First Love

10.kapitola - Myšlenka, která mě začala pronásledovat

Zavřela jsem dveře, odložila kabát na věšák a šla se navečeřet. ,,Co to bylo za tu ránu, holčičko?" zeptala se ustrašeně mamka. ,,No to nic, to byla jen nějaká cizí kočka, vloudila se nám do kůlny s nářadím jak máme na zahradu a divoce tam poskakovala, tak jsem ji pustila ven a ona utekla pryč. Pořádně jsem to tam ještě i zkontrolovala," sedla jsem si na židli a dávala si do pusy svoje první sousto. ,No a co jinak ve škole? Dobrý?" vyptávala se mě mamča. ,,Ale jo, dobrý. Poslední hodinu jsme si tedy dávali dárky. No a Samovi se dárek moc líbil," zvedla jsem hlavu od talíře a podívala se na mamču. ,,Tak to jsem ráda. A co jsi od něho dostala ty?" dokousala soustu v ústech a podívala se na mě. ,,No já od něho dostala dárek, ale mám si ho prý rozbalit až na Štědrý den, prý to je překvapení," pousmála jsem se. ,,Ahá tak to jo, jsem zvědavá copak od něho dostaneš..." řekla mamča. ,,Já jsem taky zvědavá. Doufám, že můj dárek ho taky potěší," zamyšleně jsem se podívala do okna. Debatovali jsme kdy budeme zdobit stromek, balit dárky a tak.

Po večeři jsem teda kráčela pomalu do svého pokoje. Kráčela jsem po schodech s plným žaludkem. Myslela jsem si, že snad prasknu. Jenže je lepší být najedená než hladová s prázdným žaludkem. Pomalu jsem vešla do svého pokoje, držela jsem se za břicho a plácla sebou na postel. ,,Týýjo, takhle jsem se ještě nepřejedla!" držela jsem se za břicho a dívala se do stropu. Přemýšlela jsem, co budu dělat, když mi začaly už vánoční prázdniny. Chvilku jsem ležela tedy na posteli a potom sem pomalu vstala a šla nachystat vše potřebné k zabalování dárků. Vše jsem si rozložila na postel, otevřela skříň a všecky nezabalené dárky se na mě přímo sesypaly. Zůstala jsem sedět na zemi zavalená věcmi u otevřené skříně. Naštěstí se nic nerozbilo, až mi spadl velký kámen ze srdce. ,,Sákra, já se na to vykašlu. Dneska samé divné věci... Nejdříve ten chlupatý příšerák a teď tohle, no mě švihne!!!" řekla jsem naštvaně, vstala jsem a začala sbírat věci. Všecko jsem radši zkontrolovala co bylo křehké jestli to není rozbité... naštěstí ne. Tak a už jsem se mohla pustit do balení dárků. Bylo jich tak tolik, asi tak kolem 30 dárků, že mi to zabralo 2 hodiny zabalování. Skříň jsem vyprázdnila a ty krabice co jsem měla v ní, tak jsem šoupla pod postel. Stejně jsem v nich měla obrázky od synovců a neteře a jiné drobnosti. Všechny zabalené dárky  jsem tam pečlivě poskládala, aby se to na mě zase nevyvalilo jako předtím. Oddychla jsem si, bolely mě už nohy a tak jsem si šla dát koupel a potom spát.

Po 2 hodinách mě probudilo ťukání na okno. Pomalu jsem vstala, promnula si oči, rozsvítila lampičku a zamířila k oknu. Odhrnula jsem závěs a otevřela okno. Za oknem byl Sam v černé kápi. ,,Dobrý večer Lucy, snad jsem tě neprobudil?" ,,Jo zrovna jsi mě probudil, to balení dárků mi teda dalo zabrat. Strašně mě bolí nohy z toho chození. Radši bych si lehnula a spala," zívla jsem si. ,,No a nechceš mě pustit dál? Je tu zima, začíná pořádně mrznout," řekl Sam a já mu pomohla vlézt dovnitř. Zavřel okno, zatáhnul závěs a objal mě. ,,Strašně moc jsi mi chyběla, nemohl jsem usnout," držel mě tak pevně až jsem cítila zvláštní pocit. Chtěla jsem promluvit, jenže mi zakryl rukou ústa a políbil mě. Nemohla jsem se od něho vůbec odtrhnout, prostě to nešlo. Jedno mé já to chtělo a druhé zase ne. Jenže v mé mysli vyhrávalo to druhé já. Měla jsem zavřené oči. Cítila jsem jeho ruce jak mě hladí po zádech, pomalu jsem mu začala sundávat jeho plášť a přesouvat se blíž a blíž k mé posteli.  

,,Same, já nemůžu..." zašeptala jsem. Jenže Sam nepřestával a povalil mě na postel. V tu chvíli se mi v hlavě začal promítat ten hrozný zážitek. Místo Sama jsem začala vidět svého otce, nemohla jsem to vydržet a začala ho fackovat. ,,Jdi pryč! Já nechci, nechci to!!!" rozbrečela jsem se a začala křičet. ,,Lucy co se děje? To jsem já Sam," jenže jakmile tohle dořekl shodila jsem ho z postele, ten nechápavě seděl na zemi a díval se na mě. ,,Jdi pryč!!!" řekla jsem a vytáhla jsem z nočního stolku kapesní nůž. Kráčela jsem pomalu k Samovi s nožem v ruce. ,,Lucy, neblbni! To jsem já Sam," křičel nahlas a díval se ustrašeně na mě. Jenže já kráčela k němu blíž a blíž. ,,Konečně tě zabiju ty jeden hajzle! Jak jsi mi mohl něco takového udělat? Zabiju tě!" vykřikla jsem nahlas a rozeběhla jsem se přímo na Sama. Ten rychle vstal a ruku s nožem mi zadržel, vytrhnul mi nůž z ruky a odkopnul ho pod postel. Pevně mě chytil a zaklepal se mnou. ,,Lucy to jsem já Sam. Nic zlého ti nechci udělat," podíval se mi do očí jenže já do něho pořád bušila rukama. Po chvilce jsem se dala do breku a přestala do něho mlátit. ,,Same, já měla hrozný strach. On se vrátil, je pořád v mé mysli. Nejde prostě ho z mé hlavy vyhnat...," řekla jsem vzlykavě a pevněji jsem ho objala. ,,To bude v pořádku Lucy. Uklidni se," utěšoval mě Sam. V jeho náruči jsem se cítila už v bezpečí, ty ošklivé vidiny mě přestaly už pronásledovat. ,,Můžu pro tebe něco udělat?" podíval se na mě starostlivě Sam a prohlížel si můj uplakaný obličej. ,,Já.. já nevím," opět jsem se rozbrečela. Sam mě přemluvil, abych si šla lehnout. Tak jsem mu na to kývla. Lehla jsem si do postele, Sam mě přikryl, dal mi pusu na čelo a vlezl si ke mně do postele. Pevně mě objal, chvilku jsem poslouchala jak vypráví příběh, jenže mě se zavřely oči a já usnula v jeho náruči.