World in shade - CZ - Avengers

Ninth chapter

Tony Stark:

Amelie ležela připoutaná na lůžku, přísavky na hrudníku snímaly její životní funkce a přístroj vedle postele ukazoval stav EKG. Její pobledlý ženský obličej téměř splýval s nemocniční přikrývkou, až z toho člověku mrazilo po celém těle. Doktoři, laboranti a všemožní odborníci ze S.H.I.E.L.D.u se mezi sebou proplétali a obskakovali nehybnou dívku, aby zjistili, co zapříčinilo její předchozí kolaps. Po zkušebním tréninku, kdy bylo naším jediným úkolem zjistit, jakými schopnostmi vládne, upadla do hlubokého spánku, který hraničil s kómatem.

Za zády jsem zaslechl kroky přicházející osoby a vedle mě se objevil Rogers s pytlíkem ledu v ruce. Snažil se zchladit levou tvář, která svítila jasně červenou barvou od té doby, co sebou plácnul o zem po Ameliině zásahu.

„Není to náhodou ostuda, když super vojáka položí k zemi tak neškodná holka?" rýpnul jsem si do něj. Jeho reakce mi formovala na jazyku další salvu peprných připomínek.

„Ona není neškodná a ty to moc dobře víš, Starku," poznamenal chytře a autorita, jež se mu promítala v hlase, mě donutila pokračovat v pošťuchování. Po událostech v New Yorku se možná zdálo, že my dva spolu začneme vycházet, ale já se své záliby nehodlal vzdát za žádnou cenu. Potřeboval jsem někoho, koho bych mohl zesměšňovat, patřilo to ke mně stejně jako mé obleky.

„Ať je jaká chce, stejně si myslím, že bys potřeboval další dávku séra. Nějak nám slábneš, hochu." Rogers mi věnoval jen jeden varovný pohled, jímž mě chtěl umlčet alespoň pro dalších deset minut, jenže já se nesmírně bavil. Kdyby nestálo štěstí na jeho straně a do místnosti nepřišel Fury, pokračoval bych.

„Hillová, chci informace, hned teď," rozkázal pevným hlasem. Jeho velení mě začínalo unavovat. Vždy jsem si mohl dělat, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Nyní mi nezbývalo nic jiného, než poslouchat jednookého černocha v černém koženém oblečku s plnou pusou rozkazů.

Maria zvedla hlavu a pokynula vyšetřujícímu doktorovi, aby pokračoval se zaznamenáváním výsledků. Prošla přes dvoje dveře, za nimiž se vysvlékla z ochranné žluté kombinézy a došla k nám. Pohled upřela zpět do pokoje, z něhož vyšla před několika okamžiky. „Stále netušíme, jaký virus její tělo napadl, proto byla dána do karantény. Doktor Banner pořád testuje její krev a zkoumá nepřirozenou mutaci DNA. Nemáme nejmenší tušení, co se s ní stalo," odříkala Hillová nezúčastněně a já ji podezříval, že se to učila nazpaměť.

„Ale co její stav?" zajímal se kapitán.

Fury pozvedl obočí nad svým zdravým okem a kývnul na agentku, aby pokračovala. Rogers se prostě vždycky musel zajímat o to, aby všichni přežili. „Její stav je v tuto chvíli stabilizovaný, alespoň prozatím. Největší potíže nám ale dělá její srdce. Bije tak nepřirozeně a zvláštně, že si to ani jeden z přítomných doktorů nedokáže vysvětlit."

Atmosféra pomalu houstla, což se nelíbilo ani jednomu z nás. „A Viking na nic nepřišel?" vyhrkl jsem, aniž bych přemýšlel, zda se to hodí, nebo ne.

„Pokud vím, Thor zatím netuší, co by mohlo být původcem viru, ale je toho názoru, že je jistě mimozemský," odpověděla Maria věcně. „Jako bychom tohle nevěděli už dávno. Řeknu ti, Rogersi, i ty jsi po těch sedmdesáti letech v ledu nezískal tak dlouhé vedení jako náš Asgardský spojenec."

„Starku, nezačínejte zase. Víte, že se snažíme dělat vše proto, abychom Carverové pomohli. Bylo by mnohem lepší, kdybyste také přispěl nějakou spásnou myšlenkou a ne jen vašimi lacinými vtípky," odpálkoval mě Fury.