First Love

17. kapitola - Tajemný les

„Hele, víš jistě, že jdeme správnou cestou?" zeptala jsem se zvědavě a trochu jsem se i bála, když jsme stáli před jakýmsi temným lesem. Nevypadalo to zrovna bezpečně, měla jsem obavy, aby na nás něco uvnitř toho lesa nezaútočilo. Všude po celém okolí byla tma, oblohu obklopila slabá záře kulatého měsíce a já šla vedle Sama celá vystrašená. „Psst, Lucy!" zašeptal potichu Sam a zastavili jsme se. „Co se děje, Same? Já se bojím," vystrašeně jsem se schovávala za Samem a vykukovala jedním okem dopředu. Cítila jsem v sobě velký strach, něco před námi bylo nebezpečného. Cosi se zahýbalo v křoví před námi, zavrčelo to na nás a mě polila husí kůže po celém těle.

Sam netrpělivě vyčkával, jaké stvoření se před nimi vynoří. Spatřil dvě rudé oči, které se k nim pomalu přibližovaly. Stvoření před nimi kráčelo po čtyřech nohách, ale potom se postavilo na dvě. Tělo měla chlupaté, vysoké a svalnaté, byl to vlkodlak. Nic jiného ze sebe nevydával, jen vrčení... To znamenalo jediné - touhu po krvi a své kořisti. Pohlédl na Sama, který se připravoval každou chvílí k jejímu útoku. „Ty jsi Marwen, že? Znáš mě přeci..." křikl Sam. Pohlédl mu do jeho svítívých očí a vybavil si vzpomínku....

***

(Před 5 lety)

„Copak si mě nepamatuješ? Jsem tvůj syn!" vykřikl nahlas Sam, když ho Marwel držel za krk a prudce ho škrtil. Sam nemohl popadnou dech, snažil se dostat z jeho sevření, ale neměl dostatek síly. Sam jen vyčkával co provede... ale postavil ho zpátky na zem a uvolnil ho ze svého sevření. „Zabij mě, jestli mě nenávidíš. Nebudu ti v tom bránit!" vykřikl nahlas Sam, jenže Marwen se otočil a rychlým krokem zmizel beze stopy ve stínech temnoty.

***

„Marwene, nech nás projít. Musíme dokončit důležité poselství, které nosí v sobě tato dívka," křikne nahlas Sam až se Lucy vynoří za jeho zády. „Změnil ses," prohlásil svým chraplavým hlasem Marwen. „Já vím, nech nás prosím projít. Vím, že střežíš tenhle les před nepřáteli. Ale nenuť mě udělat něco zlého, když nás nepustíš cestou dál," prohlásil Sam a vytasil svůj meč. „Věděl jsm, že tahle chvíle jednou nastane. Chtěl jsem tě zabít už před 5 lety, ale mé vzpomínky mi to nedovolily. Nyní mám, ale možnost!" vykřikl nahlas Marwen a rychle zaútočil na Sama. Strachy jsem vykřikla, Sam mě obejmul a rychle mě odnesl do bezpečí. „Počkej tady, prosím," zašeptal Sam. „Nechci, aby se ti stalo něco zlého. Já tě nepustím," pevně jsem ho objala. Cítila jsem všude kolem něčí smrt, jen jsem si nebyla jistá čí. Pohladil mě po tváři a lehce políbil. Pevně jsem ho držel za ruku, jenže najednou se Marwen octil za jeho zády. Chytl ho zezadu za krk a odhodil ho vší silou. Marwen celý udýchaný pohlédl na mě, začala jsem se třást strachy. I v mých očích se objevil strach, nemohla jsem nic dělat. „Nech jí na pokoji!" křikl Sam, zaútočil na Marwena se svým dlouhým mečem. Ten ale odrazil jeho útok a chytil jeho meč za čepel. Sam jen s údivem zíral, měl obavy toho nejhoršího. „Vyrvu ti srdce!" napřáhl se svou rukou proti Samovi. Ten jen s tíží unikl jeho útoku. Byl rychlý než před 5 lety, časy se prostě mění a lidi také. Marwen měl obrovské drápy, kterými by rozsápal i samotného člověka jako nic. Sam se ocitl za jeho zády, neměl ale po ruce žádný meč, ten svíral v ruce Marwen a odhodil ho několik set metrů daleko, kde se zapíchl do kmene stromu. „Jeho síla je větší než kdysi, to není možné." „Copak si to tam šeptáš pro sebe? Chci to taky vědět!" ocitne se před ním najednou Marwen a škrábne ho do břicha. Silný útok Marwena ho snese prudce k zemi, kde zůstane klečet na kolenou. Rukou si držel silně krvácející ránu na své hrudi a ztěžka se mu začínalo dýchat. „Ještě jsem si pořádně boj neužil a ty už nemůžeš? Tsss...," odplivl si Marwen. „Tohle je..ště neskončilo..." zašeptal si pro sebe Sam až se mu silně rozzářily jeho oči až ho pohltilo celého temné světlo, které z nich vyzařovalo. Změnil se konečně kompletně v upíra, měl dlouhá temná křídla, dlouhý plášť částečně přehozený i přes obličej a svou výzbroj. Od počátku se upíři a vlkodlaci nesnášeli, proto mezi sebou neustále bojovali o svou nadvládu. „Zabiju tě! Je mi jedno jestli jsi můj otec nebo ne... Ukážu ti, kdo je z nás dvou lepší bojovník!" křikne nahlas a s výskokem se chystá zaútočit na Marwena. „Huh? Cože?" objeví se Marwenovi strach v očích. Protivník na něho použije znehybnění. „C..co se to se mnou děje? Nemůžu se vůbec hýbat? Co je to za techniku?" zvýší hlas Marwen. Sam mu nechtěl vůbec na to odpovědět, vzal 3 dýky potřené smrtelným jedem a vrazil mu je do těla. Jednu do krku, druhou do srdce a třetí do zad.

Marwen ucítil rychle proudící jed ve svém těle a pomalu začal umírat. „Já.... odpusť mi to, synku.." zasýpal Marwen až se tlama začala zalévat jeho krví. „Nemám co bych ti měl odpustit. Je konec," prohlásil vážně Sam. Nic už pro něj neznamenal... Prostě upíři a vlkodlaci jsou nepřátelé za jakýchkoliv okolností. Marwen padl k zemi a pomalu umíral. „S..synku!" naposledy na něho vztáhl ruku, ale Sam na to nijak nereagoval. Utrhl si kus svého pláště, ovázal si ránu na své hrudi, aby moc nekrvácela. „Musím najít Lucy," svitlo mu hlavou a vydal se jí hledat k místu, kde jí zanechal v bezpečí - nebyla tam. Nedalo mu to a musel jí za každou cenu najít, a tak začal prohlédávat okolí.