First Love

3.kapitola - Proč se tohle musí stát zrovna mě???

Taková fronta na oběd tu snad ještě nebyla. Ani jsem neměla hlad. Pořád jsem cítila v sobě tak silnou úzkost, jenže se to zlepšilo, když jsem si povídala se Samem. Sam stál přímo za mnou, ale nevadilo mi to... spíše naopak. ,,Tak copak máme dneska dobrého? Hmm... fakt nevím, co si mám dát..." řekl přemýšlivě Sam. ,,To já taky nevím... Je to těžký rozhodování... Ale asi si dám tady brambory s kuřecím masem a zeleninou a k tomu tenhle salát z červeného zelí," řekla jsem a pousmála se na Sama. ,,Nóóó, to nezní špatně... Dám si taky, ať se pořádně nadlábneme!" usmál se Sam a šli jsme se posadit k prázdnému stolu poblíž okna.

Celých pět minut jsme oba ze sebe nevydali ani hlásku... Až najednou Sam se dal do řeči: ,,Hmmmm... to je docela dobrý oběd. V tom spěchu do školy jsem si nechal doma svačinu," řekl s poloprázdnou pusou a upřeně se na mě na chvíli zadíval. Malinko jsem se začervenala. Cítila jsem, že se na mě dívá. Jenže naštěstí nebylo vidět, že se červenám díky svým delším hnědým vlasům po ramena. Odvrátila jsem oči od talíře a podívala se na něho. ,,Cože? Ty sis zapomněl doma svačinu? No jak je tohle možný?," udiveně jsem se na něho podívala. Nevěděla jsem co ještě říct, inu jsem málomluvná, což je pravda a navždy už asi zůstanu. ,,Ještě jsi mi ani neřekla, co ráda děláš...," opět se na mě Sam pousmál. A tak jsem mu začal vyprávět všecko co mě baví, co mám ráda a tak... V řeči jsme se dostali až k problémům u nás doma, ani tomu nemohl uvěřit. Jenže to byla pravda a už se s tím nedalo nic dělat, i když se to třeba někdy změní (já bych byla moc ráda). Sam naslouchal tomu co povídám, občas prohodil nějaké slůvko, ale jinak se tvářil naprosto v pohodě.

Když jsme se naobědvali, šla jsem odnést podnosy s příbory, když v tom do mě vrazí Natasha a to co jsem nesla v ruce spadlo na zem. ,,Můžeš laskavě koukat na cestu?" řekla s opovržením Natasha a šla si s kamarádkami sednout až úplně dozadu ke klukům. ,,Tsss... Jak si tohle představuje? Grrrr.. já ji tak nesnáším!!!" říkala jsem si potichu, jenže Sam mě uviděl, že cosi sbírám ze země, tak okamžitě mi šel pomoct. ,,Jsi v pořádku? Ta holka to nedá pokoj, viď. Otravuje tě už asi dlouho, že jo?" zeptal se starostlivě Sam. ,,Jo, tohle se už stává dlouho.. Už od základky mi dělá samé naschvály a dělávala ještě něco horšího. Ale nechci na to vzpomínat, rozbrečela bych se tu," řekla jsem smutně. Pomohl mi vstát, odnesl podnosy a potom jsme šli ze školy rovnou domů.

Byla zima, ukrutná zima až to štípalo a zalézalo pod nehty. I když jsme byli teple oblečení, byla nám zima i beztak. Domů jsem to měla pořádný kus, začalo mrznout a trochu i klouzat. Řeknu vám, ráno běžet do školy, tak si zlámete nohu nebo pořádně si něco narazíte. Nedalo se v tom vůbec chodit, ani se něčeho přidržovat. Přece nebudu chodit podél plotů, abych sebou neplácla. To nejsem cvok. xD ,,Hele Lucy, co kdybych tě doprovodil domů? Teda jestli ti to nebude vadit... Nechtěl bych abys s sebou někde flákla na zem a něco se ti stalo," přesvědčoval mě Sam, až jsem mu po chvilce mlčení mu na to kývla.

Po několika krocích se mi smekla noha a já málem spadla na zem. Jenže Sam mě naštěstí zachytil. ,,Ouuu, pozor!!! Já chtěl říct, že to tam je namrzlý," chytnul mě Sam za ruku a zadíval se na mě. ,,Promiň, já jsem jakési trdlo...Neviděla jsem, že to tu je namrzlé," koktavě jsem ze sebe řekla a podívala jsem se pomalu do jeho tmavě modrých očí. Chvilku jsem se na něho dívala, chtěl mi dát pusu, ale potom jsem se mu vytrhla z náruče, udělala ze sněhu kuličku a hodila ji po něm. Ta trefila jeho kabát a já jsem utíkala směrem do parku a nahlas se smála. Po několika metrech jsem se zastavila u smrku poblíž malého rybníčku. Když v tom mě někdo chytil za rameno...

V tu chvíli mě popadl strach a doufala, že to není ten koho si myslím. Po chvilce jsem se otočila, trhla sebou a rychle se otočila. Jenže jsem se nemýlila... Byl to David. ,,Nazdárek slečinko! Vidím, že jsi přišla...," řekl David a škodolibě se na mě podíval. Měla jsem velký strach a obávala jsem se něčeho horšího... S napětím jsem doufala, že přiběhne Sam, ale musela jsem se z téhle situace nějak vykroutit.