BARBAR Z VYSOČINY

Část 9

Hilda, náčelníkova matka, se otočila směrem, kterým ukázal její muž, a udiveně povytáhla obočí. A nebylo divu, Linnet ještě díky větru, který si pohrával s jejím netradičním účesem, dostala ještě divočejší vzezření. Černé šmouhy pod jejíma očima se se vlivem slzících očí, ještě více rozmazali a její oděv také právě nevypadal vábně ani obstojně. 

„Jsi si jistý?" Zašeptala Hilda ke svému muži a zatvářila se pochybovačně.

 „No..., dle pověsti, je to ona. Žena, která zajistí, aby náš rod nevymřel po meči." Řekl to dost nahlas na to, aby ho Linnet slyšela. 

Do místnosti právě také vstoupil Rhys a náčelník se svými dvěma bratry. Linnet se zamračila a pak obrátila oči v sloup. 

„Nezdá se vám, že už nějak přehráváte?" zašklebila se, „Už mě to vážně přestává bavit. Nejdříve mě nenecháte vyspat a teď tohle?!" Byla přesvědčena, že jistě zase zkouší další, ze svých povedených her. Otočila se na Rhyse a zašermovala mu prstem před obličejem, „To byl určitě tvůj nápad! Ale za dva měsíce mi bude osmnáct, a pak si můžu dělat, co chci! Nemusím tě poslouchat!"

 „Obávám se, že musíš," Řekl Rhys až překvapivě klidně, „Dal jsem si slib, že dokud ti nenajdu muže, který by se o tebe postaral a který by tě dokázal ochránit před sebou samou, tak mě poslouchat budeš." 

„Kdybys mě nechal, našla bych si ho sama! Ale né! Já se nemůžu hnout pomalu ani na krok, abych tě neměla za prdelí! A teď mě dokonce zatahuješ i do toho svýho spolku bláznů?! " Vyplivla rozzuřeně. Oba evidentně snad zapomněli, že tu nejsou sami. Vůbec si nevšimli, že kolem dokola všichni stojí a pozorují je.

 „Jsi si jistý Phelane...," pronesl Hazel ke svému bratrovy, který stál s rukama složenýma na prsou a sledoval pro něj téměř neuvěřitelnou scénu. Však žena si k muži toto nikdy nemohla dovolit. Ženy byly podrobeny mužům a museli poslouchat. Ať se jednalo o manželku, dceru, nebo sestru, „Opravdu jsi přesvědčen o tom, že by ona pověst mohla říkat pravdu? Vypadá, jak posedlá ďáblem. Patří spíše na popraviště, nezdá se ti?"

 „To tedy ano," přidal si Mangus, „Kdyby neměla kovový jazyk, na prsou erb a na pozadí..."

 „Potřebovala by nařezat," přerušil ho Phelan klidně. Stál s nohama rozkročenýma a založenýma rukama a bylo znát, že se zlobí, „Její bratr ji nezvládá, nic víc. I když je to k podivu..., jako válečník se zdá být ostřílený..."

 „Jo, ale zvládnout ženu, je kolikrát horší, než vyhrát boj. Podívej se na svou sestru..., jak ostřílený je otec bojovník, a nevěděl si s ní rady. Teprve, když jsi jí našel muže, byl klid."

 „Možná právě proto, je její bratr tak nakloněn oné pověsti," Zachechtal se Mangus, „Naskýtá se mu naděje, že se jí zbaví." 

„Tak dost!" Zařval náhle Phelan tak nahlas, že i Linnet zmlkla, „Tvá neposlušnost se mi ani trochu nelíbí! Žena je muži podřízena a něco takového, si nemůže dovolit! Dovoluješ si příliš!" Zamračil se na překvapenou Linnet. V první chvíli totiž nepochopila, že mluví k ní. Teprve pak ji to došlo. Doširoka otevřela oči a bojovně vystrčila bradu vpřed.

 „Phe! Podřízena muži? Já tu vaši pitomou hru nehraju, tak si laskavě..., ááá..." vykřikla, když ji jeho paže znovu vyzdvihli do výše, „Pusť mě, ty barbare! Co si sakra myslíš?!" A Rhyse v tu chvíli zase napadlo, že ji opravdu ten pud sebezáchovy chybí. Protože sebou začala mrskat, nadávat a prskat jako divoká kočka. Phelan ale evidentně neměl vůbec žádný problém s tím, ji udržet.

 „Mlč, ženo! Nebo pocítíš můj hněv!" Procedil skrz zuby tak blízko jejího obličeje, že se Linnet na moment zarazila. A když ji pak postavil na zem, chvíli to vypadalo, že dostala strach. Ale jen chvíli. Náhle si dala ruce v bok, a zpražila všechny přítomné rozzuřeným pohledem. 

„Ihned mě dovezte pátky domů! Můžete si tady blbnout, jak dlouho chcete, ale já tady..., a hlavně s tímhle!" zapíchla prst do vzduchu proti Phelanovy, „S tímhle neandrtálcem, nebudu už ani minutu!"