Chapter 7

12.1K 789 34
                                    

Byla jsem ráda, že jsem našla cestu k hotelu.
Sam stál před hotelem, jak slíbil. Byl ke mně otočený zády. Sama pro sebe jsem se usmála a hned jsem se rozběhla. Když jsem stála kousek od něj, vyskočila jsem a přistála jsem na jeho zádech.

,,Sakra!" zakřičel a já se začala smát. Pomalu jsem sklouzla na zem. On se na mě otočil a trošku se usmál.

,,Ahoj. Můžeme vyrazit?" zeptal se mě. Jenom jsem přikývla. Propletly jsme si ruce dohromady.

,,Kam vlastně jdeme?" zeptala jsem se ho po chvilce.

,,Do jedné restaurace. Doporučila mi ji Nadya," odpověděl mi. Když jsem slyšela její jméno, trošku jsem se napla. Na to jméno začínám být pomalu ale jistě alergická.

,,Aha," řekla jsem. On se na mě podíval a svou ruku odtrhl od té mé. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli je na mě naštvaný, ale nakonec jsem to neudělala, protože on mě objal kolem pasu.

,,Dělají tam prý výborný steaky," řekl s úsměvem. Falešně jsem se na něj usmála a nic jsem neřekla.
Naše cesta potom pokračovala v tichosti. Ani jeden z nás nepromluvil. Jenom jsme šli a pozorovali okolí, ve kterém teď budeme trávit spoustu času.

,,Už tam budeme?" zeptala jsem se asi po půl hodině. Začaly mě bolet nohy a na to, že jsem před chvílí měla muffin, jsme měla docela hlad.

,,Nebuď netrpělivá, lásko. Už jenom pět minut a jsme tam," zasmál se nad mým tónem, který zněl napůl unaveně a napůl naštvaně.
Nebyla jsem naštvaná na Sama, ale spíš na bloncku. Vypadá to, že se mě chce zbavit co nejdřív.

Za pár minut jsme opravdu stáli před velkou budovou. Název restaurace byl francouzský, ale nějak jsem se o to nestarala.
Vešli jsme dovnitř a Sam nás hned dovedl k prázdnému stolu pro dva. Docela jsem koukala, když mi sundal bundu a odsunul mi židli.

,,Děkuji," usmála jsem se na něj. On mi úsměv opětoval a sedl si naproti mně.

,,Dobrý den. Co si dáte k pití?" zeptala se nás servírka, která k nám přišla a podala nám menu.

,,Dejte nám nějaké kvalitní, červené víno," usmál se. Servírka jenom přikývla a odešla. Já jsem začala listovat v menu. Sam dělal to samé.

,,Ehm, my něco oslavujeme?" zeptala jsem se ho, protože jsem nechápala, proč sedíme v tak drahé restauraci a máme objednané celou láhev vína.

,,Vlastně ano. Dnes jsem dodělal poslední obraz na přijímačky," usmál se.

,,To mám velkou radost," řekla jsme nadšeně. ,,A co na tom obrazu je?" zeptala se, se zájmem.

,,No, jsi na něm ty," řekl. Nevěřícně jsem se na něj podívala.

,,Já? Počkej, ty chceš někomu ukázat obraz, na kterém jsem pomalu nahá?" zeptala jsem se.

,,Ehm, jo," řekl. Chtěla jsem mu něco říct, jenže se u našeho se objevila servírka. Položila na stůl láhev a skleničky a potom si zapsala naší objednávku.
Já jsem si objednala kuřecí steak na bylinkách se salátem a Sam si objednal vepřový steak s hranolkami.

,,To nemyslíš vážně! Já nechci, aby se na mě koukali nějaký stáří, úchylní profesoři," řekla jsem. On se na mě překvapivě koukal.

,,No tak, Amy. O nic nejde. Jenom se na to podívají a pak mi to vrátí," začal mě uklidňovat. Zhluboka jsem se nadechla.

,,Dobře. Ale, až budeš mít po přijímačkách, ten obraz někam schováš a nikomu ho nikdy neukážeš," řekla jsme mu.

,,Ale, Amy...," chtěl něco říct, jenže já jsem ho zastavila.

,,Žádný ale, slib mi to," podívala jsem se na něj s prosbou v očích. On nakonec přikývl.

,,Dobré, slibuji," řekl. Usmála jsem se na něj. Potom jsme si povídali o všem. Asi za dvacet minut přišla servírka a dala nám naše jídlo. My jsme se do něj hned pustili.
,,S kým jsi vlastně byla na kafi?" zeptal se mě uprostřed jídla.

,,S Paulem. Taky studuje školu, na kterou chci," odpověděla jsem mu a do úst jsem si dala kousek masa.

,,Takže Paul," řekl potichu a napil se že své skleničky s vínem. Na tváři měl nečitelný výraz. Už jsem to nevydržela a zeptala jsem se ho.

,,Co tě žere?" zeptala jsem se naštvaně. On se na mě podíval a zhluboka se nadechl.

,,Nic, jenom mě docela zaráží, že máš hned kamaráda," řekl. Ironicky jsem se zasmála.

,,Oh, promiň, že jsem si našla kamaráda. Ty jsi mi taky neřekl, že tu máš nejlepší kamarádku," řekla jsem mu.

,,Jenže já ji znám dlouho. Ty jsi toho kluka viděla jenom jednou," řekl.

,,Ne, viděla jsem ho dvakrát," neodpustila jsem si poznámku.

,,Jak dvakrát?!" zvýšil hlas.

,,Včera nás vezl na hotel. Jezdí totiž taxíkem," vysvětlila jsem.

,,Ten taxikář? Už včera na něm bylo znát, že tě chce dostat do postele," řekl. Už jsem to nevydržela a tentokrát jsem to ba já, kdo zvýšil hlas.

,,A co ta tvoje slavná Nadya. Ona tě taky chce dostat do postele! To jak mě zabíjí pohledem, jak na tebe sahá. Nenávidím ji a to jsem ji viděla jenom jednou," zakřičela jsem a zvedla se ze židle. Samozřejmě, všichni návštěvníci restaurace koukali právě teď na nás.
Rychle jsem si oblékla bundu, popadla jsem kabelku a zamířila jsem ke dveřím.
Zastavil mě stisk na mém zápěstí.

,,No tak Amy. Kam jdeš? Ještě jsme nedojedli a já...," začal, ale já ho ukončila.

,,Musím na vzduch. Uvidíme se v hotelu," řekla jsem jenom a potom jsem odešla z restaurace.

___________

Ahoj, všichni!

Chtěla bych Vám strašně moc poděkovat za 1K+ votes, 8K+ reads a za to, že se díky Vám WS umístilo na nádherném #1. místě. ☺♥

Jste neuvěřitelní. ♥♥♥♥

Mám Vás ráda. ♥♥♥

Winter Surprise [book 3]Kde žijí příběhy. Začni objevovat