First Love

6.kapitola - S pravdou ven nebo ne?

Šla jsem pomoct mamce s vařením oběda, měla jsem dneska celý den volný, abych se z toho všeho nějak vzpamatovala. Doma jsem mamce pomáhala se vším, chvilkami jsme odpočívaly v obýváku na gauči. Koukaly jsme na televizi, povídaly si a náramně se bavily až mě ze smíchu bolelo pořádně břicho. Ten čas tak rychle utekl, že bylo odpoledne a Sam se vracel ze školy. Rovnou si to zamířil k nám domů a s menším váháním zazvonil na náš zvonek. ,,Mami to bude Sam. Říkal, že se tu zastaví, půjdu mu otevřít," řekla jsem a šla jsem mu otevřít. Pomalu jsem otevřela dveře a řekla:  ,,Ahoj Same! Jsem ráda, že tě vidím...," v tu chvíli jsem se rozbrečela a objala ho. Cítil, že se stalo něco hrozného. ,,Zase tě David tady obtěžoval nebo snad...?" řekl naštvaně a podíval se mi do očí. ,,Néé David nic, ale táta...Chtěl mi ublížit a já...," nemohla jsem to vůbec dopovědět a rozeběhla se do svého pokoje. ,,Lucy! Počkej!" a vydal se pomalu za mnou do mého pokoje. Cestou potkal mou mámu. ,,Tak ty jsi Sam? Těší mě, jsem Lucyina máma," podala mu ruku a usmála se na něho. ,,Dobrý den, rád vás poznávám. Já musím za Lucy, nesu ji nějaké sešity na dopsání ze školy. Jenže ona utekla s pláčem do svého pokoje. Promiňte, musím za ní... Lucy!!" a jakmile to dopověděl, utíkal do mého pokoje. Přede dveřmi se zastavil, sklopil hlavu k zemi. Váhal jestli má vejít nebo ne... Rozhodl se zaťukat, váhal a váhal, až nakonec vešel. ,,Lucy, já.." ,,Já vím ty za nic nemůžeš," seděla jsem na posteli a brečela.

Sam položil batoh na křeslo a šel si sednout ke mně na postel. ,,Lucy, co se stalo? Jestli o tom nechceš mluvit tak nemusíš," řekl a objal mě jednou rukou. Mile se na mě podíval a pousmál se. Já se na něho podívala, slzy mi stékaly po tváři. Sam vytáhl se své kapsy u kalhot čistý kapesník a utřel mi opatrně slzy z mé tváře a řekl: ,,Nebudeš už na to myslet, jasný? Já tě nerad vidím smutnou," pohladil mě po tváři a upřímně se na mě zadíval. V ten moment jsem si vzpomněla, že když jsem se s ním včera loučila, tak jsem mu dala pusu na tvář. Dívala jsem se mu do jeho modrých očí a pomalu se přibližoval k mým rtům. Políbil mě, byl to ten nejkrásnější pocit, jaký jsem kdy zažila. Na nic jiného jsem nemyslela jen na něho. Po chvilce máma zaťukala na dveře, já se pousmála na Sama a vstala z postele, otřela si slzy a šla jsem k oknu. Sam vstal z postele a začal vytahovat z tašky sešity. Máma vešla a nesla nám tác se sušenkami a 2 hrnky ovocného čaje. ,,Něco vám nesu na občerstvení, abyste si od toho učení trochu odpočinuli," položila tác na psací stůl a s úsměvem odešla. 

Dívala jsem se z okna jestli zase neuvidím toho neznámého v černém plášti, ale nikde nebyl. Venku se pomalu stmívalo, zatáhlo se a začalo slabě chumelit. Začalo venku mrznout a foukal pištivý vítr. Stejně to bylo zvláštní, vrtalo mi hlavou, kdo by to mohl být. Říkala jsem si v duchu „ Znám ho? Zajímalo by mě jakou má tvář." ,,Nesu ti nějaké sešity na dopsání," hrabal ve svém batohu Sam. Chvilku jsem pozorovala padající sníh, ale potom jsem šla k Samovi. ,,Jojo, díky... Jsi moc hodný. Dřív jsem si to musela dopisovat sama doma, nikdo mi nic nepůjčil, jen byly blbé kecy," řekla jsem a smutně jsem se podívala na Sama. ,,Neboj se... Uvidíš, že bude líp. Já tomu věřím," podíval se na mě a lehce se na mě pousmál. ,,Ale moc rád bych věděl co se všechno stalo... Jestli o tom opravdu nechceš mluvit, tak...," řekl a já ho přerušila: ,,Já chci o tom mluvit, jen mám na to prostě špatné vzpomínky a děsně mě to trápí..." znovu jsem ho objala. Cítila jsem jeho ruce, jak mě drží kolem pasu. Cosi mi zašeptal do ucha a já si šla lehnout do postele.

Kráčel pomalu k oknu, díval se z okna. Co to mohlo znamenat? Že by viděl toho neznámého v černém plášti? Po chvilce jsem řekla: ,,Same.. Já viděla tu noc tajemného muže, teda aspoň si myslím, že to byl muž. Pomohl mi, zabil mého otce a někam ho odtáhl. Ale kam to nevím... Já ležela na posteli celá pomlácená. Ještě mám na sobě rány na zádech a na břiše až do krve. Jenže pak ke mně přišel ten muž v černém plášti, položil mi ruku na čelo a já usnula. Víc si už nepamatuju... Same? Slyšíš mě?"  Sam se ale zasněně díval z okna. ,,Umm, promiň já jsem nad něčím přemýšlel a měl bych ti něco říct...," otočil se a pomalu kráčel k mé posteli. Sedl si na okraj postele a pomalu mě chytil za ruku. ,,Vím, že to byl pro tebe hrozný zážitek. Dovedu si to představit. No ale teď už k věci... Musím ti to říct. Nevím, kdybych ti to řekl, tak by ses trápila ještě víc," pomalu si přisedl ještě blíž ke mně. ,,Ty snad víš kdo to byl ten tajemný muž?" zvědavě jsem se zeptala a prohlížela si jeho obličej. ,,Popravdě řečeno, nevím kdo by to mohl být, ale myslím si že to byl... Jestli ho uvidím, tak ho včas zastihnu," řekl nejistě Sam. Bylo vidět, že v sobě skrývá nějaké tajemství. ,,Jenže toho nezastihneš, já chtěla jít odpoledne za ním. Viděla jsem ho sedět na stromě, jenže když jsem se otočila, zmizel. Ach.. kdybych ho potkala, řekla bych mu své velké díky," jakmile jsem to dořekla začala jsem plakat. Sam mě objal, cítila jsem se v bezpečí. Věděla jsem, že mi Sam nemůže nic zlého udělat. Když jsem ho chytila za ruku, měl ovázané zápěstí obvazem. ,,Co se ti stalo?" ,,No.. to nic, já jsem pomáhal tátovi v kuchyni, jenže mi vyklouzl nůž a pořezal jsem se. Stejně už musím jít. Měj se a...," řekl nervózně a dal mi pusu na rozloučenou. Sebral svůj batoh, chvíli stál mezi dveřmi, otočil se a řekl: ,,Uvidíme se ráno, stavím se tu. Dobrou, Lucy!" Zavřel dveře a já šla k oknu. Čekala jsem až vyjde. Po chvilce jsem ho uviděla, jak kráčí domů. Venku bylo už šero a začalo se pomalu stmívat.

Šla jsem se navečeřet, dát si teplou koupel a potom si dopsat sešity do školy. Včerejšek byl pro mě moc náročný a nejsem vůbec zvědavá, co mě čeká další týdny ve škole.