First Love

25.kapitola - Bludiště 1.část

„Musíme jít zrovna tudy? Tady není vidět pomalu ani na krok!" zaklel Findan. „Jestli chceš jít svou cestou, tak si jdi... Ale nehodlám tady nechat osamotě člověka, na kterém závisí záchrana světa před temnotou." Řekla Leliana a podívala se na mě. „Víš co? Jdu první." Řekl Findan a šel kus před námi. Zmizel ale po chvilce z našeho dohledu. „Findane? Jsi v pořádku?" křikla jsem. „Jsem v pořádku, ty jsi v pořádku a ona je taky v pořádku. Ne?" dal se do smíchu Findan a pokračoval dál v cestě. Nechával za sebou ale své stopy. „Jasně." Musela jsem se zasmát. Docela velký kus jsme šli a měla jsem pocit, jako kdyby ta cesta byla nekonečná.

„Něco jsem našel!" křikl Findan a rozeběhly jsme se za jeho hlasem. Mlha se začala pomalu rozplývat a doběhly jsme k bráně do jeskyně. „Je to zavřené. Nevypadá to, že by tu byl nějaký klíč nebo... něco jiného, čím bychom to otevřeli," řekla Leliana a prohlížela si bránu. Hledala nějaké východisko, jak bránu otevřít.

Došli jsme na rozcestí, které se rozdělovalo do čtyř cest. Všechny vypadaly stejně. „Kudy se vydáme?" zeptala jsem se a přemýšlela. „První mi přijde podezřelá, třetí taky a čtvrtá taktéž. Co se vydat druhou?" vyhrkl ze sebe Findan. „Proč bychom měli jít tou druhou?" zeptala se Leliana. „Hmm... Něco mi v tom nehraje. Tak počkat...," zavřela jsem oči a nechala své myšlenky proudit v mé mysli. „T-ty snad dokážeš předvídat?" zeptal se zvědavě Findan a prohlížel si mě. „Nech toho!" strčila do Findana Leliana až se zapotácel a zůstal sedět na zemi. „Sestřičko, ty seš na mě tak zlá." Zaklel a zakryl si dlaněmi svůj obličej. Já je nevnímala, vnímala jsem jen své myšlenky.

Viděla jsem ve svých myšlenkách nestvůry a pasti, které jsou v každé cestě. Ale nedokázala jsem je přesněji rozpoznat. Někdo mi v tom bránil. Byla to ona? Ta, která chce ovládnout svět temnotou? Určitě. Nechala jsem ještě chvilku proudit své myšlenky a po chvilce jsem padla na kolena vyčerpáním. „Lucy?" přiběhla ke mně Leliana a položila mi ruku na rameno. Starostlivě si mě prohlédla. „Musíme jít některou cestou, v každé je nebezpečí... Musíme být opatrní." Vydechla jsem a znovu se pomalu nadechla. Ztěžka jsem dýchala, ale potom to přešlo. „Dobře, vydáme se některou cestou. I když to bude nebezpečné, obětuju pro tebe svůj život. Slíbila jsem to a tak učiním." Jakmile to dořekla, uklonila se a pomohla mi pomalu vstát. Přeci jen není normální, že se holka z normálního života dostane do tohoto světa, o kterém by snil leckdo, kdo miloval fantasy světy a knihy. „Děkuju." Poděkovala jsem. „No táák, jdeme. Nebo tady chceš umřít, než si tě najde nějaká příšera ze tmy?" zeptala jsem se Findana, který seděl pořád na zemi. „Áááá! Já tady nechci umřít!" vyskočil ze země a byl najednou plný energie. „Tak, kde je ta příšera ze tmy?" vytasil svůj meč a díval se na mě. „No na mě se nedívej. Já nejsem ta příšera." Zasmála jsem se a vydala se nakonec třetí chodbou. Leliana mě následovala a za námi pomalu kráčel Findan s vytaseným mečem.

