BARBAR Z VYSOČINY

Část 29

„Nepohrdneš trochou vína, má paní?" Řekl Phelan, když vzal ze stolu džbán a nalil dvě číše. Pak přistoupil k posteli, jednu ji podal a sedl si na druhý konec.

„Děkuji, můj pane. Ráda..." přijala od něj číši a opět se neubránila zčervenání. Zkoumavě na ni totiž hleděl tak, až začínala být nervózní. A jako vždy, když byla nervózní, moc mluvila, „I když musím říci, že tolik vína a piva jsem nevypila za celý svůj život, jako tu. Rhys mi zakazoval všechno, snad kromě vody." Zašklebila se a zhluboka se napila. 

„To je vidět," usmál se Phelan, „piješ víno jako pivo. Musíš ho vychutnávat, má paní. Musíš na něj pomalu, jako na milování," mrkl na ni a Linnet se rázem rozklepaly ruce touhou, „co tedy bylo tvým oblíbeným nápojem?"

 „Kafe, můj pane!" vyhrkla automaticky a teprve když se na ni Phelan zamračil, pochopila, že v té době jistě kávu neznali, „Tedy..., chci říci..., jablečná šťáva, můj pane." Chtěla říci ještě černý čaj, ale nebyla si jistá, zda ten byl téže neznámí. Kdyby tak lépe Rhyse poslouchala, napadlo ji. 

Zpod řas se podívala na svého statného muže. Nemohla si pomoci, ale opět se jí rozbušilo srdce jako na poplach. Byl prostě vážně dokonalí. Jeho nahé tělo, bylo jako vytesáno z mramoru. Za normálních okolností, by teď právě držela v ruce telefon, a chlubila se všem svým kamarádkám. Kdyby tak mohly vidět muže, kterému dala své panenství. Praskly by závistí, protože Phelan byl prostě muž, jaký se u nich už nevidí. 

Seděl na druhé straně postele, a neustále si ji pátravě prohlížel. Ale ona věděla proč. Věděla, že nyní bude žádat vysvětlení, jak přišla ke svým znalostem. Nejhorší ale bylo, že nevěděla, co říci. Lhaní ji nikdy moc nešlo, a nebyla si tedy jistá, zda by si tím ještě více neuškodila.

 „Tak má paní..." povytáhl Phelan obočí a přísně se na ni podíval, „Žádám vysvětlení, kde a jak ses naučila oněm dovednostem. Cudné panny nemají ani ponětí o tom, jak vypadá mužovo kopí, natož aby si uměly představit, jak mu učinit dobře..."

 „No..., a vám se to nelíbilo, můj pane?" vydechla a zářivě se na něho usmála. Snad když se pokusí odvrátit jeho pozornost, zapomene alespoň pro teď, na co se ptal, „Chtěla jsem být tou nejlepší milenkou, jakou si muž vůbec umí představit. Tak jsem se učila a věřte, můj pane, že to poznáte..." vyplázla na něj jazyk, „Toto mám pro to, aby vaše kopí cítilo ještě větší slast, až ho vezmu do úst." Phelan ještě více povytáhl obočí a podíval se ještě přísněji. Najednou pochybovala o tom, že by zvolila nejlepší taktiku.

 „Chceš říci, že tvůj kovový jazyk, je za účelem tím, abys mi poskytla rozkoš?!" 

 „Jistě, můj pane. Je to vyzkoušené. Věřte mi, že se to mužům líbí..." poslední slova už jen spolkla, když zahlédla jeho brunátnou tvář. Najednou vypadal tak, že mu nezbývá moc k tomu, aby ji zakroutil krkem, „Te..., teda..., špatně jste to pochopil..., já..., chci říci..." koktala.

 „Opravdu?!" zavrčel ironicky a založil si ruce na prsou, „Tedy vysvětluj, když myslíš, že tvůj náčelník špatně chápe, má paní!" Zaburácel rozzlobeně a Linnet si pomyslela, že její muž bude zřejmě hodně žárlivý. 

Místo toho, aby se toho ale obávala, ji to ještě více imponovalo. Nemohla si pomoci, ale nejraději by mu skočila okolo krku. I když zrovna nyní, by ji asi nejraději opět zavřel do sklepení, dle jeho výrazu.

 *** 

Ve středověku bylo pivo nejoblíbenější nápoj a nejrozšířenější. Víno byl nápoj bohatých. Bylo vysoce ceněno a považováno za prestiž. 

Voda se ve středověku moc nepila, protože už tehdy věděli, že je zdrojem nemocí. Ředili ji tedy s alkoholem a tak to pily i děti. 

Také se pil mošt, jablečná šťáva. Hojně pak medovina a různé kvašené nápoje. Také se konzumovaly bylinné nálevy, které se vyráběly louhováním bylin a květů v horké vodě. Do nápojů přidávaly různá koření. Nejvíce jalovec, pryskyřice, jablka, levandule, šalvěj, vavřín, nebo hořec. 

Děkuji za hvězdičky a komentáře.