„Alfo?" „Myslím, že sem můžeme pustit někoho, kdo zachránil někoho z nás". Usmál se a zahleděl se mi do očí. „Prý sem můžete přijít", nadšeně jsem zvolal a zavrtěl nad tím ocasem. „Tak to je úžasný!" „Super!" „Wuhuu". „To je úžasný! Přijdeme tě zase brzy navštívit!" Začali jásat přes sebe, ale nikomu z nás to nevadilo, spíš to potěšilo.
„Půjdu je vyprovodit, ať se neztratí a hned se vrátím". „Dobře, ale nebuď tam dlouho. Musíme si toho spoustu vyprávět", zvolal Alfa poklidně a odešel se svou smečkou směr doupata. Tedy aspoň si to myslím.
Došli jsme k autu a kluci během těch pár minut neřekli ani slovo.
„Budete mi chybět", prolomil jsem nakonec ticho já a když se na mě konečně podívali, uviděl jsem jejich ubrečené tváře. Museli si ke mně kleknout a jeden po jednom mě začali objímat. „Taky nám budeš chybět", zvolali jednohlasně. „Buďte na sebe opatrný a navštivte mě někdy". „Spolehni se". „Nečekej, že se nás zbavíš tak snadno. Budeme tě navštěvovat často". „No ne asi. Hlavně na sebe dávej pozor ty". „Nebojte se. Já jsem vždy opatrný". „Jo, to jsme viděli, když si k nám přišel". Zvolal Adam se smíchem.
„Bude divné vás nevídat". „To nám povídej", odvětil Jay a zahleděl se na Adama. „Neboj, jednou za čas pojedu s vámi, pokud mi to Alfa dovolí".
„Myslíš, že to dovolí?" Optal se James. „Snad ano. Když tak byste sem přijeli přespat". Zasmál jsem se nad tím a sledoval jejich tváře. „To zní jako dohoda".
Poslední rozloučení bylo ubrečené a na mě až moc zdlouhavé. Nesnáším dlouhá loučení a tohle bylo to nejdelší, jaké jsem zažil.
Sledoval jsem jejich auto, jak mizí v dáli, ale přesto mi nepřestali mávat.
Když zmizeli z dohledu, pokusil jsem se uklidnit pláč, který nechtěl přestat, jenže to nešlo. Již jsou moje rodina, kterou nemohu vídat stále, jak bych si přál.
Možná to bude znít sobecky, ale Adam mi přirostl k srdci víc, než bych si dokázal představit. Připadá mi to, jako kdybych nyní přišel o svého druha.
Své místo ve smečce jsem si nakonec zasloužil a důkazem jim bylo, že jsem utekl od jiné smečky, která mě unesla a chtěla zasvětit do své. Svou rodinu budu navždy chránit, ať se děje, co se děje.
Celá smečka je teď má rodina, o kterou se musím postarat. Avšak mi to vůbec nevadí, jsem spíš rád.
Toto je sice konec, ale ne úplný. Jednou bych chtěla napsat pokračování.
Uznávám, tento příběh byl slabý, ale psala jsem ho ještě v době, co jsem měla školu, i tak doufám, že se alespoň trochu se zalíbil.😊
ČTEŠ
Svobodná duše
FantasiBýt vlkem neznamená jen se bavit ve smečce a Zima je toho důkázem. Podle Zimy významem vlka je být věrný, týmovým parťákem, divokým, volným, svobodným, ochranářským a rodinou. Nikdy by si nepomyslel, že jeho dosavadní cesta s rodinou zmizí za jednu...