Ticho vystřídal slabý chladný vánek, až ve mně zamrazilo. Pomalu jsme se blížili na konec chodby. Bylo čím dál chladněji. „Jak to?" ptala jsem se sama sebe v duchu. Všimla jsem si po zemi zamrzlých a chladných krystalů. Nádherně se třpytily a kousky třpytek z nich se vznášely ke stropu. Pomalu mizely a jiné se znovu objevovaly. „Nádherné...," zašeptala jsem a vztáhla před sebe dlaň. Nad mou dlaní se vznášelo pár třpytek. Když jsem je chtěla sevřít ve své dlani, zmizely. Šli jsme cestou dál a to co jsem uviděla, mi málem vyrazilo dech. Stáli jsme v obrovské jeskyni, všude byly ledové krystaly a prasklinami ze stropu sem tam prosvítaly paprsky slunce. „Neuvěřitelné..." řekl Findan a tvářil se překvapeně jako já s Lelianou. „Počkat... Něco mi tu, ale nehraje. Mám pocit, že nás celou dobu někdo sleduje." Jakmile to Leliana dořekla, zaslechli jsme pomalu přibližující se skřeky. „Kdo jiný by to byl, než ti prohnilí skřeti. Všude sem lezou...," hlesl Findan a my se seskupili blíž k sobě. Skřeky se přibližovali čím dál blíž a během chvilky jsme byli obklíčeni nejméně 50 skřety. „Vidíte? Mají silnější brnění. Bude těžké je zabít," zašeptala Leliana. „Sestřičko... Myslím, že bychom měli mířit na jejich slabiny. U krku a v podpaždí...," špitl Findan a Leliana jen lehce přikývla. „Já vám v tom pomůžu. Temnota nesmí vyhrát," řekla jsem přesvědčivě a v mých očích se objevily plameny. „Tak jo... Na tři...," zašeptala jsem potichu. „Jedna... Dva... Tři!" hlesla Leliana a s bojovým výkřikem se dala do boje. Rozmachovala se mečem a zabíjela jednoho skřeta za druhým. Jednomu usekla hlavu, jinému usekla ruku. Findan rychlým skokem se dostal na vyšší převis z krystalů a zabíjel skřety lukem. Já jich pár zabila svým ohnivým kouzlem, ale bylo to málo. Pár se jich proměnilo v prach, ale něco se stalo. Naposledy jsem luskla prsty a z mé dlaně vyšlo pár plamenů, které zabili skřety okolo. Klečela jsem na zemi, jako kdyby mě někdo srazil na kolena.

Leliana si mě z povzdálí všimla a probíjela se směrem ke mně. „Lucy!" křikla nahlas, ale když se chtěla dostat blíž ke mně, někdo ji praštil po zádech a zůstala ležet na zemi. „A sakra... Co je zase tohle?" hlesl si pro sebe Findan, když uslyšel dunivé kroky.

***

Další kapitolka! Já vím, že jste se už nemohli dočkat další... A zase jsem to utnula v tom nejlepším. xD Jste prostě zlatíčka. :33 Ano, tahle kapitola mi připomněla knížky, jestli znáte Lone Wolfa a to jeho putování fantasy světem s příšerami, hádankami apod. Noo asi si to nepamatujete, tohle jsem hrávala se sourozenci jako holka, když jsem chodila tak do čtvrté třídy na základce. xD Koho by to zajímalo, tak to jsou knihy o putování, přežití... třeba je napsaný kousek příběhu a vy se musíte vydat nějakou cestou a otočte pak na str. takovou. A nebo pokud chcete jít na západ tak otočte na stranu... Joo takhle to tam bylo napsané. Je to docela zajímavé, třeba i pro ty co jste někde na cestách a nudíte se po večerech. xD Sama jsem jich měla dost, ale zabavil mi to můj starší třináctiletý synovec (ano miluje fantasy knížky a asi to bude mít po mě a po bráchovi xD). Vlastně k tomu potřebujete akorát tužku, papír a hrací kostku. Popis je dál pak v knížce na úvodní straně. Pár si jich pamatuju, které mi utkvěly v paměti a to Lone Wolf s různými podtituly např. Útok ze tmy, Oheň na vodě, Chrám zkázy či Kaltské jeskyně. Je jich neskutečně moc. Třeba to někoho zaujme.

Vy mě pořád překvapujete a už se blížím pomalu ke stovce sledujících? Jako opravdu? O.O *promne si oči a nemůže tomu pořád uvěřit* Děkuju vám moc! :33 

Moje psychika je tak trochu na dně, ale ne tak úplně. Držím se, jak jen to jde. Nebudu tady tím nikoho zatěžovat... Ale kdo byste si chtěl jen tak napsat, tak se nebráním. Snad si nepůjdu v nejhorším někam skočit, ale to myslím nehrozí. Užívejte si prázdniny! Miyoko :)