World in shade - CZ - Avengers

First Chapter

První kapitola nového příběhu je na světě. Předem se omlouvám za to, že začátky mých stories nejsou nikdy akční, ale jinak to neumím. Snad vás tedy předem neodradím od čtení, v tom jsem profík. ^^

(Na obrázku Amelie.)

Seděla za mohutným stolem své skromné domácí pracovny a nervózně vyčkávala na jí vytoužené drnčení telefonu. Pečlivě udržovanými nehty poklepávala o vysouvací desku, na níž byla ukotvená klávesnice patřící k žalostně pomalému a zastaralému počítači. Vysokoškolská studentka, která kvůli práci, díky níž si vydělávala peníze na dokončení studií, si nemohla dovolit příliš velký luxus.

Na pojízdné židli nevydržela sedět už ani minutu, proto vstala a odešla do kuchyně, aby si udělala něco k pití. Ze skříňky vyndala vysokou sklenici a napustila do ní vodu. Jakmile však otevřela ústa, aby svlažila vyschlé hrdlo, bytem se rozkřičel telefon ohlašující příchozí hovor. Leknutím trhla rukou a docílila akorát toho, že si polila svoji novou bílou halenku. Od rtů jí vylétlo několik nevhodných nadávek, zahodila sklenici, ignorujíc fakt, že dopadla na dlaždice a její střepy se spolu s tekutinou rozprchly po podlaze, a utekla zpět do pracovny, kde okamžitě přijala hovor.

„Prosím?" ohlásila se do sluchátka a snažila se uklidnit svůj zrychlený dech.

„Slečna Carverová?"

„U telefonu," odvětila a vyčkávala, co po ní volaný chce.

„Amelie! Do telefonu zní váš hlas zcela jinak než na přednáškách," zaslechla a v tu chvíli identifikovala svého profesora.

„Pane Cippertone! Tak ráda vás slyším. Jak se máte?" optala se ze slušnosti a oči jí jiskřily radostí.

„Mám se výborně, děkuji za optání. Jak se daří vám, Amelie?"

„Více než dobře, taktéž děkuji. Co vůbec děláte?"

„Nedávno jsem přijel do města, a tak obvolávám své bývalé studenty, abych se s nimi sešel," na chvíli se odmlčel, poté však pokračoval, „ neměla byste dnes čas? Jsem poblíž vašeho bytu, pokud jste se nepřestěhovala."

„Kdepak, stále si své hnízdo držím," odvětila a odpovědí jí byl profesorův smích.

„Pokud by vám to tedy nevadilo, mohl bych váš kurník dnes navštívit."

Náhle vyprskla smíchy a třikrát se za svou reakci omluvila, než mu jeho návrh potvrdila.

„V tom případě jsem u vás do pěti minut," řekl a sluchátko bylo v mžiku hluché.

Nevěřícně nad tím zakroutila hlavou a vzpomněla si, že v kuchyni nadělala spoušť. Se svou šikovností doklopýtala ke dřezu a praštila se do čela. Tolik vody z jedné sklenice! Do rukou popadla lopatku se smetáčkem a pustila se do sklízení střepů. Hadrem poté podlahu vysušila a oprášila si z kolenou na svých nažehlených společenských kalhotách prach.

Bytem se rozezněl zvonek a černovláska utíkala panu profesorovi otevřít. U dveří si ale vzpomněla, že má na košili mokrý flek, tudíž proběhla obývacím pokojem do ložnice a ze skříně vytáhla černé sako nepříliš známé a drahé značky. Spěšně se do něj nasoukala, přičemž jí z pevného ohonu vyklouzlo několik pramínků neposlušných vlasů, na nose si urovnala brýle a šla otevřít svému bývalému učiteli, který právě dorazil do třetího patra a opět mačkal zvonek vedle dveří. S vřelým úsměvem je otevřela a na prahu potřásla profesorovi rukou na přivítanou. Toto gesto jí opětoval, a poté vešel do nepříliš zařízeného bytu.