First Love

7.kapitola - Sen o tajemném muži

Zase jako každé ráno mi zvoní přímo budík do ucha. Jaký to hrozný pocit, když máte vstávat a vám se vůbec nechce.  Zrovna se mi zdál sen.. ano sen. Tentokrát ne špatný, ale řekla bych hezký. Seděla jsem venku v parku na lavičce, všude svítilo slunce a já se dívala na překrásnou jarní krajinu. Všude začaly kvést květiny, připadala jsem si jako v ráji. Najednou se setmělo, okolí pohltilo šero a já cítila nebezpečí. Za stromem se objevil ten onen záhadný muž v dlouhém černém plášti. Pomalu přicházel ke mně, já zůstala stát na místě. Nemohla jsem říct žádné slovo, bylo to jako kdybych měla zalepenou pusu.  Muž kráčel ke mně čím dál blíž a blíž. Neviděla jsem mu vůbec do tváře, nedokázala jsem proto si ho ani představit jak vypadá když měl zahalenou tvář. Měla jsem zavřené oči, nemohla jsem je vůbec otevřít. Ucítila  jsem jeho ruce jak mě objímají kolem pasu, cítila jsem také jeho dech blízko mého obličeje. Když jsem najednou promluvila, muž neodpovídal. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se a já jsem tušila, že se mi dívá do očí. ,,Otevři oči," řekl, já otevřela oči a neviděla jsem mu vůbec do obličeje. ,,Nechtěl jsem tě vystrašit, ale musel jsem přijít," řekl a pohladil mě lehce po tváři. ,,Já tě znám, já to vím. Jenže proč jsi to udělal?" zeptala jsem se, jenže má ústa mi zakryl svou rukou. Objal mě pevně a já se cítila v bezpečí. Podívala jsem se na něho... ,,Protože tě mám rád. Musel jsem to udělat, protože už jsem se nemohl dívat na to jak trpíš. Jednoho dne poznáš kdo jsem," pomalu se přiblížil k mým ústům a políbil mě. No a v té chvíli jsem se probudila, teda spíš ten budík mě vzbudil. Měla jsem chuť ho vyhodit z okna, jenže kdybych ho vyhodila, tak bych neměla na nový.

Dělávala jsem běžně to co každý den, ráno vstávat, jít do školy a ze školy... Doma pomoct mamce, jenže co mě opravdu vrtalo pořád hlavou byl ten tajemný muž. Co když to byla Smrt nebo něco nadpřirozeného? Pořád jsem na to musela myslet, nedalo mi to... Nosila jsem na krku ten řetízek, který tu po sobě zanechal, nejspíš se mu rozepnul a spadnul na zem. Chtěla jsem tomu neznámu poděkovat, jenže jsem neměla žádnou šanci. Nevěděla jsem kde by mohl být, ale věřila jsem, že se jednou ukáže sám.

Po 3 týdnech

Byl den před Štědrým dnem a já sháněla dárky na poslední chvíli. Měla jsem v kasičce nějaké našetřené peníze, jenže to bylo málo. Ani Samovi jsem nevěděla co koupit, znamenal pro mě víc než jenom přítel. Jen jsem neměla tu příležitost mu vyjádřit své city. Před 3 týdny když ke mně přišel domů, byl to jen začátek. Byli jsme nejlepší přátelé, chodili jsme spolu ze školy, ven na procházky nebo jsme se koulovali. Trávili jsme spolu veškerý volný čas.

Venku bylo docela dost sněhu a před blížícími se Vánocemi to byla přímo skvělá vánoční atmosféra. Byla už čtvrtá adventní neděle a já samozřejmě neměla vůbec ještě ani jeden dárek. Štědrý den se blížil a jsou to první Vánoce bez mého otce. Sice nás pořád něčím štval, ať už hloupými kecy nebo pitím alkoholu. Jenže patřil prostě do rodiny, když byl střízlivý dalo se s ním úplně normálně mluvit, byla s ním i sranda. Když mi bylo 5 let chodil se mnou rád na procházky do parku, tam jsme si spolu hráli, honili se nebo jsem s ním chodila ráda na houby. Z dětství mám na něho krásné vzpomínky, ale potom když jsem začala chodit už do druhého stupně základky, tak se to obrátilo. Bylo to pro mě a mámu strašné období, ale už je to naštěstí za námi.

