World in shade - CZ - Avengers

Seventeenth chapter

A/N: Pusťte si písničku. Je taková ... zkrátka perfektní.

Neznámý měsíc v hlubinách vesmíru:

„Cítím, že nabírrrá na sssíle."

Sálem se neslo vzrušené šeptání. Tak dlouho čekali v zapomnění, tak dlouho se schovávali ve tmě. Krčili se v dosud neprobádaných končinách vesmíru a připravovali se na onen osudný den. Poté, co se jim nepodařilo uzmout Tesseract, spatřili svou spásu v kopí onoho povrchního boha lží.

„Využijeme jeho sssebestřednosssti a zíssskáme zpět ssslávu, jež nám náleží," říkával jejich Starší v dobách největšího strádání. Udržoval tak svůj lid při životě. Dodával jim sílu, aby překonali veškerá příkoří. Vždyť kdysi dávno patřili k nejmocnějším bytostem ve vesmíru. Ovšem poté, co se Ódin rozhodl pro sladký mír a ochranu všech bytostí v rámci Yggdrasillu, zahnal je do pustých temných koutů, z nichž nemohli utéci.

V nedávných dobách však vize Staršího nabraly nový směr. Po útěku nepoučitelného mladíka z nejvíce střeženého vězení Asgardu k nim právě tento bůh zavítal. Vykračoval si s královskou lehkostí a na tváři mu hrál arogantní úsměv. Nejvyšší však jeho masku v mžiku prohlédl. Uvnitř se skrýval ublížený malý chlapec, který toužil po pomstě a vládě. Chtěl se vyrovnat svému bratrovi a nehleděl na škody, které při svém počínání páchal. Šel by i přes mrtvoly, což Starší uvítal.

„Dočetl jsem se o vás v kronikách, jež by neměly existovat. Ovšem královna Frigga je tak naivní a důvěřivá, že mi je obstarala i přes nebezpečí Ódinova hněvu," pravil ledový obr a v temnotě se zablýskl jeho bílý chrup.

„Nezajímá mě, jak sssi náss naššel. Co chceššš?" zasyčel Starší a poposedl na svém robustním trůnu. Pokud měl mladík před ním přinést spásu celé rase Ezgiů, musel padnout do sítí, které kolem něj Nejvyšší rozhodil.

„Dej mi své nejlepší bojovníky, kteří se mnou půjdou do velké bitvy proti Midgardu. Chitauriové selhali, byli příliš slabí. Ovšem já věřím, že vaší moci a síle Pozemšťané podlehnou."

Starší cvakl čelistí a z jeho hrdla se ozvalo chraplavé klokotání. Z takového smíchu i Lokiho mrazilo v zádech. „Co z toho budeme mít, čerrve?"

„Získáte svou ztracenou slávu a status nejobávanějších tvorů ve vesmíru."

„Ssslávu nezísskáme jedinou bitvou proti nicotnému Midgarrdu. Chci tvé kopí. Bez něj na našši pomoc zapomeň."

Dát bohovi lží ultimátum se Staršímu vyplatilo. Mladík se kabonil, kousal se do tváře, poklepával nohou a bylo na něm jasně patrné, že vede vnitřní boj.

„Dobrá. Kopí získáš, až bude Země pod mou vládou, můj bratr ztratí své nejbližší přátele a až mě korunují králem Asgardu." Starší však jeho podmínky neposlouchal. Jakmile mu Loki odsouhlasil odevzdání kopí, poskytl mu prozatím dvě stovky bojovníků.

*

Několik týdnů poté zachytil Starší stopu temného kouzla, které Loki ještě za svého pobytu ve vězení vyslal na Midgard. Jeho moc se usídlila v jednom z pozemšťanů a využila jeho schránku k přežití. Chránila svého hostitele před jakoukoli újmou, vydržovala si ho a postupně ho ovládala.

„Jednoho dne zíssskáme žezlo i onoho člověka. Ssstane se z něj náš nejobávanější bojovník. Vyhrrrajeme sss ním každou válku," kladl Starší na srdce všem svým poddaným.