World in shade - CZ - Avengers

Fifth chapter

„Já jsem, no.. to už vlastně víte," pronesla tiše a v duchu se pohlavkovala za to, jak se dokáže během deseti vteřin znemožnit. Rogersovi jen lehce zacukaly koutky v nepatrném úsměvu a dívka se nad jeho reakcí zamračila. Nepřišlo jí správné, že se hned od samého začátku bavili na její účet.

Měla strašnou chuť ho nějakou chytrou poznámkou odpálkovat, když v tom se za nimi opět otevřely prosklené dveře a do místnosti vstoupila štíhlá rusovlasá dívka menšího vzrůstu. Kdyby neměla podpatky, dovolila by si studentka tipnout, že by byla minimálně o pět centimetrů vyšší než nově příchozí agentka.

„Nepozorujte ji tak, copak nevidíte, jak je nervózní?" pronesla medovým hlasem, ve kterém černovláska rozpoznala přízvuk východních zemí.

„Slečno Carverová, právě nás svou návštěvou poctila agentka Romanovová," ohlásil Fury, ačkoliv se jeho výraz ve tváři nijak nezměnil.

„Вы приехали из России?" (Pocházíš z Ruska?) tázala se Amelie opatrně a vzápětí přemýšlela, zda byla věta správně položená.

Agentka Romanovová překvapeně povytáhla obočí, a poté se lehce usmála. „да. Меня зовут Наташа Романовова." (Ano, jmenuji se Natasha Romanovová.)

„Těší mě Natasho, jsem Amelie," odvětila a šla jí potřást rukou. Už od pohledu jí připadala nejsympatičtější ze všech právě přítomných nejspíše proto, že byla žena stejně jako ona. Dívčinu ruku sevřela poměrně silným stiskem a lehce kývla hlavou na pozdrav.

„Netušil jsem, že umíte rusky. Budete velmi cenným nováčkem pro náš tým," pronesl Fury najednou velmi naléhavým hlasem a Amelie k němu překvapeně otočila hlavu.

„Víte, neumím rusky. Na škole jsem byla jen na dvou hodinách, kde jsme se naučili jen pár základních frází," odmlčela se, ale poté se opět ujala slova, než někdo něco stačil říct, „navíc tady nejsem, abych se stala jedním z vašeho týmu."

V tu chvíli k Furymu Steve i Natasha otočili hlavu s tázavým pohledem v očích. Proběhla mezi nimi krátká komunikace beze slov, načež se zpátky všichni zadívali na dívku.

„Měli bychom se posadit a probrat všechny detaily, možná ještě změníte názor."

Nesouhlasně zavrtěla hlavou, ale následně byla nucena se posadit a pohodlnost židlí ji překvapila. Takové by si měla pořídit do své skromné pracovny.

„Carverová, řekněte mi, proč jste změnila názor a šla mě hledat? Říkala jste, že se náš pozorovatel nemýlil, když vás zahlédl, jak likvidujete zločince," vyzval ji Fury a dívka na sobě okamžitě ucítila pohledy Romanovové, Rogerse i jednookého černocha. Nasadila svou profesionální grimasu a vydatně se nadechla.

„Váš špion, nebo kdo to byl, viděl, jak se mi podařilo odvrátit jakýsi pokus o útok nějakého pouličního kapsáře. Netuším, jak se mi to podařilo, ale dnes dopoledne se něco podobného opakovalo, až na to, že jsem místo zloducha zničila svoji pohovku," začala a poslední větě se sama zasmála. Jenže byla jediná, komu to přišlo vtipné, proto se rychle uklidnila a zavrtala pohled do naleštěné desky stolu.

„Co přesně se stalo?" zeptal se Fury.

„Já nevím. Připadala jsem si jako prskavka. Z prstů mi létaly jiskry, až jsem nakonec propálila pohovku." V tu chvíli jí neušly úzkostné a udivené pohledy Rogerse, který na ní přímo visel pohledem.

„Kdy se to projevilo poprvé?" opět se slova ujal Fury.

„Ten den, kdy mě viděl váš špeh."