BARBAR Z VYSOČINY

Část 28

O nějakou dobu později, se Phelan překulil vedle Linnet a na moment zabořil hlavu do polštáře. Během doby co se s Linnet miloval, jeho kopí třikrát vyvrcholilo. A kdyby nebral na svou paní ohled proto, že se bál, že poprvé na ni toho bude moc, klidně by snad pokračoval.

 Zadýchaně se zadíval do stropu a nevěřícně zakroutil hlavou. Toto milování bylo něčím výjimečné. I pro něj, jakožto zkušeného muže, opravdu ano. Bylo to totiž poprvé za jeho život, kdy se necítil jako plemenný hřebec.

 Poprvé cítil, že i jeho žena si to užívá. Neležela s hlavu zabořenou do polštáře, s rukama podél těla, čekajíc, až ji připraví o panenství, oplodní, nebo uleví svému tělu. Naopak měl co dělat, aby ji udržel na jednom místě alespoň chvíli.

 I ona několikrát vyvrcholila, to poznal, a dle něho si to opravdu užívala. Dotýkala se ho, hladila a líbala, a snažila se mu vracet stejnou měrou. A líbili se mu i její hlasité projevy. Všechny ostatní jeho ženy se snažily mlčet, protože se za projev jakékoliv jejich slabosti styděly, ale ona ne. 

Po tváři mu přelétl úsměv, když si uvědomil, že za dveřmi stále všichni netrpělivě čekají. Něco takového, ale zřejmě muselo překvapit i je. Bylo mu jasné, že si jeho bratři nedají pokoj, dokud jim alespoň trochu nepřiblíží, co se tu dělo.

 A to se zatím jen milovali. Jen se s ní spojil, i když několikrát ale cítil, že od této ženy dostane víc. Mnohem víc. Však jen narážka na to, že si ústy pohraje s jeho kopím, ho vzrušila. 

Ovšem druhá věc byla, kde k oněm znalostem přišla. Nevěděl proč, ale neustále mu to leželo v hlavě. Otočil se na bok, založil si jednu ruku pod hlavu a zadíval se na ležící Linnet. Vztáhl ruku, aby jí z obličeje odstranil mokrý pramen vlasů.

„Jak se cítíš, má paní?" Zašeptal, a poprvé za život neměl strach z odpovědi. 

„Ach bylo to krásné, můj pane," usmála se na něj, „Takhle nějak jsem si to představovala. Doufám, že jste byl spokojen, můj pane. Ráda bych totiž konečně nyní uvedla do praxe všechno, co jsem se naučila a..."

 Phelan pevně semkl rty a zamračil se na ni. Samozřejmě ji bránit nebude, však samotného ho ona představa vzrušovala, ale musí mu vysvětlit, kde své znalosti nabyla. A vysvětlení toužil mít hned, sic cítil, že by jeho mozek snad vybuchnul. 

Nejprve se ale musel zbavit lidí za dveřmi. Hlavně onoho otravného kněze. Postavil se vedle postele a zadíval se na bílé prostěradlo. Pár kapek krve, se na plátně objevilo.

 „Páni, tak i já krvácela?" vykulila Linnet oči, „Skoro jsem to necítila, tak jsem myslela, že jsem jedna z žen, která o panenství přijde tak, že to ani nepozná." 

„Byl by problém, kdybys nekrvácela, paní," zamračil se na ni, i když ho její přístup zase překvapil. Ostatní ženy se studem málem propadaly a ona to ještě s radostí komentuje, „Obávám se totiž, že jinak by ten otravný kněz, neuvěřil tvému panenství. Byť ho bába potvrdila. Kněží jsou otravní a nevzdělaní. Nebýt mé svatby, nikdy bych žádnému nepovolil vstup na mé panství." 

Vytáhl prostěradlo zpod jejího těla, a rozešel se ke dveřím. Tak jak byl, nahý. Rozrazil dveře a naštvaně ho strčil do náručí prvnímu, který za dveřmi stál. Samozřejmě onomu knězi.

 „A teď zmizte!" zavrčel, „Mám tu ještě nějakou práci, a rád bych už užíval soukromí." 

„Nějakou práci?" vykulil kněz překvapeně oči a zvědavě se naklonil, aby nahlédl do pokoje, „Svou povinnost jste splnil, náčelníku. Tělesné rozkoše bůh povoluje jen k jedinému účelu..., oplodnění své manželky. Církev zakazuje tělesné rozkoše jiného druhu, než k oplodnění. Je vám přeci známo..."

 „Tak dost!" zařval Phelan tak, až se kněz ustrašeně zarazil, „Nejsem křesťan! Jsem barbar! A teď zmizte, otče! Zde jsem pánem já, a nikdo, ani bůh mi nebude nakazovat, co je nebo není hříšné!"

 ***

 Tak doufám, že si Phelan u církve moc nezavařil.

 Ve středověku měla církev zdánlivě pod kontrolou i sex. Od ženy se očekávalo, že bude pasivní, a povolovala se jen misionářská poloha, jen za účelem plození dětí. Církev zakazovala otevřené vyznání sexuální touhy. Omezovala sex jen na noční dobu a pokud možno chtěla omezit nahotu.

 Takže jediná norma dle církve přijatelná byla, sex rychle a po tmě. Zakázán byl orální sex i masturbace. Jakýkoliv jiný sex, který nevedl k oplodnění. Vše bylo hned označeno za dílo ďáblovo. 

Neexistovalo, aby žena byla aktivní. Vždy mohla být při sexu jen pod mužem, nikdy na něm. V opačném případě, byla hned označena za čarodějnici a upálena, v lepším případě bičována.

 Dívky byly právě většinou vychovávány v duchu církve. Cudné, stydlivé panny, které se mužů a sexu obávaly. 

Samozřejmě jako v každé době, byli tzv. barbaři, kteří církev a její názory odmítali a žili si podle svého. I když v té době se jednalo o dost statečný počin, vzepřít se církvi.

 Ti co se církvi vzepřeli a žili si dle svého, si pak sexu užívat uměli, jako dnes. A uměli být i vynalézavý, například co se týká masturbace, pekl se chleba, který muži v měkkém stavu používali na ukájení místo vagíny a ženy si z tvrdého chleba tvarovaly robertky. 

 Sex byl dříve také téměř veřejnou záležitostí a to hlavně pro prakticky nemožnost soukromí. Milující se páry, se dali potkat téměř všude a nikdo se ani nepozastavil. 

Zrovna tak, jako nad nahotou, o které jsem zde už myslím psala. Když se pralo, chodili lidé nazí, než prádlo uschlo, a to třeba i do hospody. Ženy, muži, děti, nikdo se nepozastavil, a přišlo jim to asi tak normální, jako když se dnes na veřejnosti třeba vysmrkáte. 

 Děkuji za hvězdičky a komentáře.