First Love

18.kapitola - Temnota přichází - 1.část

Z dálky jsem slyšela, jak Sam bojuje s tím vlkodlakem. Najednou ale zavládlo obrovské ticho. Dostala jsem velký strach a utíkala jsem mlhavou cestou. Netrvalo dlouho a došla jsem na samý konec lesa.Na samém konci lesa stála chatrč. Bylo vidět, že se v ní svítí. Bylo šero, mlhavo, prostě takové strašidelné místo. Třásla jsem se celá strachy, ale bála jsem se zároveň i o Sama. Neváhala jsem a zamířila pomalu k ní. Ucítila jsem takový zvláštní pocit, jako kdyby mě tu někdo pozoroval.

Začala jsem se třást, bylo to divné, ale z ničeho nic jsem vycítila, kde se ta neznámá osoba co mě pozoruje schovává. „Ukaž se! Já.. já vím, že jsi někde schovaný...," řekla jsem koktavým hlasem a otočila se směrem za sebe k vysokému stromu. Všude okolo byla tma a já viděla jen temný strom a na něm dvě svítící oči, které se pomalu přibližovaly ke mně. Zavřela jsem oči a ucítila jsem takový pocit, jako kdyby stál přímo za mnou. Bála jsem se otevřít oči... Naskakovala mi husí kůže. „Copak mě nepoznáváš?" zašeptal potichu a lehce mě políbil na tvář. Otočila jsem se a pevně ho objala. Sykl, ale bolestí... „Same, ty jsi zraněný! Jak se to stalo?" strachovala jsem se. „To bude v pořádku. Nemusíš mít o mě strach. Měli bychom jít dál," řekl přesvědčivě Sam a vydali se temnou cestou směrem k chatrči. Přibližovali se čím dál víc.

„Same... Já si nejsem jitá, že to tu je bezpečné," zašeptala jsem potichu a držela se ho celou cestu za ruku. Ozval se z dálky hlasitý skřekot. Vypadalo to, jako kdyby to přicházelo k nám. Strachy jsem se začala třást. Spatřila jsem ale černou vránu, která si sedla na nízký pařez nedaleko nás. Dvakrát zakrákala a podívala se na nás. Samovi to přišlo zvláštní, protože vrány většinou znamenají smrt a utrpení, obzvláště ve snech. Sam se s nejistotou na ní díval, byl ale připravený k boji. Objevil se ale bílý záblesk a před nimi stála žena. „Co tu vůbec děláte? Copak nevíte, že vás tu čeká smrt?" zamumlala žena v černé kápi. Podle hlasu bylo slyšet, že to není žádná mladice, ale starší žena. „To není možné," řekl Sam. Žena jen cosi zamumlala, otočila se a už se chystala k odchodu. „Počkejte!" křikla jsem a žena se otočila. Prohlížela si mě svýma očima, připadaly mi takové zvláštní. „Proč bych vám já měla pomáhat?" řekla žena a já pocítila, jako kdyby mi četla myšlenky nebo něco takového. „Copak, děje se něco? Já nejsem obyčejná žena," sundala si kapuci ze své hlavy. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Měla napůl znetvořenou tvář, delší tmavé vlasy po ramena, štíhlé postavy a na krku měla vytetovaný jakýsi znak ve tvaru černé růže. Připadala mi zvláštní už jen svým pohledem. Hlavou se mi promítaly myšlenky, zda to není Smrtka. Ale co když ano? Možná, že dokáže předpovědět smrt. Jenže jsem si nebyla jistá. „Jestli chcete přežít, pak musíte složit důležitou zkoušku. Musíte ale přijít na odpověď sami. Zamiřte do támhleté chatrče a uvidíte sami," prohlásila žena a podívala jsem se na Sama. Žena už tam ale nestála, jakoby zmizela. „Same, já mám strach. Nechápu, o čem to mluvila," zašeptala jsem a držela ho pevně za loket. „Neboj se, společnými silami na něco přijdeme," utěšoval mě Sam, já mu na to přikývla a vyrazili jsme směrem k chatrči.

Kráčeli jsme mlhavou cestou. V chatrči se už nesvítilo, obloha se ale vyjasnila a z nebe bylo vidět kulatý měsíc. Všude bylo ticho, jen slabý vánek si pohrával s větvemi stromů. Cesta se ale zdála být čím dál víc bahnitá. Když jsem udělala jeden pouhý krok vpřed, moje noha se začala bořit do bahna. „Same já... Nemůžu tu nohu vyndat," snažila jsem se ze svých sil nohu dostat ven, ale cosi mě tam silně drželo. „Same, dole v tom bahně mě něco drží za nohu. Nemůžu jí vůbec dostat ven." Sam se mi snažil vší silou pomoci, jenže to nešlo. V bahně se začaly objevovat z ničeho nic obrovské bubliny. Na hladině se objevila něčí ruka. Chtěla stáhnout i mou druhou nohu, jenže Sam se rozmáchl a usekl jí. Začala z ní vytékat jakási zelená krev, silně to ale začalo páchnout. Až se mi udělalo špatně, zadržela jsem dech a zavřela jsem oči. Nemohla jsem se víckrát už na takový hnus podívat. To co mě drželo, najednou povolilo a já mohla nohu konečně vyndat. „Same, já chci odsud pryč. Mám z toho špatný pocit. Cítím, že se něco stane," začala jsem se strachy třást, jenže Sam mě chytl pevně za ruku. „To bude v pořádku, Lucy. Zvládneme to, my musíme to zvládnout. Nemusíš mít strach, když jsem ti pořád nablízku." Přikývla jsem. Jelikož je Sam napůl upír, roztáhl svá dlouhá křídla, vzal mě do náruče a doletěli jsme přímo před dveře chatrče. Položil mě pomalu na zem, rozhlíželi jsme se kolem a dveře se začaly pomalu otevírat. Svůj pohled jsme ihned odvrátili od okolí a vyčkávali, co se bude dít dál.

„Tak přece jste přišli. Mé proroctví se naplnilo," ozval se chraplavý hlas stařeny. Z chatrče se začala pomalu přibližovat postava ženy. Temnota jí zahalovala celou postavu. Když vyšla z chatrče, osvítila ji záře kulatého měsíce. Měla na sobě tmavý plášť a delší šedé vlasy po ramena. Podle hlasu to znělo, jako kdyby už byla hodně moc stará. Žena vypadala, ale podle povahy sebevědomá a charismatická. Také zněla sympaticky podle hlasu než ta předchozí stařena. „Same, mě se to nějak nezdá," zašeptala jsem potichu. „To je ona. Žena, kterou hledáme. Aby nás naučila, spíš tebe magii," řekl přesvědčivě Sam. Žena přikývla a představila se. „Jsem Lianell, bývalá mistryně v učení magie. Specializovala jsem se na černou a bílou magii. Vy jste ta menší skupinka lidí, kteří sem přišli do tohoto světa. Víte, že vás tu čeká nebezpečí?" vytáhla svou magickou kouli, kterou držela v ruce. Ozářilo jí bílé světlo a v něm spatřili události, co se stane v nejbližší budoucnosti.