Svobodná duše

-9-

Unaven ze všeho breku jsem nakonec usnul a probudil se kvůli pocitu, že na mě někdo hledí. Znaven a slabě protivný pohlédnu na vlka který mě pozoruje. „Fangu?" „No vida, už jsi vzhůru. Tak pojď, naučíme tě naše zvyky". Jen co dořekl větu, vstal a odešel. Protáhl jsem se a vydal se přímo za ním. Postavil jsem se vedle něho, jako jsem to dělával u Alfy, jenže Fangovi se to očividně nelíbilo. „Hele mládě, máme tady takový pravidla, která se musí dodržovat a ty nebudeš výjimkou, rozumíš?" „Rozumím". Pověděl jsem slabě, až křečovitě. Cítím z něho dominantní pach, která mi říká, že se nebojí dokázat své vůdcovství, ale zároveň i strach. „Seď vzpřímeně a hrdě!" Křiknul a já udělal vyděšeně to, co právě řekl. „Dalším pravidlem v naší smečce, že pokud vůdce smečky mluví, nikdy mu nesmíš skočit do řeči. Pak tu máme také pravidlem, že pokud jíme, první vždy ji vůdce a až poté ostatní podle věku. A za žádných okolností, nemluvíme s cizí smečkou". „Ale Fangu, ty si-". „Co jsem před chvílí říkal?" Dal hlavu výš, což ho dělalo ještě vyšší, než ve skutečnosti byl. „Omlouvám se". Slabě jsem zvolal a stáhnul uši. „Pojď. Je čas na jídlo". Jen zvolal a vydal se znovu pryč.

S Fangem a ostatními vlky jsme přišli někam na menší paseku, kde se všichni rozutekli pryč. Dokonce i Fang někam zmizel a nechali mě tam samotného. Ze křoví bylo slyšet divné šustění, což upoutalo mou pozornost. Najednou vyšel veliký kanec se špičatými kly. Jeho pohled spadl na mě, nečekal a rozeběhnul se ke mně. Strnulí na místě jsem se nedokázal pohnout ani od milimetr, jen se celý rozklepat. Byl slyšet hlasitý běh, ihned jsem poznal, že je jich víc a v tom se vlci z Fangovi smečky vrhli na divočáka, který naříkal a snažil si zachránit život.

Opakovaně se pokoušel dostat zpět, jako kdyby ho tam něco táhlo. Jenže v té chvíli, co mu Herry prokousl hrdlo, jeho oči potemněli. I přesto, že byl mrtvý, něco mi přišlo na tom všem divné. Do jídla se pustil Fang a vlci okolo něj čekali, až dojí a mě si vůbec nevšímali. Pomalu jsem přešel k místu, kam se kanec tak neprodleně snažil dostat, podíval se pomalu do křoví, odkud vyšel a tam byli dvě malé stvoření. Vyděšené, a přesto tak roztomilé. „Co to tam děláš mládě?" Zvolal za mnou hrubý hlas a já vyděšeně vyskočil ze křoví. Hleděl na mě Fang, celý potřísněný od krve a smečka za ním pozorně sledovala. „Nic, jen jsem se nudil, tak jsem koukal kolem". „Je pravidlem že pokud vůdce smečky jí, ostatní musí zůstat v blízkosti a nikam nechodit". Zavrčel a pár kapek z jeho chlupaté tváře spadla na tu mou. „Omlouvám se, už se to nestane". Otočil se a ocasem mě praštil přes čumák. Naposledy jsem se podíval na křoví a přešel k ostatním vlkům. 

Smečka dojedla a mě nezbylo nic, a to dokonce ani kosti. Mám takový hlad, ale nikdo z nich na mě nebral moc velký ohled.

Přešli jsme zpět k doupatům, kde se všichni znovu rozutekli ke svým jeskyním, kam ulehli a odpočívali.