World in shade - CZ - Avengers

Nineteenth chapter

A/N Omlouvám se, že to opět tak trvalo, ale nová kapitola je již na světě. Doufám, že se bude líbit. :)

Tony Stark:

Pokud jsem někdy tvrdil, že dokážu v kapitánovi vyvolat to největší zděšení jen svým vtipkováním, pak jsem se šeredně mýlil. V životě jsem neviděl nikoho tak průsvitného, jako byl nyní on. Třeštil své modrošedé oči, div mu nevypadly z důlků, a rukama pevně svíral opěradlo plastové židle, která po chvíli zakřupala a rozlámala se na kusy. Osazenstvo stolu Rogerse opatrně sledovalo. Zjevně se každý bál, že by mohl nahradit místo plastové židle v jeho smrtícím stisku.

„Jak jste mohl?" zasípal.

„Jsem ředitelem S.H.I.E.L.D.u, mohu vše," odsekl Fury a odvrátil od něj zrak. Jako jediný se tvářil naprosto v klidu. Evidentně se rozhodl hodit veškeré emoce za hlavu.

„Vždyť je to ještě malá holka!" vyčetl mu Steven, který se přesunul k druhé židli a skoncoval s ní jako s její opodál ležící kopií.

„To tedy nejsem a ocenila bych, kdybys přestal ničit vládní majetek," rýpla si černovlasá dívka, jež stála ve dveřích místnosti a měřila si svalovce uraženým pohledem. Prošla kolem Natashy, která se tvářila, jako by se jí nic netýkalo, zastavila se vedle mě a plácla si se mnou.

Rogersovy oči se zúžily do úzké štěrbiny, na krku mu vystouply pulsující žíly a obličej se mu postupně zbarvil do červena. Celý brunátněl vzteky a jeho zloba směřovala přesně na dívku stojící vedle mé maličkosti – budu skromný, poněvadž má genialita by se nedala vměstnat ani do terabytového externího disku.

„Co se ti stalo?" sykl kapitán a ukázal na Ameliinu obvázanou paži a pokračoval k jejímu kotníku.

„Nic, co by šikovné ručičky chirurga nezvládly, ale jestli to musíš vědět, potkala jsem pár kulek, které se u mě chtěly schovat." Drzost v jejím hlase byla přímo hmatatelná a já musel zamaskovat smích lehkým zakašláním. Evidentně jsem na ni měl pozitivní vliv. Alespoň nebudu sám, kdo si bude z Rogerse utahovat.

„Oni ji střelili?!" zahulákal Steven směrem k Furymu a tentokráte pod jeho pěstí povolila i skleněná deska stolu, taková škoda. „Učím ji teprve dva týdny, aby se dokázala alespoň trochu bránit, a vy ji pošlete na smrt?"

„Uklidni se, Steve. Pokud dobře vidím, je tady živá a zdravá. Malé škrábnutí ji nezabije," řekla Natasha a mrkla na dívku, která se na ni zašklebila. Kapitán však v noci nejspíš nespal, protože vydupal z kanceláře, ani se nerozloučil. Amelie se však za ním dívala s provinilým výrazem ve tváři, zřejmě litovala svého chování, ale i to ji časem odnaučím. Na Stevena se musí pořádně.

„Rogers se s tím vyrovná, nyní přejdeme k důležitějším věcem," zklidnil situaci Fury a urovnal si na klíně složky do úhledného komínku. „Jak jste si jistě všimli, Loki v poslední době svou aktivitu omezil, avšak i přes tuto skutečnost nám někdo čas od času nahlásí dalšího zmizelého. Došlo to ovšem do takové fáze, že se na nás obrací i místní policie s tím, že se někomu zatoulala babička s nákupem, ovšem po dvou hodinách nám volají zpátky, že se našla." Nad tímto prohlášením pár lidí z call-centra protáhlo obličeje, ředitel je propálil pohledem, který jasně říkal, aby se jeho zaměstnanci pro příště podobných báchorek vyvarovali.

„Proto jsem se rozhodl," pokračoval jednooký černoch, „že mizení osob předám do kompetence nižším úřadům. My se zaměříme POUZE na aktivitu samotného Lokiho, je to jasné?" Všichni jednohlasně přikývli, poněvadž se ředitelův rozkaz nedal odmítnout.