BARBAR Z VYSOČINY

Část 18

 V hodovní síni nastalo ticho, když se na schodech vedoucích z patra, kde se nacházeli pokoje hradních pánů, objevily dvě ženy. Pohledy všech přítomných se obrátil k nim.

 „Kdo je to?" Zamrkal Mangus, dívaje se na Linnet, která právě po boku Astrid, sestoupila ze schodů. 

„Moje sestra..." Pokrčil Rhys ledabyle rameny.

 „Ty máš sestry dvě?" Vykulil Mangus oči.

 „Ne..., to je přeci Linnet..." Podíval se na něj, jakoby pochyboval o tom, zda dobře vidí.

 Překvapen ovšem nebyl jen Mangus. I ostatní v místnosti, se dívali podezřívavě. Jen náčelník vypadal, jakoby ho to vůbec nepřekvapilo. Jen se zvedl ze svého křesla a postavil se. Linnet se zastavila krok od něj, uklonila se a pokusila se o jakési pukrle, které ji naučila Astrid.

 „Můj pane..." Zašeptala se skloněnou hlavou. Phelan vzal její ručku do dlaně, a přitáhl si ji ke svým rtům. Náčelník nikdy neklekal, ani se neklaněl. Tedy i onen projev úcty, vykonal hrdě vztyčen, a přitáhl si její dlaň ke svým ústům.

 „Má paní..." Zašeptal, dívaje se zpříma do jejích bleděmodrých očí. Zčervenala jako rajče, což se mu nesmírně líbilo. 

 Už když ji poprvé uviděl, nemohla jeho zkušenému mužskému oku uniknout její ženskost. I přes jisté maskování které měla, poznal, že se pod tím vším, skrývá krásná žena. A měl pravdu. Skoro mu vyrazila dech, když vstoupila do sálu. Její dlouhé vlasy se jí vlnily až do poloviny zad. A rudé šaty s hlubokým výstřihem, nemohli zabránit tomu, aby se její bujná ňadra nedrala ven. Líbily se mu její křivky, které v jejich době nebyly tak obvyklé. Ženy bývali většinou hubené, až vyzáblé, a její prsa a boky, dávali naději na její plodnost. Ne však jen tu..., i na jistou rozkoš, kterou mu mohla nabídnout. 

V místnosti bylo naprosté ticho, a všichni sledovali první oficiální setkání, jejich náčelníka s jeho budoucí ženou. Ženou, o které věděli, že má rod Waughn Der Marů, zachránit před vymřením. I její rudý šat, vzali s jistou spokojeností, protože to znamenalo, že je budoucí hradní paní plodná žena.

„Jste překrásná, má paní..." dokončil polibek a stále ji držíc za ruku, se obrátil ke svým lidem, „Představuji vám svou budoucí ženu. Linnet MacCollinsovou. Svatba se bude konat do týdne." Následoval radostný výkřik všech jeho poddaných.

Phelan ji usadil vedle sebe a konečně pokynul, aby se podávalo na stůl. Všichni se spokojeně pustili do jídla, a Linnet trochu zaváhala. Po celém stole bylo tolik různého masa, že nevěděla kde začít. 

Ale hlad měla obrovský. Rozhlédla se okolo sebe, ale nikde nebylo po příboru ani památky. Nakoukla tedy pod ubrousek a pak se zadívala kolem. Všichni jedli rukama. Lžíce sloužila jen na tekuté pokrmy. 

„Linnet..." Zašeptal Rhys, který seděl vedle ní. Zasedací pořádek určoval náčelník, tedy jistě úmyslně posadil jejího bratra vedle ní, „prostě se do toho pusť. Ubrousek máš od toho, aby sis utřela potom ruce." Řekl to tak, aby to nikdo neslyšel, a ani on si nevšiml, že náčelník bedlivě sleduje každý jejich krok a slyší vše. Linnet přikývla, a když měla pocit, že ji nikdo nesleduje, natáhla se, a z velkého tácu uprostřed si uzmula jedno celé, pečené kuře.

 Avšak vůně onoho pokrmu a hlad, zapříčinil to, že se úplně zapomněla hlídat a s chutí se pustila do jídla.