First Love

2.kapitola - Nový spolužák

Celá naše třída se postavila a ředitel vstoupil. Vedl jakéhosi mladíka. Když jsem se podívala byl to právě ten mladík, který do mě ráno nechtěně vrazil na cestě do školy. ,,Třído, rád bych vám představil vašeho nového spolužáka. Bude s vámi chodit do tohoto ročníku a věřím, že úspěšně složí zkoušky, které už nastanou příští rok," řekl ředitel a jakmile to dořekl, odešel zpět do ředitelny. Mladík stál u tabule před celou třídou poněkud zamlkle. Zřejmě byl nervózní. Inu tak se cítíme každý, když nastoupíme někam, kde nikoho neznáme. Svůj pohled jsem měla stále zahleděný do testu, který prostě musím dát i kdybych nechtěla. ,,Tak tě tu vítáme a věřím, že se ti u nás bude líbit. Můžeš se posadit... třeba támhle dozadu," řekla učitelka a poslala mladíka rovnou k mé lavici úplně dozadu.

Odvrátila jsem oči od testu a pomalu jsem se na něho podívala. ,,Umm.... Můžu si sednout vedle tebe? Nebude ti to vadit?," podíval se na mě a trošku se na mě pousmál. ,,Jojo, jasně....můžeš," řekla jsem potichu nervózně a položila si tašku pod lavici. Z té matiky jsem byla tak vynervovaná, jako kdybych psala maturitní zkoušku. Mladík se posadil vedle mě na židli. Chtěl se mnou prohodit pár slov, ale bylo na mě vidět, že jsem do testu tak zabraná, že se na nic jiného nedokážu soustředit.

,,Tááák třído! Pokračujeme v našem testu a až ho budete mít hotový, můžete mi ho odevzdat," řekla a posadila se ke svému učitelskému stolu. Konečně jsem se mohla soustředit na ten test. U posledního příkladu jsem váhala, bylo několik možností ten příklad vypočítat. Jen jsem nevěděla, kterou z nich mám použít... Věděla jsem, že se na mě mladík chvilkami dívá a já se nedokázala soustředit. ,,Táák, konec!!! Odevzdejte mi vaše testy. Za chvilku nám končí hodina," prohlásila učitelka a začala vše sbírat vyhotovené testy.

Nejistě jsem ji odevzdala test. Bála jsem se, že zase dostanu čtyřku nebo pětku. Blížily se Vánoce a já nechtěla svoje rodiče zklamat nějakými špatnými známkami. I když tátovi to bylo prostě jedno. Když ho pokaždé večer vidím, táhne to z něho až je mi špatně. Hlavně jsem chtěla mít pěkné známky i kvůli sobě, což mě opravdu vždycky potěší a mám aspoň lepší náladu.

 

Zazvonilo na přestávku a já byla ráda, že už jen přežít zbylé 3 hodiny a potom pryč odsud od ostatních nemožných a pomlouvajících spolužáků kromě jednoho. Nachystala jsem si učení na další hodinu, když v tom mladík se mi představil: ,,Umm, jsem Samuel... Ale můžeš mí říkat Same... A ty jsi?" pousmál se a podal mi přátelsky ruku. ,,Jsem Lucy," špitla jsem a na oplátku jsem mu taky podala ruku. ,,Já vím, jsem pro všechny divná. Moc toho nenamluvím a všichni mě jen pomlouvají a rejpají si do mě." ,,To není pravda, každý je jiný. Já si myslím, že ostatní ti spíš závidí. Určitě umíš něco co neumí nikdo z týhle třídy," podíval se mi do očí a jednou rukou se opřel o mou židli. ,,No to je pravda, ale prostě ostatní si myslí, že hned zapadnu někam mezi nějaké namyšlené slečinky nebo co... To jsou na omylu, já spíš beru normální lidi co jsou jako já nebo nic ze sebe nedělají," jakmile jsem tohle dořekla přiřítil se David: ,,Ááá koukejme, dvě hrdličky nám tu cukrujou!!! Óóóó, jak romatické..." V tu chvíli jsem měla chuť dát Davidovi pořádnou facku, ať se probere. To je snad jediná věc, kterou potřebuje, dostat pořádně za vyučenou. ,,Hele, tady se s tebou nikdo bavit nechce, tak odprejskni na svý místo!" řekl zvýšeným hlasem Sam a vstal okamžitě ze židle. ,,Tak ty máš odvahu mi ještě tykat? Co si to dovoluješ? Já s touhle slečinkou mám nevyřízený účty a mám s ní odpoledne schůzku, že?" položil mi svou ruku na rameno. Já jen sebou trhla a utekla na chodbu.

Utíkala jsem až na konec chodby ke schodům, kde jsem se zastavila, posadila se hned na první schod. Měla jsem chuť okamžitě z téhle školy utéct, jenže to nešlo. Seděla jsem tam tak dlouho, dokud mě nenašel Sam. ,,Lucy! Tady jsi. Ten kluk ti dá už pokoj, vyřídil jsem si to s ním," řekl a pomohl mi vstát. Cestou do třídy jsme potkali Davida, který si držel oko studeným kapesníkem. Tvářil se pořádně naštvaně, já jsem se začala v duchu smát. Tohle potřeboval zažít, doufám že se to už nebude opakovat. Já jen následovala Sama k nám do třídy, v tomto momentu mi spadl kámen ze srdce, ale ještě jsem neměla nad Davidem vyhráno. Určitě se pomstí mě nebo Samovi.

Bylo mi jedno co si říkají ostatní, Sam prostě byl v tomto okamžiku pro mě přítel, kterému můžu věřit. Nevím proč se mě zastal, ale věřím, že to nebylo jen tak pro nic za nic. Bavili jsme se spolu každou přestávku. Připadala jsem si, jako bych ho znala už od dětství.. Tolik společných zájmů a problémů, jen jsem se tomu divila, zda to není náhoda. Jediné z čeho mi naskakovala husí kůže byl tělocvik, který jsme měli holky a kluci zvlášť. Jenže naštěstí jsem měla od doktorky napsané potvrzení, že jsem omluvena z tělocviku ze zdravotních důvodů (prozatím se vám svěřovat nebudu, mám na to špatné vzpomínky).

Pro mě to bylo naprosté vysvobození, nemusela jsem se obávat, že na mě odněkud vylítne Natasha s těmi svými kámoškami a dopadlo by to tak jako na základce.

Tělocvik jsme měly my holky poslední dvě hodiny, měli jsme dneska jen 4 hodiny, takže se to dalo přežít. Kluci končili nastejno jako já, když jsem omluvená, tak můžu jít na oběd a domů dříve. Já byla jedině ráda a neměla jsem žádné úkoly. Nezbývalo se jen těšit, jakpak dnešní zbytek dne dopadne.