BARBAR Z VYSOČINY

Část 27

Když si Phelan klekl mezi Linnetiny nohy a zadíval se do její tváře, stále ještě stažené odeznívajícím orgasmem, ke kterému ji přivedl svými ústy, nevěřícně si odfrkl. Ona se tomu vůbec nebránila a naopak jak poznal, se jí to velmi líbilo. Což bylo opravdu velmi zvláštní. Ženy obvykle něco takového odmítali, a ve většině odmítali i samotný sex. 

Ale jak se zdá, to vůbec nebyl její případ. Líbilo se mu to, samozřejmě. A to tak moc, že tak mocné vzrušení ještě nezažil. Však to bylo něco jiného, než když žena leží jako prkno a ani se nehýbá. Když mu jen odevzdá své tělo, aby dostála své manželské povinnosti. A když on se ukojí, jen proto, aby dostál povinnosti své, a zplodil dědice. 

Toto bylo tak vzrušující, že i jeho kopí jako kdyby naprosto zešílelo. I srdce mu tlouklo vzrušením a lehce se třásl, když na jeho kopí s obdivem pohlédla. Ale nezhrozila se, jako jeho předešlé ženy. Netoužila utéct, jako ony. V její tváři poznal stejné vzrušení, jaké cítil on. 

„Nyní si vezmu tvé panenství, má paní," vydechl, „necítíš obavy?"

„Ne, můj pane...," odvětila Linnet, zírajíc na jeho penis, trčící do vzduchu proti ní. Byl to první penis, tedy živý penis, který viděla na vlastní oči. A byl jistě impozantní. Stejně jako on, „nemám obavy. Jsem na to připravená. Však se jedná jen o to, abyste protrhl mou panenskou blánu, nic víc. A pokud vím, není to nic hrozného. Některé ženy ani necítí, že byla protržena, některé ani nekrvácí. Rodí se dokonce i ženy, které ji mají tak tenkou, že i jízda na koni může..."

 „Má paní?!" zamračil se Phelan a v koutku úst mu zacukalo. Ještě něco bylo na této ženě jiné, než na ostatních. Její výřečnost. Nezavřela pusu, ani když se milovali. Ženy většinou v přítomnosti mužů mlčely, to však evidentně nebyl její případ. Každopádně ji musí naučit, aby udržela jisté meze svého temperamentu. Na to však, a jak se zdá, i na další výchovu, bude mít celý život.

 „Pro..., promiňte, můj pane, Já jen...," znovu pohlédla na jeho penis a zčervenala, „jste opravdu veliký. Jste jistě hodně vyvinutý muž, i když jak je již známo, na velikosti až tak nezáleží, protože jakési receptory vzrušivosti, nacházejí se v ženině vulvě hned zkraje a..."

 „Ženo!" zavrčel, mračíc se jako bouřkový mrak, „Mlč!" 

Linnet spolkla slova a znova zrudla. Byl tak krásný, když se nad ní tak tyčil, až pomalu přestávala dýchat. Klečel u jejích nohou se ztopořeným penisem, a ona si nepřála nic jiného, než aby si ji konečně vzal. Konečně přijde o panenství, a tentokrát nemůže její bratr ani protestovat. Jen škoda, že se nemůže pochlubit kamarádkám. Před tímto mužem, by do jedné sedli na prdel.

 „Pro..., promiňte, můj pane, já jen..., když jsem nervózní tak..." Další její slova pohltila jeho ústa.

 „Jak ti mám jinak zacpat pusu?" Vydechl. Zalehl ji svým tělem a vzepřel se na pažích tak, aby ji svou vahou neudusil. 

„Já bych věděla," mrkla na něj vzrušeně a sama se divila, kde se v ní bere ta odvaha, „mužům se také líbí, když žena líbá ústy jejich kopí a..." Další polibek zabránil její výřečnosti. Byl ovšem tvrdý a naléhavý, jakoby ji trestal.

 „O tom si promluvíme později, má paní," dostal ze sebe zadýchaně, s jistou dávkou varování v hlase, „docela mě zajímá, kde jsi k této zkušenosti přišla, má paní! Budu žádat vysvětlení!" Mračil se na ni a zároveň sotva popadal dech vzrušením. 

Sám nevěděl najednou, jestli mu srdce tak moc bije proto, že jeho kopí už touží plenit její lůno, nebo proto, že se mu honily hlavou představy, kde k těmto zkušenostem přišla.