World in shade - CZ - Avengers

Third chapter

Probudila se, až když za okny panovala hluboká noc. Hvězdy zůstaly protentokrát bezpečně schované za mraky, tudíž je amatérský pozorovatel nemohl zahlédnout ani se sebelepšími přístroji. Snažila se zaostřit na vázu na parapetu, ovšem zrak jí nesloužil tak, jak by měl. Hlava se hlásila silnou bolestí a nedovolovala dívce pohnout se ani o centimetr. Žaludek se nebezpečně stahoval a převracel, načež ji donutil se i přes silnou nechuť zvednout a utíkat do koupelny, aby objala svoji věrnou kamarádku záchodovou mísu.

Jakmile měla žaludek zcela vyprázdněný a pachuť v ústech začala být nepříjemná, zvedla se, šla k umyvadlu a vykloktala vodu. Následně si opláchla obličej a zmírnila tím počáteční nevolnost. Upřela oči na svůj odraz v zrcadle a pozorovala, jak se jí koutky svěsily ve smutném úsměvu. Zorničky se zúžily a duhovky... Její duhovky měly jinou barvu! Zděšeně uskočila stranou a tiskla si ruce k obličeji. Co se to u všech čertů děje?! halekala v myšlenkách.

Po několika minutách dodávání si odvahy se znovu zadívala na svoji tvář. Před ní stála zcela jiná dívka. Rysy měla šikmější, lícní kosti jí více vystupovaly a podtrhovaly její nyní oči zelené barvy, které jako by vyzařovaly svým vlastním světlem a staly se tak mnohem výraznějšími. Opatrně přiložila ruku na ledový povrch zrcadla a snažila se dotknout kontur obličeje. Zpočátku černovlásce nedošlo, kterou dlaň zvedla vzhůru, ale jakmile spatřila pravou ještě stále zraněnou, stočila pohled na ni. Pořád byla lemována vlnkovitými jizvami táhnoucími se od zápěstí po loket, bříška ovšem přišla o popraskanou kůži a nyní se pyšnila spirálovitým článkováním. Působilo to tak strašidelně, ale zároveň od toho nemohla odtrhnout oči. Bylo to velice divné.

Spustila ruku podél svého těla a jako v transu procházela bytem, bloudila z jednoho pokoje do druhého a nemohla se zastavit na jednom místě. Mozek jí jel na plné obrátky a snažil se přijít na to, jestli se náhodou nezbláznila. Promítala si v myšlenkách vše, co si pamatovala. Navštívil ji profesor Cipperton, a poté se u ní zastavil první klient, který se zdál být původem z úplně jiného světa, což je podle jejího přesvědčení nemožné.

Konečně se zastavila v pracovně a vzala si ze stolu mobilní telefon, aby zkontrolovala čas. Jakmile se rozsvítila uvítací obrazovka, vyděšeně vykvikla. Od sezení s Thomasem uběhly už dva dny. Prospala na podlaze celé dva dny a nic si nepamatuje. Tohle není normální, opakovala si stále dokola a nevěřícně vrtěla hlavou. Znovu se zadívala na přístroj v ruce a srdce se jí zastavilo. Klient jí už čtyřikrát volal a v neposlední řadě zanechal zprávu z dnešního odpoledne. Rychlými pohyby palcem ji otevřela a nahlas četla.

Doufám, že jsi v pořádku. Nastaly jisté události a potřeboval bych je se svou psycholožkou probrat. Přijdu zítra v sedm ráno. Thomas

Studentce údivem padla brada. Poté dívka okamžitě přešla ke skříňce s dokumenty. Vytáhla jeho složku, prohrabala se papíry, až konečně spatřila list s jeho kontaktními informacemi. Když uviděla jeho číslo, vzpomněla si, že ho mohla získat i z přijaté zprávy, stejně nad tím jen pokrčila rameny. Vytočila ho a zcela ignorovala fakt, že bylo půl jedné v noci.

„Haló?" ozval se rozespalým tónem.

„Tady Amelie Carverová, psycholožka."

„Co potřebuješ tak brzy po ránu?" protáhl znechuceně a pohrdavě.

„Byla jsem pár dní mimo práci, takže jsem na zprávu ohledně zítřejšího sezení přišla až dnes. Je mi líto, ale nehodí se to. Taktéž se mi přihodilo několik věcí, které je třeba vyřešit," oznámila, přičemž se jí jako naschvál třásl hlas.