Mr. Pastrnak | David Pastrňák

15 - Bez cesty zpět

Zase mi do obličeje praštila ta vůně jeho bytu. Mísila se s vůní jeho voňavky, která zaplňovala atmosféru po cestě autem.

Zula jsem se a šla se vyvalit do křesla, stejně jako posledně. Úlevou jsem vydechla.

,,A teď už jenom pohoda, co?" zasmál se David a přisedl si ke mně.

,,Přesně," opřela jsem si hlavu o vrch křesla a zavřela oči. Bylo tu ještě k tomu příjemně chladno.

,,Máš teda ještě něco v plánu?" koukla jsem jedním okem na něj. Přišel mi cizí, ale zároveň blíž? Nerozuměla jsem tomu. Dva týdny jsem ho neviděla, přičemž jsem se s ním cítila ještě uvolněnějc.

,,Něco by se našlo," mrkl na mě.

,,No, a co?"

,,Projdem spolu nějaký bary, co ty na to?" zeširoka se usmál. Takže zase si mě chce pěkně opít.

,,Brad mě zase odveze říkáš?" nadzvedla jsem obočí.

,,Pokud s tím budeš souhlasit."

,,Proč ne?" zasmála jsem se. Aspoň nějaký dobrodrůžo. V Bostonu jsem v žádným baru nebyla. Možná ani kolem žádnýho nešla.

,,Tak klidně můžeme v sedm vyrazit."

Je pátek. Bude to všude přecpaný.

,,Ale nepůjdem do žadných ultra bougie barů, zas tolik čísel na kontě nemám," zasmála jsem se, trochu zahanbeně.

,,Je to na mě, prosimtě. Šetři si na smysluplnější věci. Rád zaplatím za nějakou tvoji zábavu."

Vlastně zaplatil mi i toho koně... hustý.

,,Jak myslíš," vydechla jsem nejistě. Nestěžuju si, samozřejmě. Jen je to zvláštní. Já bych za něj zaplatila maximálně to kafe.

Z kapsy si vytáhl zase tu krabičku s odpornejma nikotinovejma pytlíkama.

,,Ničíš si dásně, Davide!" zase jsem ho se smíchem upozornila.

Na to protočil očima a jeden si za ret schoval.

,,A budeš mi to připomínat pokaždý?"

,,Jo," trvala jsem si na svém.

,,Tak dobrá, to asi přežiju. Jediná tvoje chyba."

Tomu jsem se nemohla nezasmát. Jediná... jde poznat, že o mně toho moc neví.

,,Čemu se směješ?" zmateně na mě koukl.

,,Ale ničemu. Jen je to trochu hloupý, cos řekl."

,,Přijde ti to hloupý jo? Najednou zpochybňuješ subjektivní názory?" zeptal se se smíchem. ,,Tak mi vyjmenuj moje chyby, jestli ti přijde, že mám růžový brýle."

Ale na tomto mě celkem nachytal. Jaký vlastně vidím chyby na něm? V této otázce nás oba dohání neznalost.

,,Až na ty sáčky... asi taky nic nevidím."

Najdou se věci, co mě na něm přímo neokouzlují. Ale jsou to chyby?

,,Tak jsem tě dostal," plácl do křesla a zasmál se. Asi jo.

,,No dobrý," protočila jsem očima. ,,Nechceš řešit něco jinýho?"

,,Rád. Přemýšlíš někdy prostě do hloubky nad svými vztahy? Nemyslím milostný, ale všeobecně. V hlavě si rozebíráš, co ti ti lidé přinášej, co ty jim, na jak dlouho s nima třeba budeš v kontaktu. Mě to teď docela trápí."