BARBAR Z VYSOČINY

Část 7

Družina se dala do pohybu. Linnet se ještě pokusila protestovat, ale nebylo ji to nic platné. Ona ale na rozdíl od Rhyse, byla stále v přesvědčení, že to je jen další z jejich her.

 Historický spolek, kterého byl její bratr členem, pořádal pravidelně různé sešlosti a boje s doprovodným programem, kde předváděli život ve středověku. Nebylo tedy ani divu, že jí ani na rozum nepřišlo, že by se ve středověku opravdu mohla ocitnout. 

Za to Rhys si toho byl vědom moc dobře. Už když večer seděl nad knihou v obývacím pokoji, cosi mu přišlo zvláštní. Nevěnoval tomu ale pozornost. Nad hlavou mu svítila elektrická lampička, a všude bylo ticho jako v hrobě. Linnet spala a on měl konečně klid.

Nevšiml si ani toho, když se osvětlení najednou nějak ztlumilo, přikládal to unaveným očím. Teprve když z venku zaslechl podivný hluk, se rozhlédl kolem. Místo elektrického osvětlení, byli všude louče. I nábytek najednou zmizel a nahradil ho jiný. 

Když pak zaslechl podivný křik a hluk vylamovaných vrat, mu to došlo. Popadl svůj meč ze zdi, a v tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vrazilo s hurónským křikem několik mužů. Jeden z nich se k němu hned vrhl, ale nedalo mu moc práce ho odrazit. V šermu, byl opravdu dobrý. Stačil si i všimnout muže, který zůstal stát uprostřed místnosti a jedním mávnutím ruky zastavil ostatní muže, aby mu zaručil rovný boj. 

Ač tomu nemohl uvěřit, nebylo pochyb, že se nacházeli ve středověku. Historie byl jeho život a o životě zde věděl téměř vše. Byl to jeho koníček už od dětství a proto ji i vystudoval. A díky spolku, kterého byl členem, se naučil i mluvit, oblékat a chovat, jako tehdy. Bavilo ho to. Byl to jeho život. A i když vévodu z Glenstailu nikdy neviděl, nemohl pochybovat o tom, s kým má tu čest, hned co ho spatřil. 

Brána času se otevřela, o tom nebylo pochyb. Přišel i na to, že klíč k jejímu otevření, měl v rukou jen on, nebo Linnet. Přímý potomek MacCollinsů. 

Ač nikdy na pověsti nevěřil, bylo jisté, že mohli dojít naplnění. Linnet byla ta žena, která měla dle všeho zachránit rod Waughn Der Marů před vymřením. 

Nedokázal dohledat skutečnost, kdy ona pověst vznikla. Dle selského rozumu ale pochopil, že každá pověst musela přijít dlouho po té, co se nějaká událost stala. V tomto případě dlouho po té, kdy rod Waughn Der Marů vymřel. Jinak by přeci nemohla pověst vzniknout. 

Na předpovídání budoucnosti nevěřil, nabízelo se tedy jediné vysvětlení, a to, že lze za jistých okolností cestovat časem. Že čas je relativní a historie se stále opakuje. Nebylo možné cestovat časem napříč svému věku. Ani nemohli nijak změnit něco, co už bylo dáno. Mohli jen zvrátit skutečnost, která byla předpovězena. Ocitli se tedy na Brynmoru o více jak pět set let dříve, za jediným účelem. Učinit pověsti zadost.