World in shade - CZ - Avengers

Sixteenth chapter

Amelie Carver:

Slovo akce v ní vzbuzovalo téměř posvátnou úctu, neboť si od doby, co osobně poznala členy týmu Avengers, přála toto komando vidět v boji. Kam se na skutečný adrenalin a nebezpečí hrabou filmy z Hollywoodu.

Stark stál před ní s černou komunikační čelenkou na hlavě a diktoval Jarvisovi, co vše má připravit. Diskutoval s ním, který z obleků se zdá pro nadcházející akci nejlepší. Na jednu stranu se UI snažila svého pána přesvědčit, aby dbal na využitelnost a pohotovost svého arsenálu, na druhou se zase podřizovala Tonyho rozkazům.

„Mark VII je ale pohotový, pane. Kdybyste ho musel opustit, a poté se do něj opět obléct, zabralo by vám to méně času než u jiných modelů," konstatoval mechanický hlas. Při zmínce o rychlosti zmiňovaného kovového brnění dívce zahořely tváře, až se musela odvrátit. Ještě se tak úplně nevzpamatovala z toho, co před několika okamžiky zažila. UI ale zachovala mlčení a její tajemství tak nebylo ohroženo.

„Jenže design jeho helmy mi nepřijde pro dnešní misi vhodný, Jarve. A navíc je spíše zlatý než červený a já mám dnes chuť na tmavší verzi. Připrav k okamžitému použití Mark VI."

„To si vážně musíš sladit barvy i do bitvy? Vždyť se ti oblek stejně poničí!" vytkla mu černovláska a nevěřícně zakoulela očima. I jeden z největších a nejúspěšnějších géniů světa zřejmě musel mít své mouchy.

„Nikdy nevyjdeš z domu, pokud nejsi se svou vizáží stoprocentně spokojený. To je mé pravidlo číslo jedna," řekl na svou obhajobu, a když už se chtěla dívka přít o jeho naivitě, zachránil situaci Rogers, jenž málem vyrazil dveře.

„Vy dva jste ještě tady? Měl jsi ji připravit do boje, Tony!" vytkl mu, přičemž popadl nic netušící Amelii za zápěstí a vyrazil sprintem pryč.

„Zpomal, sakra!" zavřeštěla černovláska, jež se snažila zabránit hrozícímu pádu. Neměla sebemenší šanci udržet s kapitánem tempo. Sérum super vojáka by netrumfnul ani Usain Bolt.

Rogers se pohotově zapíchl chodidly do země a ve stejný moment se zastavil na místě. Zpomalení bylo tak nečekané a rychlé, že mu Carverová vší silou narazila do zad. Ozvalo se jen nepatrné křupnutí a Steve cítil, jak mu cosi tekutého kape na triko.

„Au!" zavřískla Amelie, „Můj nos!"

A skutečně se po jejích rtech řinula rudá krev. Tekla proudem a dívka se ji snažila zastavit hřbetem své ruky.

„Tohle jsem nechtěl! Moc se omlouvám," zakoktal se kapitán a popadl dívku pod koleny. Byl rozhodnutý ji co nejdříve dopravit k doktorovi, aby jí zastavili krvácení a ona tak mohla splnit Furyho rozkaz.

„Postav mě zpátky na zem, Steve. Za chvíli to přestane," zahuhlala se zakloněnou hlavou. Snažila se znít vyrovnaně, ale bolest byla tak pekelná, až se jí třásl hlas.

Rogers její slova vůbec neposlouchal. Klusal bludištěm kovových chodeb téměř bez přemýšlení, až nakonec dorazil do laboratoře doktora Bannera. I on měl stejně jako Stark v místnosti neskutečný nepořádek. Vypadalo to tam jako po výbuchu. Papíry nakupené v neúhledných hromadách se nacházely jak na stolech, tak na zemi. Bílé pláště hrdě visely přes opěrky židlí a o všemožných nástrojích ani nemluvě. Tuhle se válela nádobka s vykrystalizovanou solí, tamhle zase bublala nazelenalá tekutina.

Při jejich příchodu zvedl doktor hlavu od rozdělané práce, a jakmile spatřil dívčinu zakrvácenou tvář, přispěchal k nim se starostí v očích.