World in shade - CZ - Avengers

Eleventh chapter

Dívka se nechala před svůj byt odvést tmavým Land Roverem, protože pokud se měla stát alespoň konzultantkou u S.H.I.E.L.D.u, mohla si dovolit využít zaměstnaneckých služeb. Přece si nebude platit taxík s otravným řidičem a hudbou z 90. let, když ji domů zadarmo dopraví svalnatá hora v přiléhavém obleku, která po cestě nepronese ani slovo. Takový luxus si přece nesměla nechat ujít. „Začínáš se naparovat jako Stark, holka," řekla si a ve zpětném zrcátku zpozorovala, jak se na agentově jinak kamenné tváři mihl úsměv.

„Jak se vůbec jmenujete?" zeptala se a doufala, že jí odpoví. Chtěla si celý S.H.I.E.L.D spřátelit. „Zkuste hádat." Jo tak pán by si chtěl hrát? Toho musím využít, zatetelila se radostí Amelie.

„Abych byla upřímná, napadá mě jen spojení namakaná gorila, ale asi se pletu." To bylo poprvé, co černovláska viděla, že by si vládní agent dobrovolně sundal brýle. Ukazovákem pravé ruky si setřel hrané slzy smíchu a lehce zatřepal hlavou.

„Máte skvělý odhad na lidi, ale říkejte mi raději Marley." Amelie se na něj zašklebila jako malá holka. Věděla, že si s tímto člověkem bude rozumět.

„Vy jste ovšem pěkný číslo, slečno. Řekl bych, že vás ředitel Fury nezkrotí."

„Dejte si pozor na jazyk, Marley. Kdyby vás Fury slyšel, přišel byste o prémie," dodala dívka naoko přísně a bavila se agentovým lehce oroseným čelem.

Během pěti minut dorazili do cíle a Marley jako gentleman otevřel levé zadní dveře automobilu. Černovláska vylezla na silnici, rozloučila se s novým spojencem a vkročila do domu. Schody jí daly poněkud zabrat, protože se cítila pořád zesláblá, ale nakonec je úspěšně zdolala.

Na prahu svého bytu už nedočkavě škemrala po koupeli. Chtěla ze sebe co nejrychleji dostat přetrvávající nemocniční zápach. Copak ani v S.H.I.E.L.D.u nemohli lůžka pro pacienty provonět něčím jiným než desinfekcí? Taková vanilka nebo skořice by přece nebyla k zahození. To by potom i Fury omdléval jako modelky, co neuznávají jídlo jako životadárnou věc, aby si mohl ve voňavých peřinách poležet.

Pod horkou sprchou se Amelie konečně uvolnila a rázem jako by omládla o deset let. Začala si i velice hlasitě prozpěvovat. Sice nejprve spustila tiché pobrukování, ale nakonec popadla sprchovou hadici do rukou a zběsile pohazovala mokrými vlasy. Za čtvrt hodiny však musela Amelie vodu vypnout. Jednak by nezaplatila účet za poslední měsíc, ale za druhé hrozilo, že by vytopila sousedy. Zamotala si svou bujnou kštici do ručníku, osušila si celé tělo a vklouzla do županu.

Po řádné hygieně opustila koupelnu a šla si udělat čaj. S vařícím hrnkem v ruce pak zamířila do obývacího pokoje, kde si zapnula televizi. Pomalu couvala směrem ke svému křeslu a hypnotizovala obrazovku, v níž běžel její oblíbený přírodovědný dokument. Jakmile dosedla, zastavilo se jí srdce. Zahodila hrnek plný mátového čaje na béžový koberec a vyskočila na nohy tak rychle, že by jí i rychlost gama paprsků unikajících z centra černé díry mohla závidět. Za svými zády slyšela výsměšné chichotání, proto udělala přímo mistrovskou piruetu na jedné noze a střetla se s pronikavě modrýma očima.

„Zdravím tě, má drahá psycholožko. Chyběla jsi mi," pronesl smyslným, ale přesto hrůzu nahánějícím hlasem nezvaný host.

„Tome," odpověděla dívka tvrdě a zamračila se. „Jak se ti podařilo dostat se do mého bytu?" Amelie si instinktivně přitáhla župan ještě více k tělu a litovala, že se šla hned po svém příchodu umýt. Kdyby si nejprve uložila složky od Furyho do pracovního stolu, určitě by na NĚJ narazila dříve.