World in shade - CZ - Avengers

Seventh chapter

Seděl jsem na mramorové studené podlaze Asgardského vězení a proklínal den, kdy jsem se rozhodl důvěřovat proslulým bojovníkům Chitauri a spoléhat se na ně. Nebyli nic než jen obyčejní, nicotní a podřadní obyvatelé vesmíru, kteří se pyšnili svými schopnostmi a zbraněmi. Naivně jsem chtěl jejich síly využít, ale Midgarďané i přes apokalyptický a téměř neodvratitelný útok dokázali zničit devadesát procent zástupců rasy Chitauri jedinou jadernou hlavicí.

Při vzpomínce na porážku se mi zlostí sevřel žaludek a kdybych měl v tu chvíli dost pevné nervy, rozbil bych pomocí kouzla poslední kusy nábytku, jenž mi sem nechala přivézt matka, královna Frigga. Svým počínáním mě zesměšňovala před ostatními vězni, kteří zprvu závistivě nahlíželi do mé luxusně vybavené cely, ovšem když mě matka, sic nevlastní, začala litovat, posměch se linul ze všech koutů. Stvůry zavřené se mnou v hlubokém sklepení pod Asgardským palácem se bavily na účet MĚ, Lokiho, syna Laufeye!

Vyšvihl jsem se na nohy a přecházel od jedné bariéry silového pole, jež oddělovala celu od okolního prostoru, ke druhé. V hlavě jsem přemítal nad tím, jak bych uprchl, jenže mé vyhlídky byly více než mizivé. I za pomoci kouzelné moci, kterou jsem vládl, bych nedokázal utéct celému oddílu vojáků, jenž hlídal a střežil mír ve věznici.

„Loki, je to už mnoho dní, co jsi po mně něco žádal. Nechtěl bys přinést nějaké nové knihy?" ozval se za mnou ženský hlas. Otočil jsem se na patě a pohlédl do tváře holograficky zobrazené Friggy. Jako královna nesla své tělo vznešeně, zatímco mě obcházela a snažila se vypozorovat na mé tváři nějakou emoci.

„Nesnaž se mě uchlácholit, matko. Sama moc dobře víš, jak v těchto místech strádám, a nic s tím neuděláš."

„Dochází ti vůbec, že jsi uvězněn právem? Mohou za to tvé činy."

„Mé činy? Nejsem o nic horší než můj bratr, který coby mladý namyšlený floutek rozdmýchával války! Proč jemu vše procházelo? Proč jeho Odin neuvěznil?" prskl jsem dotčeně.

„Odpověděl jsi si sám, můj synu."

„Já nejsem tvůj syn!" Můj hlas se nesl ozvěnou celým sklepením a odrážel se od všech zdí. Až v tu chvíli jsem si všiml, jak na mě visí očima kreatury z protější cely. Mávnutím ruky jsem vytvořil obraz svého sedícího já, které si četlo v rohu místnosti, zatímco jsem ve skutečnosti čelil přehnaně starostlivé péči královny.

„Jak jsi sám řekl, Thor nebyl uvězněn, protože jeho činy omlouvala mládenecká nezkušenost a rozjařenost. Ty jsi jednal pouze v zájmu svém a tvé úmysly nebyly čisté. Prahneš jen po vládě a podmanění druhých, to není správné."

„Jak můžeš poučovat o tom, co je správné a není, když vládneš kouzly a využíváš je ve svůj prospěch?" otázal jsem se s pořádnou dávkou jízlivosti.

„To není totéž, Loki."

„Ovšem že je, jen ty to odmítáš připustit. Máš-li ovšem o mě takovou starost, jak se tváříš, že máš, nech mi přinést knihy z mých komnat."

„Nic mi neudělá větší radost než to, že budeš šťastný." Jakmile to Frigga dořekla, uvědomila si, co jí vylétlo z úst. Na tváři se mi vytvořil posměšný úšklebek a rozšiřoval se tím víc, čím se matka pokoušela zastíracími manévry dostat z této svízelné situace.

„Pověz mi o tom, jak šťastný budu. Co ty můžeš vědět o mém štěstí? Nikdy jsem ho nepoznal, NIKDY! Vždy jsem se vláčel jako přízrak. Byl jsem pouze stínem zakrytým Thorovou slávou! Nezajímali jste se o to, jak mi je. Pro tebe i Odina bylo vždy důležité, aby se velký Thor měl skvěle, aby z něj vyrostl skutečný vládce, ale to JÁ byl zrozen ke kralování!" křičel jsem, až jsem se nestačil nadechovat. Frigga jen nešťastně svěsila ramena neschopná slova a já jediným máchnutím skrz holografické zobrazení její přítomnost v místnosti vymazal.