Dnes mě uklízení hoven nečekalo. V hlavě jsem si v bordelu přebírala informace ke dnešku. V kolik, kde, na jak dlouho, jak oblečená... to všechno jsem si opakovala při probuzení.
Dostala jsem na starost něco, co jsem si vždycky přála. Protože to v rámci mých možností jde. Vedení koní v padocích před a po dostihu, aby se rozehřáli, nebo zchladili. Zní to možná hloupě, taková maličkost, jenom rychlým krokem chodit dokolečka jak blbec. Ale pro mě to byla čest.
Věřili mi. A já nemohla zklamat.
Dostala jsem na půjčení polo košili této dostihové stáje a bylo mi přikázáno, abych si oblékla černé rajtky, nebo něco tomu podobnýho. Ty jsem naštěstí měla. Na projíždky si tady většinou beru červený, protože jsou pohodlnější, ale dneska jde pohodlí stranou. Kdybych měla chodit po hřebících, tak to překousnu.
Vlasy jsem si sepla a připla do nich mašli. Když jsem se o tom včera bavila s Paulou, byla ze mě nadšená, říkala, že pokud bude mít čas, přijde se na mě podívat. Škoda jen, že tu není moje ségra, určitě by na mě byla taky hrdá.
Nádech výdech. To se opravdu děje. Někam se kariérně posouvám.
S batohem jsem vyrazila na autobus, přetrpěla smrad a strach z toho, že mě zrovna v tento den někdo ubodá - i když ani jiný dny by to nebylo zrovna vhod, přesedla na metro a vydala se společně s pár lidma k dostihové dráze. U vstupu na mě čekala Julia, která mi jen v rychlosti předala šňůrku na krk s cedulkou, a zase odběhla řešit pořadatelský věci.
Já jsem přišla až ke koním, stálo tu hodně bohatých a mocných, alespoň v tomto odvětví, lidí, představila jsem se a tiše poslouchala jejich rozhovory.
Některým těmto lidem jsem chtěla instantně rozbít držku za jejich výroky. "Snad si ta herka nezlomí hnátu hned na začátku, letěli jsme kurva dlouho na to, aby tak debilně projebala moje peníze."
Vařila se mi krev, ti chlápci se totiž na tomto tvrzení shodovali, přitakávali a souhlasili.
Odešla jsem raději ke kroužku pár veterinářů, kteří po jednom koně prohlíželi. Zase jsem se představila, samozřejmě s tím, že jim jejich práci závidím. Tito lidé byli milejší, zdraví koní je zajímalo víc.
Mohla jsem nakouknout, jak vet checky probíhaj. Jedna paní veterinářka mi dokonce popisovala, co kontrolují, jak se to dělá a co třeba kdysi řešila.
Byla jsem v ráji, byla jsem šťastná, byla jsem ve svým. Nemyslela jsem na nic, než na tento moment.
Dvě hodiny jsem se koukala kolem, mazlila se s koníkama, hlavně s Caviar, která mi byla svěřená. Na tu jsem si mohla sahat prakticky jak jsem chtěla, ostatní jsem jen pohladila po hlavě a promlouvala jim do duše.
,,Když se ti to nebude líbit, shoď ho a uteč," zašeptala jsem směrem ke Caviar a drbala ji na krku. Přišla za mnou přesně v tento moment Julia, trochu se zasmála nad tím, jak si moje drbání Caviar užívala, a spustila výklad o tom, co bude moje práce.
No, chodit. Po vyznačené cestičce, rychlým krokem a nepřestávat, dokud nepřijdou žokejové. Pohoda.
Protože celá akce teprve začala a ještě se sem nenavalilo tolik návštěvníků, byla jsem zaúkolována si vedení nejprve zkusit. Ještě zbývala hodina do startu prvního dostihu, tak mám možnost to vypilovat před tím, než to bude naostro a v televizi.
Vzala jsem si Caviar na vodítko a šla pomalu k paddocku, abych ji moc neuhnala, energii musí šetřit.
Za dohledu Julie jsem s ní chodila dokolečka. Po chvilce ale odešla a já se s Caviar zastavila a povídala si s lidma, kteří se o ni zajímali. Hodně dětí se ptalo, jaký je plemeno a podobný otázky.
K druhé straně paddocku přišel jeden muž, který se na Caviar zasněně koukal.
,,She's beautiful, isn't she?" oslovila jsem ho se smíchem. On s úsměvem přikývl.
,,Yeah, she is. Horses are magnificient animals. What's her name?"
,,Caviar. Black like caviar," pohladila jsem ji po krku. Zařehtala. Nojo, už má nervy.
,,Tell her I wish her good luck, I bet you can talk with horses, or atleast they understand you more than me."
Na to jsem se zasmála a neodolala své zvídavosti.
,,Excuse my slightly intrusive question, but I can't overhear your accent, where are you from?" podivila jsem se.
,,Oh, yeah, I'm from Czech republic," usmál se. A je to doma.
,,Tak v tom případě tě zdravím," zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. No že bych tady potkala Čecha...
,,To si děláš prdel," skoro až překvapením vyjekl. ,,Nechceš pokecat?" nadzvedl obočí.
,,Ráda bych, ale jak vidíš, mám tady koně," zasmála jsem se.
,,Jasně... tak kdy ti to končí?"
,,Za hodinu je první dostih, potom jsou ještě dva, tak třeba za tři hoďky?"
Ale to už jsem slyšela volání Julie, že mám jít zpátky. Bylo po zábavě.
,,Hele, musím," utla jsem ho ještě před tím, než stihl něco odpovědět.
,,Třeba se ještě potkáme," pousmála jsem se a s výklusem valila zpět ke stájím. Koně jsem odvedla do boxu a sedla si na lavičku poblíž. Vysvětlila mi, že až se budou koně vodit před závodem, toto povídání nepřipadá v úvahu.
Naštěstí moje odůvodnění, že jsem fanoušky podněcovala k zájmu o Suffolk Downs, přijala s nadšením.
Ještě jsem si udělala s Caviar selfíčko, nafotila si ostatní koně a sledovala, jestli dávají návštěvníci odtud storíčka.
,,Caviar, já a ten týpek ti přejeme hodně štěstí," zašeptala jsem směrem ke koni, když ji žokej společně s trenérem nasedlávali.
A pak jsem se vrhla na svou misi.
ČTEŠ
Mr. Pastrnak | David Pastrňák
Fanfiction,,Pane Pastrňáku, je pravda, že je štěstí v penězích?" - Váš sociální status se odvíjí podle velikosti čísla na účtě, peníze jsou ve všem, co máte rádi. Pokud je nemáte, jste zranitelní. Zkorumpovaný systém státu není to jediné, co vás může nevidite...