Byl poslední den ve škole v tomto roce, ani se mi tam nechtělo... Jenže jediný na koho jsem se tam těšila byl Sam. ,, Lucy? Koupila jsem ti pro Sama dárek do školy," řekla máma a předala mi pěkně zabalený dárek s cedulkou ,Pro Sama'. ,,Emm... díky mami. Já už neměla ani nápad co bych mu měla koupit a ještě mě nakupování dárků čeká. Odpoledne se vrátím trošku později, něco nakoupím," řekla jsem a uklidila si dárek opatrně do batohu. Cestou jsem si ještě vzala svačinu a pití. ,,Lucy? Prosím tě dej mi potom vědět v kolik dorazíš a jestli jsi v pořádku," řekla máma. ,,Ano, dobře, zavolám ti," řekla jsem a objala jsem ji.

Venku už na mě čekal Sam, skoro celý promrzlý když tam tak stál. ,,Copak? Je ti teplo chlapečku?" rýpla jsem si. ,,Teplo babičko, teplo teplo...," dal se do smíchu Sam a já ho mírně bouchla do zad. ,,Jáááu, co blbneš?" ,,Jak co blbneš? To bylo přátelsky ne?!" řekla jsem a začala jsem se smát. ,,Nu dobrá no...," řekl Sam, tvářil se jakoby naštvaně a šel menší kus přede mnou. ,,Hééééj, počkéééj!!!" vykřikla jsem nahlas, rozeběhl se a já začala utíkat za ním. Ztratila jsem ho z dohledu, zastavila jsem se a rozdýchávala se. ,, Panebože Same? Jak si to dovoluješ mi zdrhnout..." udýchaně jsem si říkala pro sebe. Tak jsem se vydala cestou do školy za Samem. Nikde jsem ho neviděla, až potom když jsem procházela hlavním vchodem do školy jsem se naprosto vyděsila. ,,BÁÁÁÁÁF!!!!" vykřiknul na mě Sam a hlasitě na mě bafnul. Já se zarazila a málem jsem dostala infarkt. ,, Ty jsi normálně... Já tě přetrhnu!!!" řekla jsem a rozzlobeně jsem se ze srandy tvářila. ,,A že ne?!!!" řekl Sam a začal poskakovat přede mnou. ,,A že jo...," vykřikla jsem nahlas a honili jsme se až do naší třídy. Byl prostě úžasný, ještě jsem takového kamaráda neměla. Cítila jsem se prostě jiná, než jsem bývala dřív a jsem na to moc hrdá. To vše mi změnil jen jeden člověk... Ano ten neznámý muž co nás zbavil velkého trápení a utrpení. Věřím, že ho jednoho dne poznám.

Ve škole šlo všechno v naprostém pořádku, dokonce mi daly holky a David na nějaký ten čas pokoj. Sam se mě ve všem zastával, bylo to od něho moc hezký. Druhý den nám začínaly vánoční prázdniny a tohle byl poslední den ve škole.

Zbývalo přežít už jen poslední hodinu ve škole... Však to znáte, rozdávání dárků mezi spolužáky či  třídní učitelce dát nějaký ten dárek za celou třídu. ,,Ehm.. Same, mám pro tebe dárek," otočila jsem se na Sama když jsem vytáhla z batohu dárek pro něho. Bylo to pro něho překvapení, myslela jsem si že to zrovna ode mě nečekal, ale stalo se. ,,To je pro mě? Ouuu... Tak děkuju," pousmál se, mile se na mě podíval a šel rozbalovat. Netušila jsem co mu máma za mě koupila, protože jsem zrovna měla fůru starostí co komu koupím k vánocům. ,,Jůůůů, to je hezký. Děkuju Lucy," pousmál se na mě a chytil mě za ruku. Byl to plyšový medvídek ze srdíčkem bez nápisu. Moc mu to udělalo velkou radost. ,,Táák a teď mám zase něco já pro tebe...," začal hrabat ve svém batohu a vytáhnul dárek. Byla to taková malá obdélníková úzká krabička. Netušila jsem co by tam mohlo být. Tak jsem to začala pomalu rozbalovat. Otevřela jsem krabičku a tam byl stříbrný náramek na ruku. ,, Je krásný, děkuju," poděkovala jsem se a začalo mi vrtat hlavou, že je právě podobný jako ten řetízek co mám na krku. Nebyl vidět, protože jsem ho měla schovaný pod tričkem. Stejně mi bylo pořád divný, že ten neznámý muž by mohl být Sam. Jen jsem si tím nebyla jistá. Bylo mi už jedno co si ostatní šuškali, jen jsem byla se Samem naprosto ráda. Bylo mi prostě fuk co si o nás všichni myslí. Chtěla jsem mu dát pusu, jenže v tom zazvonilo a všichni začali vstávat a dávat židle nahoru.