BARBAR Z VYSOČINY

Část 50

Když se Linnet ocitla zpátky v jednadvacátém století, zprvu byla přesvědčena, že zjistí, že ji to zde chybí. Ovšem mýlila se. Zjistila vlastně, že ani telefon, ani televizi, internet a elektřinu nepotřebuje. Najednou měla pocit, že je zde moc světla, moc hluku a zcela jiný vzduch. 

Světelný smog byl všude, kam se hnula. Hluk aut, letadel, lidí z přeplněných měst, byl všudypřítomný. Zdálo se jí náhle, jakoby se snad ocitla v jakémsi mraveništi, ze kterého nebylo úniku. Najednou shledala, že pohodlí a luxus tohoto století, byl vykoupen ztrátou soukromí a identity. 

Ano, ve středověku bylo spoustu věcí, které postrádala, ale vlastně to byli jen nepodstatné maličkosti a malichernosti. To nejdůležitější, jak pochopila, zůstalo tam. Muž, do kterého se bezhlavě zamilovala a její bratr, který sám by za ni jistě položil život. 

„Takže děvče..." řekl starý, šedivý muž a přistrčil před ní hrnek kafe, „Myslím, že jsem obstaral vše, co potřebuješ. Je na čase, aby ses vrátila." 

Linnet se zamyšleně podívala na starého profesora historie. Znala ho od dětství a vlastně byl něco jako její děda, kterého nikdy neměla. Když se před třemi dny náhle zjevila v domě Norberta Holla a vše mu řekla, ani ho to nepřekvapilo. Naopak, bylo vidět, že je profesor sám nadšen z úvah, o kterých byl přesvědčen už dávno, že jsou možné.

 „Kafe mi chybělo nejvíce." Usmála se Linnet zasněně, „Když mi ale dojde, zase se ukážu." 

 „To se obávám, děvče, že nebude možné," Povzdychl si Norbert, „Jsem totiž přesvědčen, že máš jen jedinou možnost se vrátit zpět. Pakliže bys ještě jednou se ocitla zde, už ti nebude umožněn návrat zpět."

 „Takže už nikdy..., budete mi chybět, profesore. A Rhysovy též." 

„Ach, jsem rád, že vím, že hypotéza, na které jsme s tvým bratrem pracovali, je správná a že to vím."

 Linnet přikývla, a zadívala se na tři obrovské pytle. Bylo v nich vše, co potřebovala. Jeden byl plný antibiotik všeho druhu a různých léků, které by mohla někdy potřebovat. V dalším pak měla spousty menstruačních kalhotek, břitů na holení a několik kousků erotického prádla. Pak kafe, spoustu čokolády a dalších potřebných věcí. Také několik časopisů, které chtěla ukázat svému muži, aby si dovedl jejich dobu představit. 

Věděla, že první co bude muset učinit, až se vrátí, mu říci pravdu. Jen doufala, že se na ni nebude moc zlobit. Když tak o tom totiž nyní přemýšlela, došlo ji, že Rhys měl pravdu. Zase. Jako vždy měl pravdu, ale ona si prosadila svou. 

Měla se svému muži svěřit, a ne si zmizet na tři dny, jakoby nic. Sic věděla, že ji jistě potrestá, ale byla si jistá, že jí neublíží. Ano, její muž byl zásadový. Byl tvrdý a nesmlouvavý ke všem, ale i k sobě. A ona chápala, že je to muž, na kterého se může vždy, a za každých okolností spolehnout. Nikdy by jí určitě neublížil. Nikdy by ji nenechal padnout na dno a nikdy by ji neopustil. Jednou byla jeho žena, a jeho čest mu byla nade vše. 

Měl jen jednu chybu..., vše chtěl zvládnout sám a na ni neměl moc času. To se ovšem změní, umínila si Linnet. Naučí svého statného válečníka užívat si též života a ne jen práce a povinností. Naučí ho milovat. Smát se, a přiměje ho k tomu, aby pochopil, že ji bezmezně miluje.