nechtělo se mi pryč, ale jiná možnost zase úplně nebyla. David mi v tomto četl myšlenky.
,,Musíme toto někdy zopakovat," zasmál se.
,,Jo, co nejdřív," souhlasně jsem odsekla. Po obutí jsem se na něj na chvilku zakoukala, když se obouval on – měl totiž jen jednu lžíci do bot.
Tváře měl už unavené, vlasy mastné a pohyby pomalé. Bylo pozdě k večeru. Myslela jsem, že jsem tu byla tak půl hodiny, ale bylo jedenáct. Paula o mé návštěvě věděla a chápala, že přijedu pozdě.
Vlasy si při vázání tkaniček prohrábl, ale stejně mu zase spadly do obličeje. Tomu jsem se trochu zachichotala.
Zvedl se a zpozoroval můj pohled na něj. Nechtěla jsem odtrhnout oči.
,,Brad bude dole za chvilku," oznámil do prostoru.
,,Můžu tě obejmout?" špitla jsem po krátké odmlce. Na to odpověděl jen pevným objetím. Pažema mě na sebe tiskl tak silně, že mě chvílema přepadaly pocity paniky.
Ale nebyl důvod panikařit. Já se nebála. Teda, bála, ale úplně jiný věci.
Že to bude naposled.
Po chvilce jsme se od sebe odtáhly a bez dalších pohledů a slov se vydali dolů.
Z toho co mi říkal, tak pro mě přijede Brad Marchand, ukazoval mi i fotky, jejich společný chaty, prostě jakékoli důkazy, abych se cítila v bezpečí.
Moje původní myšlenka byla, že pojede i David, ale nakonec jsme došli k závěru, že by to pro Brada byla zajíždka. Bydlí totiž na stejný polovině Bostonu, jako momentálně já.
Když jsme přišli dolů, stál tam poměrně nízkej týpek. Přívítali se a mně bylo nabídnuto potřesení rukou.
,,Hi, I'm Brad," usmál se na mě a potřásli jsme si rukou.
,,Suzie."
,,Tak, měj se a dej mi vědět, až budeš doma," houkl ke mně David a pak se přísně podíval na Brada. ,,And you bring her home safely."
Brad se na Davidův rozkaz zasmál a otevřel mi dveře od auta. Sedla jsem si a vydechla. No. Teď cesta s neznámým týpkem předemnou.
Po chvilce si sedl za volant a podal mi telefon.
,,Your adress please, young lady," parodoval taxikáře. Nastavila jsem mu do map adresu a mobil mu předala.
,,Geez, what happened to your arm?" zakoukal se na mou paži, kterou jsem zapomněla ošetřit znovu a protože jsem se celej večer různě v křesle vrtěla, spustila jsem si nejspíš znovu krvácení. Na obvazu byly flíčky krve.
,,Oh, yeah, don't worry about it. I fell off a horse today," zasmála jsem se. ,,Nothing serious."
,,Well it looks serious to me, are you okay?" ustaraně se na mě díval. Proč všichni tak přehnaně řeší ostatní?
,,It's fine," usmála jsem se, abych ho ujistila.
,,I've got a first aid kit in the trunk, if you need something," dodal a nastartoval. Tohle bylo od pohledu mnohem dražší auto, než měl David. Ale co já můžu o autech říkat...
Do pozadí hrála hudba z nějakého nočního rádia. Trochu mě to i uspávalo, ale z bdění mě vyrušil Brad.
,,So... You and David have a thing going on?" vyzvídal.
,,No, we basically just met," řekla jsem pobaveně.
,,Sorry, didn't know that. You both looked like it was a great night."
,,It was a great night, no doubt. But it isn't that serious," vysvětlila jsem. Sám David by nebyl asi nadšenej, kdybych začala najednou všude vyprávět, jak něco mezi náma je. To dělaj fanynky, ne?
,,Yeah, right. You're from Czechia aswell? How did you end up in Boston?"
,,I'm in an erasmus programme. I work in a stable here."
,,Oh, cool, cool. Must've been a culture shock."
,,Kind of, but I get along with my hosting family well, and the people at the stable are nice too."
,,That's great. If you ever needed a restaurant tip or whatever, I'm available," zasmáli jsme se. Zbytek cesty jsme už spolu nepromluvili ani slovo. Já jen opile přemýšlela nad tím, jak bych se ho na nějakej tip zeptala? Nemám číslo, asi ani nechci.
Přijeli jsme až k domu, kde bydlím.
,,Thanks for the ride," řekla jsem při vystupování z auta.
,,No worries, anytime," pousmál se a já zabouchla s rozloučením dveře. Všimla jsem si při odemykání, že ještě neodjel. A v tom mi přišla zpráva.
"brad mi napsal, ze ses uz doma;)"
"Haha jo ted me vyhodil, vyrid mu jeste jedno diky za me. A jeste jednou diky zes to domluvil"
V domě byla tma a bylo naprosté ticho. Všichni už asi spali, nebo se váleli v tichosti v posteli. Otázky na dnešní večer přijdou až zítra.
Neslyšně jsem se dostala až do mého pokoje, kde jsem ze sebe ulepený oblečení skoro ztrhala a vydala se v ručníku do koupelny. Přišla jsem si celá špinavá, ještě po dnešním úrazu. Cítila jsem z mých vlasů Davidův parfém. Tělem mi projela husí kůže a na moment mi bylo líto, že to ze sebe pujdu smýt.
Ale tak, zas to není tak hluboký.
Po sprše jsem se zachumlala do peřin a koukala se na mobil. Užívala jsem si toho, že zítra nikam nevstávám.
"promin jestli te s tim obtezuju, ale jsem ti chtel rict, ze jsem si to uzil"
"Co ti je, neobtezujes me wtf, neboj, ted jsem s tebou stravila celej vecer a NAJEDNOU ME BUDES OBTEZOVAT"
"haha jo vlastne, asi bych mel prestat mit pocit, ze prekazim"
"Mel, a to hodne rychle. Taky jsem si to moc uzila, snad zitra pri treninku ti nebude zle"
"vypili jsme toho moc ze"
Po lahvi vína David totiž namíchal ještě dva drinky s vodkou. Bradovi napsal, ale naplánoval ho až na hodinu a půl později.
"Jo to asi jo, ale to cos namichal bylo strasne dobry ze jsem to POTREBOVALA jeste jednou"
"to jsem rad:D dlouho jsem to taky nemel"
"A jak tomu rikas?"
"pasta drink"
"Tohle radeji ani nikde nezverejnuj, bary by si to mohly prevzit tak, ze v tom sou spagety"
"to je drink jenom mezi nama"
"PastaZuza drink"
"pasuza"
"Tak jo"
-
Ahooj! Nebojte, na playlist a fotky myslim, simici jsou uz pripraveni a byt taky, tak DOUFAM ze se k tomu behem zitrka dostanu. Ve stredu jedu na ctyrdenni dovcu, kapitoly teda asi nebudou, ale zase prijdu v plne sile. Komentujte, povezte mi, jestli vas to bavi a co si myslite<3 love you myslim na vas
ČTEŠ
Mr. Pastrnak | David Pastrňák
Fanfic,,Pane Pastrňáku, je pravda, že je štěstí v penězích?" - Váš sociální status se odvíjí podle velikosti čísla na účtě, peníze jsou ve všem, co máte rádi. Pokud je nemáte, jste zranitelní. Zkorumpovaný systém státu není to jediné, co vás může nevidite...
