Bylo již očekávané úterý, na které jsme s Davidem domluvili schůzku. Dnešní směna byla velice příjemná, až na jednu maličkost. K tomu ale dostanu za chvilku.
Proběhl totiž v pondělí konflikt s Martinem. Po zkoušce se totálně ožral a ještě do práce mi volal, jaká jsem kurva, v pozadí mluvila nějaká týpka a po hovoru si mě zablokoval.
Jakoby, nic jsem si z toho zas tolik nedělala. On vychladne, všechno si vzal strašně osobně a především mě nepochopil.
Drby o Martinovi jsem samozřejmě hned vyžvnanila ségře, s kterou jsem se nad tím zasmála. Muži.
Zpátky ale k dnešku. Dnes nebylo tolik práce, co se týče kydání, ale byla potřeba vyjet s pár koni na vyjíždku, nechat je proběhnout a tak. Třetí kůň měl ale dnes celkem nervy.
Polekal se, když slyšel sirény nějakého auta záchranných složek. A protože to je teplokrevnej angličák, ze sedla mě shodil na zem. Noha se mi ale zasekla v třmenu a po zemi mě pár metrů tahal.
Měla jsem úplně sedřený paže, rajtky se mi o zem roztrhly na koleni a hlavu jsem měla taky dotlučenou. Jediný štěstí, že mi na ni třeba nedupl.
Na koně se ale zlobit nemůžu, ještě na takovýho. Má to v krvi, bohužel. A i když jsou valaši a některý klisny tady celkem zlatíčka, toto byl hřebec.
Byla jsem asi dva kilometry od stáje, to jsem si už netroufla dojet v sedle. Tak jsme šli pěšky. Chůze mu taky prospěje. Po mém pádu mi ale nikam neutekl. Jen o pár metrů dál a provinile na mě koukal, když jsem se v bolestech zvedala ze země. Měla jsem krvavý koleno a z paže mi krev tekla taky. Do toho mi v ráně zůstal štěrk a prach ze země.
Byl konec mojí směny, já akorát stihla přijít ke stájím, ale aby toho nebylo málo, s Julií tam už stál David. Myslela jsem, že blbě vidím.
Julia za mnou přiběhla, převzala ode mě koně a vyptávala se, co se mi stalo. Situaci jsem vysvětlila a ona koně seřvala. Ach jo. On za to nemůže. Řekla mi, že dnes už můžu odejít a hlavně ať si to před odchodem ještě ošetřím.
Ale po jejím odchodu ji vystřídal David, který, jak jsem od Julie zjistila, přišel za mnou. Sama byla z toho šokovaná a pustila ho, protože taky věděla, o koho jde.
Zděšeně na mě koukal.
,,Proboha, co se ti stalo?"
No a další kolečko otázek...
,,Shodil mě kůň, já ti povím víc pak, ale teď si to fakt musím zavázat, jo?" řekla jsem nepříjemně. Bolelo to, štípalo to a pražící sluníčko tomu nepomáhalo.
,,Jasně, mám jít s tebou?" řekl ustaraně.
,,Ne, dobrý, ještě by sis ušpinil košili," sjela jsem ho pohledem a trochu se zasmála. Ten se vohákl.
Na to protočil očima a já urychleně spěchala si rány umýt a vydezinfikovat. Bolestí jsem vyjekla, když se dezinfekce dostala do rány v paži. Zavázala jsem si ji obvazem, koleno jsem taky trochu obmotala. Převlékla jsem se do normálního oblečení a s taškou se vydala zase ven.
,,Už v pohodě?" koukl na mě a něco si urovnal v puse.
,,Co to děláš?" zasmála jsem se. ,,Máš rovnátka?"
No na ty zuby by to možná potřeboval.
,,Hovno rovnátka, tohle mám," zeširoka se na mě usmál a já viděla ten bílej pytlík na dásních.
,,Prasárna," zavrtěla jsem hlavou a vydala se k jeho autu, který jsem už z dálky viděla zaparkovaný.
,,Ty nežvejkáš? Tady to dělá každej druhej," odemkl auto a já si sedla dovnitř. Příjemnej chládek.
,,Hokejisti to dělaj, já ne," zasmála jsem se. ,,Cígo si dám, k nějakýmu drinku, ale takhle si ničit zuby a dásně..."
,,Já mám zuby zničený už dost, nemyslíš?" řekl se smíchem. To mě taky pobavilo.
,,Tak si nezkurvi i dásně, aby ti tam ty zuby držely ještě pár let."
,,Vy ženský musíte do všeho rejpat, že?" nastartoval auto a pořád na mě koukal.
,,Davide, do tohohle bych si rejpla, i když seš Pastrňák, i kdybys byl bezďák, nebo ženská."
,,Dobře no, kam jedem vlastně?" vytáhl mobil na navigaci.
,,Je mi to jedno, mám celej den volnej, zítra jsem si hodila dovolenou. A dala bych si víno, po dnešku," zazubila jsem se.
,,Tak slečna chce popíjet v úterý odpoledne. No, já se nebráním, ale nebudu pak řídit. Maximálně že bychom zašli někam do města, nebo ke mně na to víno," nejistě na mě u konce věty koukl.
,,Jasně, no. A ty by sis víno dal?" ujistila jsem se. Nechci znít jak alkáč. Ještě k tomu se neznáme asi tak dobře na to, abych mu lezla jen tak do bytu.
,,Jasně že jo, já mám radši whiskey, ale doma mám výbavu na všechno," zasmál se. ,,Červený, nebo bílý?"
,,Dnes radši červený, ale pořádně studený."
,,Mám, tak zajdem někam na jídlo a potom ke mně?" pousmál se. No když já nevím.
,,Jo, dobře, zavolám si pak domů uber, nepojedu v podnapilém stavu tím metrem," zasmála jsem se.
,,To neřeš, můžu zavolat kdyžtak kámošovi, on tě hodí. To budeš mít stoprocentní jistotu, že se ti nic nestane."
To zní vlastně strašně dobře.
,,Jo, tak jo, platí. Kam na jídlo vybraný aspoň máš?"
,,No tak jelikož jsem Pasta, tak ještě abych tě nevzal na dobrou pastu ne?" zasmál se. ,,Je to kousek odtud, vemem si takeout a zajedem na vyhlídku, jak se patří."
,,To je tak strašně kýčovitý," kuňkla jsem.
,,Ale není to hezký?" koukl na mě, když nastavoval navigaci.
,,Vlastně je," lehce jsem kývla. Ono ty kýčovitý věci vlastně hezký jsou.
Celej tenhle plán je kýčem protkaný, ale už zezačátku jsem žila v domněnce, že to bude nejhezčí odpoledne, co jsem v Bostonu zažila.
,,Tak mlč," zasmál se. ,,Lepší plány vymýšlet neumím."
,,Mně toto stačí."
ČTEŠ
Mr. Pastrnak | David Pastrňák
Hayran Kurgu,,Pane Pastrňáku, je pravda, že je štěstí v penězích?" - Váš sociální status se odvíjí podle velikosti čísla na účtě, peníze jsou ve všem, co máte rádi. Pokud je nemáte, jste zranitelní. Zkorumpovaný systém státu není to jediné, co vás může nevidite...
