BARBAR Z VYSOČINY

Část 32

Linnet se tedy rozhodla vzít své štěstí do svých rukou. Už více jak sedm nocí, za ní její muž nepřišel. Ano, chápala, že má Astrid pravdu, že pracuje dlouho do noci a nemá na ni čas, ale ona po něm toužila den za dnem víc a více. 

Na plno si přiznala fakt, že svého muže miluje. Sice to pro ni byl cit zcela neznámí, ale byla si tím jistá. Tak dlouho čekala na to, až nějakému muži dá své panenství, a když už se to konečně stane, a ona se do něj i zamiluje, tak to vypadá, že je pro něj až na posledním místě.

 Všechno ostatní bylo přednější. Jeho lid, boj, lov, jeho koňské stáje. Jako náčelník, musel být snad všude a u všeho, co se kde šustlo a bez jeho souhlasu, se neuskutečnilo nic. Ani svatba, ani pohřeb. Oddával, soudil a rozhodoval spory. Dával svolení k lovu, ke sklizni. Dohlížel nad stavbou obydlí pro své poddané a urovnával spory mezi klany, které nyní byli jedinou součástí, pod jeho vládou. Do noci pak ještě sedával nad hromadou spisů, žádostí a stížností a do postele se vracel pozdě k ránu. Samozřejmě pak ani neměl chuť, navštívit svou paní a pomilovat se s ní.

 To se ovšem Linnet vůbec nelíbilo. A nelíbilo se jí ani to, že nemůže lehávat v jeho loži. Byla přeci jeho žena, a tedy předpokládala, že bude spát v jeho posteli. Chtěla spát v jeho náručí. Chtěla, aby se s ní miloval, a hlavně se moc těšila na to, až mu ukáže, jaká dokáže být pro něj dobrá milenka. Byla si totiž jistá, že její samostudium bylo úspěšné a Phelan si z toho sedne doslova na prdel. 

Ještě k tomu ale ani o tom všem, neměla s kým mluvit. Normálně by telefonovala svým kamarádkám, aby se pochlubila a postěžovala si zároveň, ale zde neměla nikoho. Naštěstí se tedy velice sblížila s Astrid, která, jak se zdálo, ji velice rozuměla. Vzala si tedy její radu k srdci a asi deset dní po jejich svatební noci a stejných deset dní marného čekání na svého muže, se rozhodla, že ho překvapí. A rozhodla se k tomu, že mu ukáže, jak dokonalou manželku a milenku si vzal.

 „Nač máš to sádlo?" Povytáhl překvapeně Rhys obočí, když potkal svou sestru se pokradmu vykrádat z kuchyně. 

„Fuj! To jsem se lekla." Vyhrkla Linnet, když se za ní objevil její bratr, „Jsi jak duch!"

 „A ty jako zloděj! Doufám, že zase nevymýšlíš nějakou hloupost." 

„Neboj, bratříčku, zapomněl jsi na to, že už jsem vdaná paní? To mám proto, aby to lépe klouzalo." Strčila mu misku sádla pod nos. 

„Linnet!" Zamračil se Rhys téměř zděšeně.

 „Neboj! Copak tady se dá sehnat lubrikant? Musela jsem si poradit, víš." 

„Vážně?! Lubrikant!? Na co do prdele potřebuješ..."

 „Vážně neměj strach, Rhysy," nenechala ho ani domluvit, „Jen chci svého muže překvapit. Nechám mu připravit koupel a pak ho jako poslušná manželka pěkně okoupu. A nakonec..." opět mu misku strčila pod nos... „Udělám mu masáž prostaty. To bude koukat!" 

„No, to bude!" zbledl Rhys a obrátil oči v sloup, „Něco takového, zde neznají, Linnet! Myslím, že náčelník nebude zrovna nadšený, když mu strčíš prst do zadku!"

 „Jen se neboj! Bude se mu to líbit, uvidíš!" Nedala si říct a další Rhysova slova už nevnímala, protože mu za chvíli zmizela z dohledu.