BARBAR Z VYSOČINY

Část 17

„Co je to?" Vytřeštila oči Linnet, když ji Astrid podala jakýsi kožený postroj.

 „No, to je přeci..." zadívala se na ni podezřívavě, „Přeci máš své dny, Linnet, ne? Přinesla jsem ti i nějaké hadry. Bavlna je nejlepší, tak..." 

„Můj bože!" Zaúpěla Linnet, a opatrně vzala postroj do rukou. Vzhledem k Rhysově znalosti, sečtělosti a naprosté vášně pro historii, už od něj samozřejmě kolikrát slyšela různé podrobnosti týkající se této doby, ale nikdy si to nedovedla představit.

 Proto také věděla, že ve středověku neexistovalo spodní prádlo, a ženy to tudíž měli po dobu svých dní, o mnoho těžší. Bohaté dámy si pak mohli dovolit něco takového, co právě držela v dlani. Byl to jakýsi kožený postroj. Trochu to připomínalo tanga v jejich době. Kožený pás se zapnul v pase a nasadil se jako kalhotky. V rozkroku se kůže trochu rozšířila, aby bylo kde usadit kousky nastříhaných látek, nebo mechu, který pro ten účel sušily. 

„Také jsem ti přinesla šaty. Červené, pro jistotu..." Pokračovala Astrid a Linnet už pomalu pojímali mdloby. V té době po dobu svých dní, totiž pro jistotu nosívali rudý šat, aby skryl případné skvrny. Nic jiného, ji ale nezbývalo. Nechala se od Astrid učesat a obléci, a když se pak postavila uprostřed pokoje, Astrid spokojeně zabručela.

 „Jsi krásná, Linnet. Myslím, že náčelník bude překvapen." Najednou totiž vypadala, jako někdo úplně jiný. 

Její krása skrytá prve pod neupraveným a špinavým zevnějškem, konečně vystoupila napovrch. Byla tedy spokojena, že to snad pro Phelana nebude tak veliká oběť. I když jak svého bratra znala, nebyl povrchní a dle toho, jak se na ni prve díval, bylo jisté, že o její kráse ani na moment nezapochyboval. 

Větší problém bude zřejmě s povahou této dívky, napadlo ji. Potřebovala tvrdou ruku a výchovu, jako sůl. Připadala ji trochu jako z jiného světa. Všemu se divila, jakoby to viděla poprvé. Přitom její bratr, byl tak ušlechtilý, způsobný a zkušený rytíř. Zřejmě to s její výchovou neměl opravdu lehké. Možná ještě těžší, než měl Phelan s ní. A nebylo tedy divu, že byl šťasten, že se jeho sestra vdá, a její výchovu a odpovědnost za ní, převezme její muž. 

Otázkou ovšem bylo, zda se ona vychovávat nechá a je vůbec schopna poslouchat. A pak..., zda Phelan bude dostatečně trpělivý, k její letoře. Phelan byl rozumný a chytrý muž. Tolerantní a jistě i hodně dopředu uvažující. Byl ale pedant. Tak jak byl tvrdý a důsledný k ostatním, byl i k sobě. Nesnesl odpor, a ani si to nikdy, nikdo nedovolil. Však náčelníkovo slovo, znamenalo zákon a nedalo se s ním polemizovat. Ovšem jak se zdálo, tato dívka k tomu bude mít jisté sklony. Měla totiž svou hlavu. 

„Tak půjdeme, Linnet. Všichni již jsou určitě v hodovní síni, a čekají jen na nás. Náčelník nepokyne, aby večeře započala, dokud nepřijdeme."

*** 

Ještě jednou bych se vrátila, pokud dovolíte, k tomu, jak to ve středověku chodilo, když žena měla menstruaci: V té době neexistovalo spodní prádlo. Nenosili ho muži, ani ženy.

 Ovšem ženy to měli právě v době menstruace stižené. Bohatší dámy tedy používali jakýsi onen kožený postroj, kde vkládali nastříhané látky nebo mech. V té době po celé Anglii rostl jakýsi mech, kterému se říkalo „červený mech" a byl extrémně savý. Sušili ho tedy, nebo používali bavlněné látky.

 Nosily pak rudý šat, právě proto, aby případné skvrny nebyli viditelné. Také si vyráběli jakýsi „středověký tampon" na klacík, namotali látku a vložili do vagíny. V Egyptě například, motali papyrus. 

Chudé ženy pak menstruaci téměř neřešili, snad jen rudým šatem. V té době ovšem ženy tolik nemenstruovali, jako dnes. A to proto, že byli špatně živené a hubené. Menstruace byla tedy sporadická a slabá. Nebo byli neustále těhotné, nebo kojily. 

Ještě bych se a moment vrátila do Versailles, za dob Ludvíka XIV. : Versailles nebylo v době jeho vzniku ani zdaleka tak romantickým místem, jako dnes. Zapáchalo močí a výkaly. 

V té době nebylo zvykem, aby takový zámek, nějakou toaletu měl. Nezahrnuli ho tudíž ani architekti do svých plánů. 

Šlechta se v té době také velmi bála vody. Říkalo se totiž, že tekoucí voda může obsahovat různé nemoci. Dvořané byli tedy plní blech a vší a otravoval je neustále všudypřítomný hmyz.

 Na zámku totiž v té době bylo až dva tisíce dvořanů, a všichni potřebovali vykonat potřebu. Močili tedy a velkou potřebu vykonávali do rohů místností a všude, kde se dalo. Do drahých váz a nádob na chodbách. Ludvíkovy v té době služební nosili jakousi stoličku, kde potřebu vykonal.

 Právě pro onen zápach z nemytých těl, se ve Francii začal vyrábět první parfém, aby právě onen zápach zakryl.

I tzv. „mušky" jak víte, které si dámy dávali jako znaménko krásy, vznikli proto, aby zakryli nedostatky. Pupínky, které se vytvořily na nemyté kůži. 

Pach výkalů, byl tehdy všudypřítomný a strašný. Ženy ještě v oné době nosily honosné róby, s mnoha spodničkami a obručemi, a bylo tedy pro ně těžké potřebu vykonat. Vykasali tedy suknice někde v rohu místnosti, klidně před ostatními a vykonali potřebu. Anebo ve stoje, a klidně i za tanci.

 První záchod vznikl ve Versailles, až za dob Ludvíka XV. 

Snad právě proto mám raději středověk, tam se vody nebáli a na hygienu dbali. I když ve srovnání s dnešní dobou, by se nám to stejně nelíbilo. :)

Děkuji za hvězdičky a komentáře.