Svobodná duše

-19-

„Proč je do prdele bez oblečení!" Křikli a ve vteřině jsem uviděl Adama, jak za mnou běží s něčím v tlapkách. „Zimo. Už jsem ti to říkal. Nesmíš vstávat, dokud se neoblečeš".

„ZIMO?!!" Hlasitý, prudký, a tak nevěřící hlasy. „Nekřičte tu tolik. Zase se poleká", pověděl poklidně a něco na mě nandal. Nebylo to tak špatné.

„Chceš nám říct, že tohle je Zima?" „Zimo, koukej, tohle je zrcadlo". Adam zlehka poukázal na někoho, kdo vypadal tak zvláštně. Jejich konverzace jsem přestal vnímat a jen pozoroval tvora přímo naproti mně.

Pomalou chůzí jsem k němu přešel a začal čichat. On udělal to samé a já ihned uskočil.

Začal jsem vrčet a jeho tvář vypadala trochu podobně jako vlčí, když si chrání svoje území. Jenže v tom mi něco došlo. Do teď dělal ten samý pohyb. Pravou přední packu jsem zvednul a dělal přesně ty stejné pohyby. Takhle jsem to zkoušel ještě párkrát a až teprve pak přišlo uvědomění, že tohle jsem možná já. „To..., to jsem já?" Optal jsem se směrem ke skupince, kde se ještě stále bavili.

Jeden z nich se na mě zahleděl a když viděl, jak mě ostatní ignorují a něco řeší, přešel blíže. „Ahoj, ještě jsme se nestihli seznámit. Já jsem James". Svou pravou přední packu dal před sebe. Přičichnul jsem si k ní, ale on velmi pomalým pohybem svou levou packou jemně chytil mou pravou a položil do své. „Takhle se lidé zdraví. Vidíš? Jen lehce tiskneš, mírně potřeseš a pustíš", vysvětlil.

Zněl tak mile.

„Jamesi, co se mi stalo". Naklonil jsem hlavu do strany, jako to mám ve zvyku.

Všichni jsou o něco vyšší než já a vypadám navíc úplně jinak než oni. „Proč jsem tak malý?" 

Hleděl jsem na své přední tlapky. „Proč mé tlapky jsou jiné než ty tvoje?"

„Zpomal s těmi otázkami. Jednu po jednom ano? Pojď, posaď se", poukázal na gauč, kam jsme se následně i společně posadili.

Ostatní si začali všímat, a proto se posadili všude, kde bylo místo.

„Zimo, pověz nám, co si pamatuješ jako poslední, než tě našel Adam". Optal se mile James a zářivě se usmál.

„Než jsem se dostat k cizím bytostem, utíkal jsem před Fangem, vlkem z další smečky. Chtěl po mě něco, co bych prostě nedokázal, a tak to udělal za mě. Chtěl jsem utéct, ale on mě stále následoval".

Pravou packou jsem se podrbat na tváři, která už nemá žádné chlupy. „Pokusil jsem se přeplavat řeknu, na druhé straně byla totiž smečka, ke které jsem se chtěl vrátit, jelikož mě vlastně Fang z ní unesl a málem zabil někoho, kdo mi pomáhal. Jenže peřeje byly moc silné a já spadl z velikého srázu".

Jejich tváře byly smutné, ale zároveň i zvědavé. Copak oni nemají smečky?

„Když jsem se probudil, drželi mě ti tvorové v něčem divném a křičeli přes sebe různá čísla. Když někdo dal nejvyšší číslo, předali mě jemu a ten jen řekl, že budu skvělý kousek do jeho sbírky. Nevěděl jsem, co se děje, ale smrděl, jeho tvář byla tak hnusná a děsivá. Jakmile jsem získal příležitost, vzal jsem packy na ramena a utekl. A až poté jsem narazil na Adama".