World in shade - CZ - Avengers

Sixth chapter

Okamžitě seskočila ze židle a zalezla si do rohu vedle pracovního stolu, kde si objala svá kolena a nechala třes, aby jí ovládl celé tělo. Víčka pevně tiskla k sobě a odmítala připustit si skutečnost, že není úplně v pořádku. Dusivé ticho v místnosti přerušilo jen zazvonění spektrometru, jenž hlásil ukončení testování jejího vzorku krve. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se jeden ze dvou přítomných mužů odhodlal k chůzi a došel si pro výsledky k danému přístroji. Druhý z nich opatrně přešel k dívce a lehce ji položil ruku na rameno. Nechtěně od sebe odlepila oční víčka a upřela pohled na Starkovu klidnou tvář.

„No vidíš, stačilo pořádně vykřiknout a oči se ti zase vrátily do normálu," pronesl měkce a snažil se vypadat jako starostlivý otec.

„Nesnažte se to zlehčovat. Vím, že nejsem v pořádku a váš humor mi to skutečně neusnadňuje," prskla směrem k němu a divila se, kde se v ní vzalo tolik jízlivosti. Vždy byla k lidem vstřícná, ale teď jí to slovo ani nešlo na jazyk.

„Starku, myslím, že má Amelie pravdu. Není úplně v pořádku, což dokazují i její krevní testy." Prudce vzhlédla k doktoru Bannerovi a spatřila na jeho obličeji neklidnou vrásku. Stark k němu už stihl dojít a kontroloval naměřené hodnoty, kdežto černovláska se teprve přemlouvala, aby se zvedla ze země a šla jim alespoň trochu pomoci.

„Amelie, co máš za krevní skupinu?" zeptal se jí Bruce a studentka se snažila vzpomenout si na požadovanou informaci.

„Několikrát mi bylo řečeno B pozitivní, sama si to nepamatuju."

„To je zvláštní. Celý tvůj krevní obraz vykazuje změny. Když se podíváš sem," ukázal na levý sloupec s výsledky a grafickým znázorněním, „jako první tě asi zaskočí, že červené krvinky nepřenášejí látky z nějakého druhu prášku tak, jak by měly. Co za léky používáš?" zeptal se jí vzápětí.

„Zkoušela jsem jich mnoho, protože doktoři nedokázali přijít na správnou kombinaci, ale naposledy jsme se ustálili na prášcích na ředění krve. Měla jsem příliš vysokou srážlivost," odpověděla a snažila se přijít na to, kam tím vším mířil.

„V tom případě je mi jasné, proč ti tyto látky nyní tak škodí. Tyhle léky už potřebovat nebudeš, protože se ti srážlivost ustálila. Krvinky jsou vlastně docela vybíravé, co se přenosu týče, nemyslíš?" Jen přikývla a všimla si, že se na jeho tváři vyčaroval vlídný úsměv.

Stark je celou dobu nezaujatě pozoroval a snažil se vypadat, že ho nic z toho, co za celou dobu řekli, nezajímalo. Ovšem teď se do debaty velice ochotně zapojil a dívka jeho otázku shledala jako velmi důležitou a správnou.

„A nějaké další změny jako například fyziologické jsi neprodělala?"

„Posuďte to sami," odpověděla a sáhla si do postranní kapsy svého kabátu, který si odložila na desku pracovního stolu. Vyndala z něj peněženku a následně oběma vědátorům předala svoji fotku. Nejprve hleděli na ni, poté upřeli svou pozornost na Amelii a na jejich tvářích se postupně tvořily neklidné vrásky, obzvláště na té Bannerově. Pomalým pohybem ruky si sundal brýle a nervozitou třesoucími se prsty si přejížděl přes kořen nosu. Skousla si ret a ostražitě ho pozorovala.

„Co se děje?" kvíkla tiše, aby je nevyrušila z hlubokého zamyšlení.

„Ještě nikdy jsem nebyl svědkem tak divné živočišné transformace. Tohle vidím poprvé v životě a nevím, co si o tom mám myslet." Chápavě přikývla a pocítila, jak se jí do očí opět draly slzy. Jen silou vůle se jí je podařilo zatlačit.

„Co kdyby vás Stark doprovodil za ředitelem a já se mezitím pořádně seznámil s veškerým materiálem?" navrhl po chvilce ticha smířlivým tónem. Opět kývla a popadla do dlaní kabát. Chtěla co nejrychleji z laboratoře zmizet a nemyslet na to, co se tam stalo. Ještě ji stále v duchu strašily její děsivé oči.