First Love

15.kapitola - Jsem to ve skutečnosti já nebo...???

Pořádně jsem se prospala, nemohla jsem tomu ani uvěřit. Bylo už jedenáct hodin dopoledne a já už měla být dole na obědě. Pomalu jsem vstala, ustlala si postel, převlékla se a šla se do koupelny upravit. Stála jsem před zrcadlem, jenže najednou se mi na rameni objeví jakýsi znak. Bylo to něco jako drak nebo něco takového. Netušila jsem co se to se mnou vlastně děje, zůstala jsem jen na sebe civět nejmíň půl hodiny v zrcadle. ,,Panebože, co tohle znamená? Že by se ve mně už začaly projevovat nějaké tajemné síly jak mi říkal Sam? Hmmm.. je to možný. Musím mu to co nejdříve zavolat," odešla jsem z koupelny a hned popadla svůj mobil. ,,Same to jsem já Lucy, něco se se mnou děje..." ani jsem to nestihla doříct a chytla mě přímo palčivá bolest v rameni, která mi proudila až ke konečkům prstům na ruce. Necítila jsem nic a nemohla právě hýbat s rukou. „Same, já... AU!" zakřičela jsem potichu bolestí. „Lucy? Lucy co je ti? Já... já hnedka budu u tebe jo, hlavně nepanikař!" položil mobil a okamžitě se vydal k nám.   

Zřejmě jsem spala nebo co, protože jsem se probudila za delší dobu na své posteli a vedle mě seděl Sam. „Co se stalo, Lucy?" zašeptal, jenže když jsem chtěla promluvit tak to nešlo. Nemohla jsem vůbec mluvit, jako kdybych ztratila hlas nebo co. „Budeš v pořádku, neboj se," pohladil mě po tváři a pevně mě chytil za ruku. Netušila jsem co se to se mnou vůbec od rána děje, ale myslím že to bylo tím, jestli se náhodou ve mě ty schopnosti nezačínají objevovat.  V hlavě mi ale kolovala myšlenka, jestli to náhodou nebyla ta tajemná žena. Ano určitě to byla ona co mě očarovala, abych nemluvila. Znělo to divně, ale ve fantasy světě to tak v některých případech chodí. Zavřela jsem oči a usnula, mezitím Sam se někam vytratil.

 

Po 1 hodině:

 

Sam přišel celý zmožený, ale nedával to na sobě příliš najevo. Sednul si do křesla, v ruce držel jakýsi modrý lektvar. „Je to dobré řešení nebo ne?" zašeptal si potichu pro sebe a odvrátil hlavu směrem k oknu, kde začalo slabě chumelit. Probudila jsem se a posadila se. „Ááá, už jsi vzhůru? Bál jsem se o tebe," rychle schoval lahvičku s lektvarem do své malé kapsičky ve svém plášti a kráčel pomalu ke mně. „Takže tebe začalo bolet rameno a objevil se ti tam nějaký znak, že?" kráčel pomalu ke mně Sam a zíral přemýšlivě do země. Kývla jsem a Sam vytáhl jakousi lahvičku s lektvarem. „Tohle vypij, vrátí se ti hlas. Sháněl jsem to docela dlouho a  trvalo mi to než jsem ukecal jednu hodnou upíří čarodějku než mi tenhle lektvar namíchala. Lucy prosím, vypij to," podíval se na mě a já vzala lahvičku a celou ji vypila. Cítila jsem ve svém těle jakési teplé proudění, dostávalo se mi to všude až ke konečkům prstů. V mé hlavě mi začalo najednou z ničeho nic hučet, držela jsem se za hlavu a bolestí jsem se svíjela. „Budeš v pořádku Lucy, neboj se. Ono to přejde," pomohl mi zase se posadit, aby mě pevně obejmul. Měla jsem velký strach, že se ze mě stane nějaká nestvůra.

Strašně mi hučelo v hlavě čím dál víc, začala jsem slyšet jakési tajemné hlasy jakoby mě před něčím varovaly. „Čarodějka... pozor na ni, chce ovládnout celý váš svět a uvrhnout ho do temnoty. Musíš se proti ní postavit a porazit ji!" ozývaly se hlasy tlumené jakýmsi bubnováním. Viděla jsem před sebou onu čarodějku, která vládne temnou silou. Po chvilce ale najednou všecko přestalo a já z ničeho nic jsem se probudila celá vyděšená a s kapkou potu na čele. Když jsem se probudila Sam seděl vedle mě na posteli a prohlížel si mě od hlavy až  patě. „Co je?" podrbala jsem se na hlavě, promnula si oči a zadívala se na Sama. „Jak co je? Neříkej, že nejsi ráda že už konečně mluvíš. Měl jsem o tebe strach, tenhle lektvar ještě nikdo nezkoušel a ty jsi z toho vyvázla bez následků. Víš jak tě mám moc rád,"objal mě Sam. „Já vím, ale měla jsem takový ošklivý sen, spíš vidinu. Nevím jak bych to měla popsat, ale bylo to jako skutečné. Same, já se bojím, že to všecko špatně končí. Neměla jsem být vůbec naživu, měla jsem se nechat radši zabít svým otcem než..." když v tu chvíli mě Sam zadržel. „Co to povídáš? To není vůbec pravda, tohle se muselo stát a já to vím. Nikdy jsem nepotkal tak úžasnýho člověka jako jsi ty. Je vidět, že máš něco v sobě čím se lišíš od ostatních. Máš v sobě neuvěřitelnou moc, jen o ní nevíš a sama netušíš jak ji v sobě probudit. Chci ti pomoct, jen mi musíš dát šanci a věřit si, že to dokážeš." „No já nevím, není to pro mě jednoduchý. A ani nevím co má dělat, já opravdu nevím," řekla jsem vystrašeně. „Nemáš se čeho bát, se mnou jsi v bezpečí. Stačí jít se mnou do onoho světa, kde se naučíš schopnosti využívat a probudit v sobě magickou moc. No tááák Lucy, prosím pojď se mnou," chytnul mě za ruku a podíval se mi do očí. V jeho očích byla vidět lítost, nevím proč ale měla jsem takové tušení. Přemýšlela jsem jak se mám rozhodnout... Jestli ano nebo ne... Kdybych řekla ne, Sam by byl velice zklamaný. „Přece nenechám celý svět ovládnout nějakou zlou babiznou, musím s tím něco udělat a já jsem jediná co to se Samem dokáže," honilo se mi v hlavě.

Bez rozmýšlení jsem vstala, chytla Sama za ruku a řekla: „Tak jdeme, nemůžu to takhle nechat, aby se stalo něco strašnýho."