World in shade - CZ - Avengers

Eighteenth chapter

Amelie Carver:

Poslední týden měla dívka jako v mlze. Od té doby, co ji přistihl Stark v Rogersově náruči, se na ni šklebil na každém rohu. Ostatním členům Avengers tento fakt neunikl, proto se postupně každý z nich dozvídal, proč se pohledný filantrop baví nasupenými pohledy černovlasé ženy. Tony si ve vyprávění liboval, nikdy totiž neřekl skutečnou verzi. Natasha od něj odcházela mírně pobouřená, když se doslechla, že Amelie ukazovala Stevenovi osmý div světa. Stark to vylíčil tak precizně, že jeho tvář zkroucená do grimasy if you know what i mean zavedla celou debatu do nepatřičných mezí. Banner lehce zezelenal poté, co mu Iron man ve verších odrecitoval zakládání nové populace mezi dívkou a kapitánem. (Zbytek týmu se od úterního večera základně S.H.I.E.L.D.u pro své vlastní bezpečí vyhýbal.)

Fury si Amelii několikrát zavolal k sobě a důrazně jí kladl na srdce, aby se srovnala. Nejprve to zkoušel svým autoritativním přístupem, ale když se černovláska už potřetí pustila do nekontrolovatelného pláče, kdy vykřikovala, že je vrah a stvůra, zkusil to po dobrém.

„Musíte pochopit, že vás potřebujeme, slečno Carverová. Nemůžeme čekat, až vaše trápení odezní. Kapitán se mimo jiné nabídl, že vám pomůže se základním výcvikem, což bych uvítal. Neumíte se nijak bránit a já vás žádám, abyste se alespoň pokusila hodit emoce za hlavu a stala se na chvíli rozumnou dospělou ženou."

To se vám řekne, prolétlo Amelii hlavou. Její chmury ale odezněly již za tři dny po jejím prvním zabití. Zbylý čas, který od té doby již utekl, však věnovala zarytému mlčení a opakování si, co za monstrum se z ní stalo. Nutila sama sebe věřit v něco, co nebyla až tak úplně pravda. Každý večer za ní totiž chodil Rogers a přesvědčoval ji, že mu skutečně zachránila život, nicméně černovláska byla natolik paličatá, že tomu odmítala uvěřit.

„Poslouchej mě, Amelie, už nemám ani chuť ti vysvětlovat, jak to skutečně bylo. Pokud si chceš stát za svou verzí, tak prosím, ale já mám jinou práci." Toto jí dnešního rána Steven vpálil do tváře a zabouchl za sebou dveře tak prudce, až se na zdi vytvořila mozaika prasklin. A měl pravdu. Chovala se jako malá, ubrečená, hloupá holka, jež zbytečně trucuje nad rozlitým mlékem. Zhluboka se nadechla, nahodila svou profesionální neměnnou tvář, kterou používala, když u sebe doma vedla psychologickou kancelář, a podívala se na ředitele.

„Máte pravdu a omlouvám se. Musím se začít znovu chovat jako rozumná dospělá žena a věřte mi, že udělám maximum, abych nebyla pro Avengers ani pro S.H.I.E.L.D. příteží." Takhle odrecitované to znělo poměrně hezky, ale na Furym se dalo jasně poznat, že o tom značně pochybuje. I tak ji ale propustil s tím, že jí dá šanci, aby mu svá slova dokázala.

*

„Takže říkáte, že si musím důkladně osvěžit většinu poznatků z fyziky, chemie, biologie a mechaniky? K čemu mi to v boji bude dobré?" tázala se dívka doktora ve flanelové košili. Ten se na ni jen laskavě usmál a pokynul jí, aby se posadila k prosklenému stolu, na němž se holograficky zobrazoval průběh děje jednoho z Bannerových pokusů.

„Dejme tomu, že s bojovým uměním ti pomůže kapitán, Natasha nebo Clint. S vědami, které jsi vyjmenovala, se setkáš pouze v mé nebo Starkově laboratoři a abych ti odpověděl, budeme čas od času potřebovat tvou radu. Pročítal jsem si totiž tvé záznamy a jsem skutečně ohromen množstvím vyhraných soutěží, které jsi absolvovala na základní i střední škole."

„Tím se mi snažíte naznačit, že vám budu moct pomáhat při řešení prapodivných neznámých?" vydechla vzrušeně a cítila, jak se v ní probouzí její staré vědecké já.