First Love

11.kapitola - Co se to se mnou děje?

Ráno, když jsem se probudila, Sam byl už pryč. Nechal mi na nočním stolku vzkaz ,,Milá Lucy, večer se uvidíme. Stavím se u vás tedy na večeři, jestli ti to nebude vadit...Miluju tě! Sam." Když jsem si dopis přečetla ležela na stolku ještě červená růže. Uvědomila jsem, že je Štědrý den. Venku bylo krásně nasněženo, chvilkami poletoval sníh. Byla ukrutná zima, sem tam vysvitlo sluníčko, které odhalilo temné mraky nad městem. Já se dívala chvilku zamyšleně z okna, sem tam začal padat sníh. Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila mamča. ,,Dobré ráno!" řekla a usmála se. ,,Dobré ráno, mami," smutně jsem se na ni podívala a šla si sednout pomalu na postel. ,,Copak je holčičko? Něco tě trápí?" zeptala se starostlivě a šla si sednout vedle mě na postel. Jednou rukou mě objala, já se dala do pláče. Snažila se mě utěšit, jenže já to už nemohla v sobě dusit a řekla jsem ji co jsem viděla včera večer, moc jsem se bála. Říkala mi ať na to nemyslím a snažím se zachovat klid. Mám tak skvělou mamku, kterou bych za nikoho nevyměnila. 

Tak jsem se převlékla, upravila se a šla dolů pomoct mamce. Ozdobila jsem stromeček, na který jsem se strašně těšila. Zdobili jsme ho pokaždé každý rok přesně na Štědrý den. Samozřejmě že nechyběla doma ani vánoční výzdoba. Když jsem ozdobila stromeček, tak jsem šla pomoct mamce do kuchyně. Každý rok nám táta nosil živého kapra, jenže letos to bude jiné. Každý rok chodil domů ožralý jako prase, nešlo s ním ani mluvit a celou večeři prospal v obýváku na gauči. Někdy si říkám, že takhle je to mnohem lepší než předtím. Cukroví jsme měly už kompletně napečené, neměla jsem ani na nic chuť. Nemyslela jsem na nic špatného, ale prostě jsem neměla chuť něco jíst. Seděla jsem v obýváku na gauči a koukala na telku. Dávali samé pohádky jako každý rok na vánoce. Odpoledne jsme se šly projít do parku, aby ten čas tak rychle utekl. Povídaly jsme si tak nějak o všem, hlavně o škole, o Samovi a tak.

,,Ufff, konečně jsme doma," smála jsem se nahlas, sundala si boty, odložila kabát a šla si sednout do obývacího pokoje. ,,To ti teda povím.. Tééda, takhle jsem se ještě dlouho nesmála," smála se mamča a šla do kuchyně. Nemohla jsem se přestat smát, nešlo to. Myslela jsem si, že snad umřu. Začalo mě šíleně z toho smíchu bolet břicho, tak jsem si šla lehnout do pokoje. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, co bude dál. Po chvilce se mi zavřely oči a já usnula.

,,Lucy! Lucy, vstávej!" potichu řekla mamča a klepala mi na rameno. Ležela jsem na boku, tak jsem se pomalu otočila a posadila se na postel. ,,Mami, co se děje?" zeptala jsem se se zívnutím.  ,,Sam už přišel a sedí dole v obýváku a ty si tu klidně spíš?" ,,Mami nezlob se, prosím tě," naléhala jsem. ,,Já se nezlobím. Jen... Není ti něco?" zeptala se mě zvědavě mamča. Najednou se mi šíleně zamotala hlava a já málem spadla z postele. Cítila jsem, jak se ve mě něco probouzí – jakási síla. Mamča mě včas zachytila, abych nespadla z postele. ,,Je ti dobře Lucy???" řekla a snažila se mě probrat. Jenže já lehla na postel a zavřela jsem oči.

Sam seděl dole v obýváku, přišlo mu divné, že už dlouho nikdo nejde. Tak vstal a kráčel pomalu nahoru. Zamířil rovnou ke dveřím do mého pokoje, uslyšel hlas mé mámy jak se mě snaží probrat. Otevřel dveře, uviděl mě ležet na posteli a rychle přiběhnul k mé posteli. Kleknul si na kolena, držel mě za ruku a nechápavě se díval na mě. Uvažoval co se mi asi mohlo stát, přišlo mu to divné. Kdysi se tohle stalo i jemu, jenže nikomu se s tím ještě nesvěřil. Nechtěl nic naznačit mé mámě, aby se o mě strachovala. ,,Můžete prosím odejít z pokoje, já asi tuším co jí je... Věřte mi," podíval se přesvědčivě na mou mamču, přikývla a se strachem v očích odešla pomalu z pokoje. Jakmile se zavřely dveře a odcházela dolů, Sam namočil kapesník do studené vody a přiložil mi ho na čelo. ,,Lucy, probuď se. Prosím, probuď se," potichu šeptal Sam, seděl u mé postele a pořád mě držel za ruku. Celou hodinu jsem se neprobudila až najednou... otevřela jsem oči, rozhlédla se po pokoji a konečně promluvila. ,,Same, co tu děláš?" řekla jsem potichu. Sam se okamžitě probudil, protože ležel vedle mě na posteli hlavou opřený o mé rameno. ,,Lucy! Lucy, díku bohu. Konečně ses probudila, měl jsem takový strach," pohladil mě po tváři a podíval se mi do očí. ,,Nevím co se to se mnou děje, ale cítila jsem jakousi sílu, která se ve mně probouzí. Nevím co to znamená... Same já se bojím," vystrašeně jsem ho objala. ,,Bude to v pořádku, uvidíš," pevně mě objal a pohladil mě po vlasech. ,,Tak půjdeme dolů na tu večeři ne? Už je čas," pousmála jsem se na něho, chytla ho za ruku a vedla ho dolů na večeři.

Bylo mi jedno jak se bude mamča tvářit, že se držíme za ruce... Byla jsem ještě pořád unavená, tak jsem šla pomalu a chvilkami jsem ani nevnímala co se děje kolem mě. Byla jsem jako omámená nebo co. Viděla jsem mlhavě a objevovali se přede mnou nějaké přízraky. Mrknutím očí ale zmizely. Sam ale netušil, že začínám vidět nějaké přízraky, tak jsem zůstala v klidu a zachovala klid. Než jsme došli ke stolu už jsem neviděla žádné podivné věci. Přestalo to, mě spadl obrovský kámen ze srdce.