World in shade - CZ - Avengers

Fifteenth chapter

A/N: Pokud jste milovníky MM jako já, doporučuji si pustit písničku v médiích. ^^ Taková menší pomoc při autorském bloku.

Amelie Carver:

Steve se po celou dobu černovlásčina dobíjení mračil, a i když ho dívka upoutaná v křesle několikrát napomínala, že si neustálým vraštěním obočí vytvoří vrásky, odmítal svůj výraz změnit. Byl tvrdohlavý jako malé dítě, které se rozhodne, že bez svého plyšového slona neodejde do školky.

„No tak, já jsem v pořádku, jenom to hrozně lechtá!" utěšovala ho snad posté.

„To vidím. Kroutíš se a občas ti mezi prsty vytryskne elektrický výboj," odsekl.

„Kapitáne, jsou to jen doprovodné efekty, kterým se nedá zamezit. Můžu sice ubrat napětí dobíjeného proudu, ale celý proces by pak trval dvakrát tak déle," oznámil Banner věcně a zkontroloval jeden z monitorů. Stark se pyšně kochal svým trůnem, jehož vizáž sladil se svým oblekem Mark IV. Tvářil se jako novopečený otec a sledovat Carverovou ho náramně bavilo. Kdyby se na něj nedívala, ukousala by se buď oním lechtáním, nebo nudou. Představovala si, jak bude dobíjení záživné a že ji bude fascinovat, ale bohužel se tak dělo jen v prvních deseti minutách.

„Jak vůbec pokračuje pátrání po Lokim?" otázala se po chvíli. Odpovědi se však nedočkala. Místo toho ji všichni přítomní – Tony, Bruce, Natasha, Steve – probodli nevraživým pohledem. Jakmile přes její tvář přelétl stín bolesti, snažili se své grimasy změnit. Nebylo to však nic platné.

„Tak jo, chápu. Jste na mě naštvaní, že se s tím rádoby bohem znám? Pro mě to byl taky šok, když jsem to zjistila, ale to na mou obhajobu evidentně nestačí, že?" Natasha okamžitě nesouhlasně zavrtěla hlavou jako chladná Ruska, kdežto Stark se pro sebe ušklíbl.

„Zkus se trošku rozohnit. Když jsi připoutaná na křesle, mohla by to být dost dobrá světelná show."

„Tony, nejsem si jistý, jestli je to vhodné," ozval se nejistě Banner a raději popošel k hlavnímu vypínači zlato-rudého křesla.

„Chceš, abych se rozohnila? Myslíš si, že to bude zábava? Tak si uvědom, že ti ani ta tvoje chytrá plechovka nepomůže!" prskla Amelie naštvaně a vrhla na chechtajícího se filantropa jeden ze svých divokých pohledů. Připadala si jako v kleci. Nemohla se hnout z místa, v tom jí bránily všemožné kovové přezky a ocelové pláty, mohla jen křičet, čímž by dala najevo svou slabost. Rozhodla se spalující oheň ve svém nitru prozatím uhasit. Musí si zachovat zdravý rozum a emoční stabilitu. Přece není malá holka.

„Doktore, vypněte mě. Cítím se již dost silná a chtěla bych si promluvit s ředitelem."

„Natasho? Myslím, že bys měla se Stevenem projít nově příchozí informace o unesených či pohřešovaných osobách," prohodil Bruce a významně se na rudovlásku podíval. Vyměnila si s ním několik pohledů, poté popadla lem kapitánovy košile mezi prsty a táhla ho za sebou do tmavé chodby vedoucí k řídícímu středisku. „Tony? Byl bys tak laskav a zkontroloval moji laboratoř? Obávám se, že jsem v ní zanechal otevřené plány tvého obloukového reaktoru, když jsem je zkoumal."

„To mi říkáš až teď? Vždyť je někdo mohl vidět!" rozohnil se Stark.

„Říkám, že se omlouvám. Vzpomněl jsem si na to až teď. Ten shon ohledně dobíjení mi to úplně vymazal z pracovní paměti."

Unavený miliardář si již za chůze vyhrnul rukávy svého saka a vykřikoval poznámky typu „jestli to někdo našel, roztrhnu tě na dvě menší, ošklivější a ještě zelenější polonahý obludy". Banner se jeho poznámkám jen tiše pochechtával, když vypínal přívod proudu a propouštěl dívku na svobodu.