World in shade - CZ - Avengers

Twentieth chapter

Amelie Carver:

Pokud si dívka přála strávit alespoň pár dní v klidu domova, nikdy se neměla vydat za pochybným černochem v koženém plášti. Když o tom tak přemýšlela, neměla si vlastně do bytu pouštět ani pohledného boha lží z cizí planety. Kdyby mohla vrátit čas, vybrala by si den, kdy se rozhodovala pro otevření psychologické poradny. Takovou hloupost by si už nikdy nedovolila odsouhlasit.

„Am! Pane bože, jsi v pořádku?" zavyl Steven hned poté, co po rozkopnutí vchodových dveří zanechal otisk svého chodidla i ve stěně vedoucí předsíní.

Dívka mu ovšem neodpověděla. Místo toho dál zničeně seděla v křesle, které jako jediné odolalo rozkládajícímu se mimozemskému tvorovi, a kousala se do rtu. V hlavě jí běhaly tisíce myšlenek. Co všechno si Loki odvodil? Využije mě? Jak zareaguje Fury, až zjistí, že jsem jediný triumf proti bohovi lží prozradila? Proč se vůbec Rogers stará, když se mnou předtím nemluvil? A vůbec, kdo mi koupí nové dveře?!

„Amelie, poslouchej mě. Musím vědět, jestli jsi v pořádku, tak alespoň kývej hlavou," řekl kapitán, zatímco ji uchopil obličej do svých dlaní a starostlivě si ji prohlížel. Ten vřelý dotek donutil černovlásku polknout. Najednou byla nervóznější více, než kdy dřív. Ani výprask od Furyho by nepřiměl její srdce škobrtnout jako Stevenův pokřivený úsměv, když si všiml ruměnce v jejích tvářích. „Hned máš lepší barvu."

Jejich soukromá šťastná bublina však do nebe neletěla, místo toho praskla a uvrhla je do ponuré reality. V místnosti totiž přešlapovalo několik agentů S.H.I.E.L.D.u, kteří svými ostřížími zraky pročesávali pokoj a hledali případné nebezpečí. Marná snaha, největší hrozbou byla stejně mladá dívčina choulící se vedle super vojáka v důchodovém věku.

„Řekne mi už konečně někdo, co se tady stalo?" zahřměl z chodby Furyho hluboký hlas. Amelie se ošila zimou a snažila se zavrtat hlouběji do měkkého houpacího křesla. Její vzdorovitá slupka dospělosti se z ní svlékla jako hadí kůže, tudíž zůstala jen malá bezbranná holka.

„Byl tady," zašeptala a oči se jí zalily slzami.

Steven se zatvářil nechápavě a už se chystal zeptat, když ho černovláska popadla za ruku a pevně ji stiskla. Potřebovala ho jako oporu, i když její srdce vypovídalo službu nadšením, že se ho dotýká. Emoce jsou vážně peklo.

„Byl tady Loki a zjistil, co jsem zač. Nemáme žádné eso v rukávu, kdyby došlo k boji, protože já to tajemství vyzradila."

Fury přimhouřil své vědoucí oko a cuknul levým zápěstím. V mžiku byla dívka vytažena na nohy, dva agenti jí surově popadli za ruce a sepnuli jí je za zády ledově chladnými kovovými náramky. Přitáhli je více, než bylo nutné, jako kdyby je to mělo ochránit před Amelinými schopnostmi. Stejně se odmítala bránit, akorát by si svou situaci zhoršila.

„Už od začátku jsem věděl, že vám nemáme věřit. Nejste vycvičená, děláte akorát potíže a my je po vás musíme uklízet. Převezeme vás tentokrát do Triskelionu, kde vám zajistíme celu." S tím černovláska počítala, a proto se podvolila a nechala se odtáhnout do neprůstřelného auta.

Triskelion byla honosná budova, která svou architekturou a celkovým provedením člověku vyrážela dech. Každý by se tam rád podíval, pokud by na rukou neměl želízka a do žeber mu z každé strany netlačila chladná hlaveň nabité zbraně. Jak se to vlastně stalo, že se z obyčejné dívky, která uměla pomáhat lidem, stala nebezpečná zrůda, jež měla představovat riziko pro celou planetu? Jednoduše, věřila bohovi lží a intrik a chtěla mu jak jinak než pomoct.